| Vladan | •
 |
(31.10.2002 14:37:36)
Vážené čtenářky a vážení čtenáři,
vím, že to bude znít krutě, co teď napíšu a proto bych se chtěl trošku ospravedlnit.
Pisatelka článku zmiňuje morální otázku: "Kdo nám dal právo rozhodovat o životě dítěte?"
Odpověď je myslím jasná - fakt, že jsme dítě zplodili. To by měl mít každý na paměti.
Je krásné, když se matka obětuje pro své dítě a stará se o něj. Ale zeptal se někdy někdo toho dítěte, jak mu je? Proč musí žít život, který je pro něj méněcenný?
Vím, o čem píšu. Od malička trpím lehkou vadou. Podotýkám a podtrhávám, že skutečně pouze lehkou a prakticky vzhledovou vadu - mám pokleslé levé oční víčko.
Nikdo zdravý si nedovede představit, kolik posměšků, urážek a příkoří si musí vytrpět dítě s nějakou vadou.
Nikdo nedokáže vystihnout, jak tvrdý se zdá život patnáctiletému člověku, který zjistí, že ho v životě nečeká "normální" romantická láska a pravděpodobně bude odsouzen k doživotnímu celibátu.
"Vada neslučitelná se životem" není jediná vada, která může mít vliv na kvalitu života. Stačí jakákoliv odchylka od normálu - a rodiče by měli vzít v úvahu nejen svůj osobní postoj, ale i budoucí postoj svého potomka, až mu bude například sedmnáct a bude se ptát: "Proč já nemůžu žít normální život?"
Moje sestřenice žila do pětadvaceti let. Byla těžce mentálně postižená, v podstatě žila na vegetativní fázi - neuměla mluvit, neuměla sama jíst, nedokázala jít na záchod. Jejím rodičům řekl lékař při vyšetření na ultrazvuku všechna rizika. Ti se však přesto rozhodli, že dítě mít budou.
Kdo jim dal právo přívést na svět takové dítě? Máte vůbec ponětí, jak těžký je život s postižením?
Nechci Vám, Jano, radit, abyste šla na potrat. Ale neodsuzujte prosím všechny ty, kteří se rozhodli nedat dítěti šanci na život s mentálním postižením.
|
| Lena | •
|
(31.10.2002 14:53:37)
Vladane,
smekám před tvojí odvahou.
Některými myšlenkami, jako ty jsem se zabývala i já v době, kdy jsem čekala na výsledky gen. testů. Mám právo to ukončit? Mám právo to nechat být? Obětovat svůj život péči o postižené dítě, možná, ale touží po tom i to dítě? Bude šťastné?
Souhlasím s tebou, že by se měl brát v úvahu i postoj toho dítěte. Nezanedbatelný je jistě i fakt, že mentálně postižené děti trpí zpravidla větší nemocností (častější leukémie apod.) a nedožívají se vysokého věku. Asi není nic horšího než vypiplat takové dítě, obětovat mu veškerý svůj čas, sílu náplň života a pak se bezmocně dívat na to, že odchází a já mu nemohu pomoci. Nebotu tuto každodenní péči nezvládnu a pak následuje jediné řešení a tím je ústav. Nevím, ale tam bych šťastné dítě opravdu nehledala.
Určitě nemá nikdo právo hodnotit rozhodnutí rodičů, ať už je jakékoliv. Myslím si totiž, že ani oni se nemohou být 100% jisti, že se rozhodli správně.
Přeji všem, kteří čekají na výsledky testů, aby dobře dopadly a hlavně, aby se rodily jen same zdravé a šťasné děti.
Lena
|
|
| lenka | •
|
(31.10.2002 14:56:24)
Vladane, vůbec tě za bezcitu nemám. Myslím, že klidně může být od rodičů spíš sobectví přivést na svět dítě s těžkými postiženími. Pro mě je to důkaz neúcty k životu. Mám velké pochopení pro rodiče, kteří se rozhodli že svému postiženému dětátku přejí lepší existenci a zkusí to znovu. O jejich bolesti vím hodně, i když jsem to naštěstí sama nezažila.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(31.10.2002 21:43:39)
Vladane,
rozhodně neodsuzuji rodiče, kteří se rozhodnou pro potrat. Nic takového jsem nikdy neřekla.
