| Kačka (Markétka 5,5 roku) | 
 |
(6.1.2003 13:28:36)
Tak si tady brouzdám po Rodině a koukám, že je tu moc hezký článek. Moc mě potěšil a děkuju za něj!
Ale stejně mi to nedá: kdyby aspoň v první a druhé třídě dostávaly děti místo známek slovní hodnocení, možná by takových Járů bylo o trošku míň... I když samozřejmě vím, že rodiče jsou v přístupu ke škole tím "určujícím faktorem", děti by to měly mnohem jednodušší a škola by mnohem víc pomáhala, aby vyrůstaly ve zdravě sebevědomé lidi...
K.
|
| Karo | 
|
(6.1.2003 20:04:29)
Ano Kacko, uplne souhlasim. Deti v Norsku nedostavaji vubec znamky na zakladni tride az do sedme tridy. Znamkovani je az osma, devata, desata trida! Domaci ukoly jen od pondelka do ctvrtku, protoze vikend je na to aby si deti mohly odpocinout a travit cas spolecne s rodinou. Deti tady do skoly chodi rady.
|
| Karo |
|
(6.1.2003 20:05:25)
Preklep - na zakladni skole samozrejme.
|
| Kačka (Markétka 5,5 roku) |
|
(7.1.2003 11:40:51)
Ahoj Karo,
přiznám se, že tohle je věc, která mě docela štve; že i ti nejistí prvňáčci, kteří mají spoustu práce a starostí s tím, aby zvládli všechny povinnosti a vyrovnali se s nimi, jsou zbytečně vystavováni stresu ze známek. Samozřejmě vím, že drtivá většina učitelů, tedy spíš učitelek, má tolik rozumu, aby v první třídě nedávala horší známky než dvojky, ale i tak je to podle mě pro ty děti spíš ke škodě: ty šikovnější, které dostávají jedničky snáz, už se učí v takhle útlém věku budovat prestiž, a zbytečně. Těm pomalejším je zase líto, že nedostaly jedničku jako Honzík nebo Andulka...
Jedna maminka z mého okolí má holčičku narozenou někdy v r. ´90 a říkala mi, jak byla naivní, když si představovala budoucnost svojí dcery tak, že "až půjde do školky, tak bude slovní hodnocení běžné"... A já, která jsem měla dítě o sedm (!) let později, jsem si říkala to samé.
Příští rok jdeme k zápisu a nevím, nevím, jestli se do té doby něco znatelně zlepší... Budu doufat.
K.
|
| Kačka (Markétka 5,5 roku) |
|
(7.1.2003 11:42:06)
Upssss, až půjde do školy. Ta holčička. Ne do školky, samozřejmě :-)))
|
| Karo |
|
(7.1.2003 11:58:41)
Uplne souhlasim!!!
Nechapu,proc se toho v Cesku trochu nechyti media, politici by museli zareagovat, urcite by zmenu uvital kazdy soudny rodic, a ze je jich v republice hodne! Kdyby tak porady na tema "svagrova mi prebrala manzela" vymenily za diskuse na dulezitejsi temata, ktera mohou zmenit trochu deni a pohnout veci k lepsimu pro napr. pro deti a obcany ( a ze je toho hodne ), ale to ukazuje i na kvalitu divaku. Zkus na tema upozornit lidi a organizace co s tim mohou neco delat, napis ministrovi skolstvi. Treba kdyz dostane dopis od milionu rodicu...? Nevim, je spousta veci, se kterymi se stale nic nedela. Tady se media ucastni daleko vic bezneho zivota, toho co lidi zajima. A muzu rict, ze po kazde takove reportazi jsou tu debatni porady, kterych se ucastni ministr vlady a ostatni politici... Nebo se alespon vyjadri ke konkretnim otazkam a vezmou opatreni, ktera pomohou te a te skupine lidi. At uz je to nevhodnost MHD pro postizene a maminky nebo koureni v restauracich.....
|
| Kačka (Markétka 5,5 roku) |
|
(7.1.2003 13:17:20)
Karo, co se týče slovního hodnocení, asi se takřka bezvýhradně shodnem.
Problém vidím jedině v tom, že Norsko má oproti ČR tu výhodu, že v určitých věcech je prostě dál. Nemusí řešit, kde vyšťourat peníze na to, aby každá škola měla internet. Neřeší vytunelované banky a desítky miliard v černé díře atd. Vím, že nejde jen o peníze, že záleží na osobnosti učitele, ředitele školy, jejich otevřenosti a moudrosti, ale marná sláva... To, co většinu lidí pálí víc, je fakt, že se ruší nemocnice, mladé rodiny často nemají kde bydlet, korupci najdeš skoro všude, bohužel často i na školách... Prostě to, co teď zrovna nejvíc trápí mě, představuje pro většinu společnosti naprostou prkotinu a hloupost: "Ále co, my jsme taky domů nosili pětky a Hanička Vomáčková samý jedničky, a taky jsme to přežili..."
Divila by ses, kolik rodičů si přeje klasické známkování i u prvňáčků... Ta tradice, kdy se pěti stupni dají "ohodnotit" všechny schopnosti je tu zakořeněná prostě moc dlouho, navíc zmrazená desítkami let, kdy se nesmělo vyčuhovat nikde a nikam :-(
Ta maminka, o které jsem předtím psala, vybrala nakonec myslím Školu hrou, která je v tomhle mnohem liberálnější, ovšem musí platit pěkně vysoké školné, které pochopitelně roste úměrně inflaci.