Problém je v tom, že medicína není na takové úrovni, aby mohla se 100% jistotou říct, které dítě bude "naprosto" zdravé a které ne. Znám ve svém okolí dívku, jejíž mamince doporučovali potrat s tím, že bude s největší pravděpodobností postižená; neudělala to a její dnes už dospělá dcera je za to rozhodně vděčná - má sice nějaké menší zdravotní potíže, ale kdo je dneska nemá. Mentálně je zcela v pořádku.
Dnes mi doktor na kontrole řekl, že některé typy mentálního postižení se dají poznat třeba až půl roku po porodu. Prostě nejde říct - tohle dítě bude URČITĚ v nepořádku a tohle nebude. Genetické testy vyjadřují jen pravděpodobnost a to ještě dost nepřesnou.
Já osobně bych neměla sílu zabít dítě, i kdyby ta pravděpodobnost byla jakákoli. Třeba jedna ku jedné. Pořád by byla naděje. Prostě si myslím, že nemáme právo rozhodovat za Boha nebo za přírodu, podle toho, v co kdo věří. A brát za rozhodující faktor, jestli se - dejme tomu - budou postiženému dítěti ostatní smát... děti jsou v tomhle ohledu dost kruté a nesmějí se jen těm, kteří jinak vypadají, ale třeba se jen jinak chovají. Když jsem chodila na ZŠ, nejvíc posmívanými spolužáky byli syn z doktorské rodiny a holka, co chodila pořád v jedněch šatech; ani jednomu tělesně vůbec nic nechybělo. Prostě byli nějak vybráni.
A kromě toho, ani všechy testy světa nezaručí, že dítě bude zdravé. Sousedka mé babičky čekala naprosto zdravé dítě, které poškodili lékaři při porodu (kleštěmi). Rizika prostě jsou a budou. Vždycky byly. Ale pokud je člověku nestrká nikdo až pod nos, nemyslí na ně a neubližuje tak ani sobě, ani svému nenarozenému dítěti.
Vlastně jsem chtěla jenom napsat o tom, zda je z etického hlediska vůbec správné stresovat desítky nastávajících matek dost nespolehlivými testy. Znám osobně dost žen, kterě se polovinu těhotenství trápily podezřením a nakonec měly všechny zdravé děti.
Nikomu nic nevyčítám a nikoho nesoudím. Každý člověk má právo na vlastní názor a svobodné rozhodnutí.
To, že podle nějakých statistik a nějakých parametrů někdo řekl, že naše dítě MOŽNÁ MŮŽE být postižené ještě neznamená, že JE. A už vůbec ne, že bychom ho měli zabít jen kvůli poměrně nízkému riziku; kvůli výsledkům, které navíc vůbec nejsou jednoznačné a každý doktor se k nim vyjadřuje jinak. Svůj článek jsem psala jako zamyšlení nad tím, zda je etické a správné vůbec nějaké testy provádět a nad tím, jak lékaři své podezření sdělují a jak přistupují k nastávajícím maminkám. Ne proto, abych někomu vymlouvala amniocentézu nebo třeba i potrat...
|
| Vladan | •
|
(1.11.2002 12:27:54)
Milá Monty (asi Jano:-),
pokud můj článek vyzněl tak, že napadám Vaše rozhodnutí, je mi to velice líto. Nebyl přímo o Vás - je samozřejmé, že pokud nemáte jistotu postižení, vždycky to stojí za ten risk.
Jenom jsem chtěl upozornit, že chování rodičů, kteří se rozhodnou přivést na svět postižené dítě, i když předem s jistotou VĚDĚLI, že bude postižené, se nedá nazvat jinak než sobectví. Sobectví k sobě samému.
To není láska - to si může jenom člověk potom pro sebe sama říct - "Obětoval jsem se pro své dítě - co může být větším činem?"
Já vím, teď je to opravdu kruté, co píšu. Ale vážně mám pocit, že by se nad tím lidé měli zamyslet.
Jsou děti, které nepřijdou na svět proto, že jejich rodiče momentálně "nemají čas". To je skutečně na pováženou, protože potratit zdravý plod, když existuje tolik bezdětných párů - to je, řečeno ústy chovatele "plýtvání genetickým materiálem".
Lidstvo se dostalo do bludného kruhu. Lidi s postižením máme brát jako normální - jakýkoliv jiný pohled na svět je v "lepších kruzích" zavrženíhodný. Ale ruku na srdce - kdo tohle dokáže? Kdo promluví s člověkem s Downovým syndromem nebo s mentálním postižením, aniž by mu, třeba bezděčně, neproběhla hlavou nějaká ošklivá myšlenka? Kdo bude přihlížet záchvatu vzteku a zlosti člověka, který se nedovede ovládat, aniž by si pomyslel?: "Proč toho člověka proboha někam nezavřou? Vždyť může být nebezpečný svému okolí..."
Tolerance je krásná věc. Je úžasné, když spolu jednáme jako rovný s rovným, když jsou mezi námi rozdíly vzhledové, rasové, názorové, náboženské, sexuální či mentální.
Problém je v tom, že se vždycky (a to vždycky si prosím podtrhněte a zakroužkujte) najde nějaký hlupák, který postiženému člověku vmete do tváře slova "mrzáku"¨"šmejde" apod. Jestliže je to dospělý člověk, nějak se s tím vyrovná.
Ale na duši dítěte se tahle slova usadí jako klíště. O to horší je fakt, že tahle slova nejdou vytočit ani sebelepší pinzetou...a i když na ně člověk přestane myslet...nikdy na ně nezapomene a časem se znovu ozvou.
Pokud se k tělesnému postižení člověka přídá sklon k depresím...pak je jeho život složitější než nejpropletenější bludiště - cesta ven je totiž hrozně daleko....
|
| Kateřina, 32, 3 dcery | •
|
(3.11.2002 16:26:09)
Vladane,
myslím, že se v něčem mýlíš. I člověk s nějakým fyzickým nedostatkem může prožít skvělý život, aniž by se mu kdokoliv smál. Já sama mám od 5 let těžké revmatické onemocnění. Těžké deformity kloubů, např. ruka v lokti nejde natáhnout na méně než 30 stupňů, hůře chodím apod. Má lékařská prognóza byla celkově velmi nepříznivá. Přestože jsem celý život (s výjimkou pobytu v léčebných zařízení) prožila mezi zdravými dětmi - nikdy jsem neměla sebemenší problémy. Nikdo mě nikdy neoznačil slovem mrzák, invalida apod.
Naopak vždy jsem měla v kolektivu vedoucí úlohu. Jen pro zajímavost v 7. třídě jsem vyhrála i soutěž o královnu krásy, mého postižení si nikdo nijak nevšímal. Prostě děti i lidé mě vždycky brali jako celistvou osobnost, jako člověka, jako právoplatného člena společnosti či kolektivu.
Vím, co jsem si někdy ve 3. třídě prožila, když jsem se styděla za své lokty a chtěla nosit zásadně dlouhé rukávy. Pak se mně rozsvítilo a došlo mně, že lidé nekoukají na moje lokty, ale právě na ty dlouhé rukávy. Svlékla jsem se a najednou byl pokoj. Zajímavé ne?
Možná ještě na závěr, když jsem svému manželovi ukazovala, jak nenatáhnu ruku, asi po třech měsících vztahu, koukal na mě, že si dělám legraci.
Řekla bych tedy, že i dítě s poměrně těžkým fyzickým postižením může prožít skvělý život, bez toho, aby se mu někdo smál.
|
|
|
| Lida a 2holky | 
|
(1.11.2002 12:28:31)
Monty,,
ja myslim, ze otazka porodit postizene dite neni v tom, jestli se mu budou deti smat. Mnohem dulezitejsi je, aby si rodice dali otazku - budu se moci o sve postizene dite postarat az do jeho smrti? Nebo, bude se moci s timto postizenim postarat sam o sebe??? Mam dostatek casu, energie a penez ktere mohu svemu postizenemu diteti dat. Pokud rodice zjisti, ze ne, ze by nebyli schopni toto svemu postizenemu diteti zajistit a nesnesli by, ze dite bude "pohozeno" nekde v nejakem ustavu, tak si myslim, ze by je nikdo nemel odsuzovat za to, ze se rozhodnout k potratu. Pokud rodice zjisti, ze jsou schopni toto vsechno obstarat, pak faj, je to moc krasne, ze se rozhodnout dat zivotu sanci.