Protože jsem nechtěla být jenom pasivní remcalka, napsala jsem mail jedné poslankyni, která byla ve školském výboru PS PČR, a byla tam za stranu, kterou jsem volila. Nikdy mi neodpověděla a loni v červnu už zvolená nebyla.
Jak jsem si to teď v sobě oživila, začínám pomalu sbírat vztek a energii, abych zase někde něco podnikla ;-)
K.
|
| Šárka, syn skoro 12 let | •
|
(7.1.2003 14:57:31)
Milá Kačko,
moc dobře si vzpomínám, jak se mi líbilo, když mi kamarádka ze Zimbabwe v roce 1990 poslala první vysvědčení své holčičky Chio - slovní hodnocení všech možných projevů a schopností (byly to hustě popsané dvě strany formátu A4). A jak jsem si přála, když se mi o pár měsíců později narodil syn, aby až on půjde do školy, byl i tady tento - pro učitele určitě mnohem pracnější systém hodnocení - běžný. Byla jsem plna důvěry, že než uběhne těch šest let do začátku synovy školní docházky, bude mou největší starostí zodpovědně vybrat z mnoha možných ten pro něj nejvhodnější systém výuky. No, po sedmi letech jsem měla na výběr (a to bydlíme v krajském městě) celkem z celé jedné možnosti: základní škola. A protože jsem s mnoha rodiči po celou dobu předškolního věku probírala slovní hodnocení a četla všechny možné názory, které se v rozumnějších novinách či časopisech objevily, pochopila jsem časem naprosto jasně, že tady není vůle ke změně známkování ve slovní hodnocení, tedy u rodičů není tato vůle (je jaksi jednodušší pochlubit se jedničkami než muset formulovat složitější věty o dílčích úspěších či nesnázích a tazatel se obvykle taky neptá doopravdy ze zájmu, jen jako konverzační otázku). A protože žijeme v demokratické společnosti, musíme se my příznivci slovního hodnocení podřídit (jenom zatím, doufejme) a postupně třeba získávat další příznivce pro tento systém hodnocení. Doufejme, že aspoň v některých školách to bude běžné časem, řekněme tak pro děti našich dětí (to je pesimismus, co :)). Jenomže ve zdejší atmosféře, kdy většina dá přednost raději stejně špatným školám (nemocnicím, ....) pro všechny, než možnosti diferenciace, nevidím moc naděje ani do budoucna. Ale doufám, že nemám pravdu:) a že za pár let bude z čeho vybírat.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(20.3.2003 9:47:53)
Můžu se vloudit? Vystudovala jsem učitelství pro alternativní školy a moje zkušenost (z těchto škol) je taková, že mnozí učitelé o slovní hodnocení usilují, ale narazí právě u rodičů. K tomu, aby děti mohly být hodnoceny slovně, je totiž třeba právě souhlasu rodičů... a ti mají pocit, že ze známky toho pochopí víc (máš jedničku - dobrý, máš pětku - nepudeš ven a budeš se učit - jak jednoduché). Jinak v Praze je výběr škol poměrně slušný. Musim říct, že Škola hrou mě taky nadchla, ale jsou i neplacené školy - např. Montessori, Začít spolu, integrovaná tematická výuka (ta je teda až v Jílovém) a další. Jestli Tě to zajímá, udělala jsem na to téma internetový stránky www.webpark.cz/alternativy Pro každé dítě se hodí něco jiného a třeba se najde něco i pro to vaše :-)
|
| Hana (3 kluci) | •
|
(5.1.2005 19:38:16)
Bohužel se musím připojit. Jsem učitelka, vždy jsem chtěla hodnotit slovně. Vedení by mi i vyšlo vstříc, ale narazili jsme právě na rodiče. Nyní mám již 10 let praxe a musím říci, že poněkud měním názor. Ony si totiž ty děti do školy pro jedničky chodí, mnozí prvňáčci odcházejí od učitelského stolku vyloženě zklamaně se slovy:" To nedostanu jedničku?" Přitom si odnášejí razítko, které hodnotí jejich výkon na výbornou. Je otázkou pedagogického umu, aby v první, druhé třídě známkoval to, za co dostanou jedničku všichni. Staří kantoři říkají, že první a druhou třídu musí normální i lehce podprůměrné dítě zvládnout na jedničky,dvojky. Slovní hodnocení přece používám já ve třídě, vždyť neustálá chvála děti tak podporuje. Myslím, že je také důležité s dítětem o každé známce mluvit. Dneska jsi moc hezky četl, musím ti dát jedničku, odvedl jsi kus práce, určitě jsi včera s maminkou četl. A ještě jedna zkušenost. Měla jsem takovou vizi, že když rodičům dopředu napíši před rodičovskou schůzkou slovní hodnocení jejich dítěte za dané čtvrtletí, oni příjdou do školy připraveni a budou se mnou konstruktivně řešit problémy dítěte. A výsledek? Rodiče přestali na schůzky chodit, vždyť jsem jim přece všechno napsala a má-li jejich dítě nějaký kázeńský, či výukový problém, ať si ho úča vyřeší sama. A ještě naposledy. Jak ráda bych uvítala rodiče ve škole, chtěla bych, aby viděli své děti, jak jim jde vyučování, ale nechtějí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)