Ja nevim, co bych delala, v takovem pripade. Vim jen jedno, nedopustila bych, aby se tento "zivot" trapil nekde v ustavu za hroznych podminek. To mi prijde milosrdnejsi tento zivot radeji ukoncit v uplne rannem stadiu. Vis, i zvirata se radeji usmrcuji, nez aby trpela. Smrt je milosrdnejsi bolesti.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.11.2002 14:12:41)
Lidko, jenže pod pojmem "v úplně ranném stádiu" si prostě 22. týden těhotenství nepředstavuji. Zvlášť když jako hranice pro přežití je bráno 23+1. Nám nabídli amniocentézu v 19. týdnu, na výsledky se čeká tři neděle. Takže si to lehce spočítáš.
Ono by se to třeba v osmém, v desátém týdnu rozhodovalo jinak... jenže v téhle fázi těhotenství se obvykle na nic nepřijde.
Moc bych si přála, aby medicína někdy v budoucnu dokázala případné postižení miminka odhalit třeba už v tom osmém týdnu. Jenže toho se nejspíš nedožijeme. :o(
Vladane, na jedné straně máš asi pravdu, ale já myslím, že je velký rozdíl mezi tím přivést na svět dítě "na vegetativní úrovni", které celý život prožije opravdu hůř než zvířátko, protože nevnímá, nechodí, nemluví, nemyslí... anebo dítě, které třeba "jen" nebude chodit. Pro mne je rozhodujícím faktorem lidství, zda může člověk myslet, vnímat a uvědomovat si. Pokud ano, může být - byť v rámci svých tělesných omezení - šťastný nebo aspoň spokojený... jenže ani to se nedá odhadnout předem. Prostě medicína na takové úrovni není. Bohužel.
|
| *Aida* | 
|
(1.11.2002 14:52:18)
Vladane,
nezlob se na me, ale pravo na zivot mame vsichni. A jenom proto, ze jsme si to dite zplodili tak nam to dava opravneni k jeho zabiti?
Sestra meho manzela ma dvojcata. Naprosto zdraveho kluka a silne mentalne a fyzicky postizenou holku. K postizeni doslo behem porodu, vinnou lekaru. A co ted? Maji ji snad zabit protoze vede "vegetativni" zivot? Nebo mi na to reknes ze tohle je neco jineho, protoze uz je na svete?
Rozdelujes tedy postizene do ruznych kategorii a podle toho (ne)maji pravo tady byt? Rodice o postizeni vedeli = jsou sobci a chudak dite a rodice o postizeni nevedeli = jsou chudaci protoze co ted uz delat?
|
| Zuzava* | 
|
(1.11.2002 17:27:29)
Asi to většinou opravdu vnímáme jako že je to něco jiného. Ale právě aby k tomuto nedocházelo se snad proboha dělají ty testy....
Teď jsem se dozvěděla, že existuje namísto amniocentézy, která se dá dělat až v 16. týdnu, jakýsi test z chorionu, vlastně zcela obdobný, protože plodový obal chorion obsahuje stejné chromozomy jako dítě (a jako ta plodová voda)Omlouvám se za nepřesnosti, nejsem odborník) Tento test prý jde už od 10. nebo 11. týdne, odebírá se děložním hrdlem, ne stěnou břišní, takže snad má být i šetrnější. Hodlám se na to zeptat mé lékařky, jestli to existuje, tak nevidím důvod čekat do 16. týdne. Jen jde možná o peníze a o taky o zvyklosti...
|
|
| Vladan | •
|
(4.11.2002 11:30:38)
Milá Aido,
já vím, že to vyznělo dost špatně. Už jsem psal, že to bude asi dost kontroverzní názor. Jedná se mě pouze o to, aby se vzal v úvahu fakt, jak bude to dítě žít...a v jakém světě bude žít.
Když bude trávit celý život s rodiči, kteří se o něj bude starat a BUDE SPOKOJENÉ, tak ani slovo proti. Jenomže člověk se vyvíjí. Přijdou dny, kdy péče rodičů a jejich společnost není to nejdůležítější. A pak dítě, vlastně mladý člověk najednou zjistí, že nemá stejné šance jako ostatní. A že jeho mentální postižení či jakékoliv jiné pro něj je handicapem. Máme právo rozdat dětem špatné karty do života už od začátku?
|
|
| Markéta | •
|
(16.10.2004 0:13:38)
Zdravím všechny, kteří čtou tyto řádky.
Reaguji na téma ohledně genetických testů a umístění dětí do ústavů. Mám jednoho čtyřletého syna. Krevní tripl testy dopadly nadmíru dobře, veškeré ultrazvuky byly v pořádku. No prostě ideální těhotenství zakončené císařským řezem pro konec pánevní. Miminko se vyvíjelo stejně jako každé jiné, od 6 měsíce bylo nějaké pomalejší a nakonec nám v jeho roce sdělili, že trpí nevyléčitelnou nemocí, kde odumírají jeho buňky v těle. Nevíme jak dlouho tady s námi bude, ale víme určitě, že by jsme ho nikdy nedali do ústavu. Při návštěvě genetika nám bylo vysvětleno, že kdyby se měly zjišťovat opravdu všechny genetické vady, těhotenství by na to svou délkou nestačilo. Už hodněkrát jsme uvažovala nad tím, co bych udělala, kdyby toho zjistili během těhotenství. Rozum mi říká, že šla na potrat, srdíčko je však opačného názoru. Teď, když vidím toho malého bystrého klučinu,který nedokáže vlastně vůbec nic sám, je plně odkázaný na pomoc druhého, jsem nesmírně ráda, že ho mám. Věřte mi nebo ne, ale člověka taková životní zkušenost donutí přehodnotit celý život.
Všichni nám doporučují ať máme ještě další děti, ale já mám z té zatracené genetiky takový strach ...
|
| Martina | •
|
(21.10.2004 16:12:54)
Mila Marketo chci reagovat na tvuj prispevek aporadit ti abys mela pokud jste oba na to pripraveni dalsi mimco my jsme na tom obdobne jako ty jednoho kluka mame 11.let ma postizeni obou rukou neudela nektere pohyby ma omezenou svalovou silu byl na dvou operacich a nejde mu pomoci ted po takove dlouhe dobe jsem konecne premluvila manzela abychom meli druhe mimco on moc nechtel boji se opakovani ale oba jsme se nechali vysetrit u ob.lekare na genetice pred otehotnenim jsem brala vitaminy oba jsme uplne vporadku ted jsem v 18ttdneska jsem se doyvedela vysledky genetickych testu jsou ok. ale porad mam obavu aby to nedopadlo jako minule. na mimi se strasne tesime ale cervicek porad hloda. pokud jsi silna a pujdes do toho drzim ti vsechny palecky. Klidne mi napis jak ses rozhodla. Martina
|
| lucka, daneček 6, mimi na cestě 18tt | •
|
(22.10.2004 16:55:03)
zdravim, konečně jsem našla někoho kdo má tak trochu podobné "obavy" jako já.sedím už tři dny u počítače a čtu a čtu -nejvíc články týkající se genetických testů zvláště krevního testu AFP.najednu stranu mě uklidnili všechny tyto příspěvky, ale na druhou....v pondělí jsem se dozvěděla že mi AFP testy nedopadli až tak jak by měli,takže jsem na pondělí 25,10 objednána na genetiku-proto se snažím najít vůbec něco co TO vlastně znamená.jestli někdo čte prosím ozvěte se...díky lucka
|
|
| Markéta | •
|
(23.10.2004 19:22:07)
Milá Martino, děkuji Ti za Tvé povzbuzení. Určitě taky někdy překonám svůj strach a pořídíme klukovi sourozence. Zatím je to zkomplikované tím, že mu musíme sehnat el. vozík a sama jistě víš, že žádat v naší zemi něco po úřadech a zdravotní pojišťovně je víceméně nadlidský úkol. Je už totiž dosti těžký ( 15 kg ) a mám strach, abych, kdyby byly genetické testy v pořádku, náhodou nepotratila jenom kvůli tomu, že ho musím přenášet. Podle genetika máme 25 % pravděpodobnost, že další dítě bude také mít toto postižení, 75 % že ne. Také mi doporučil prenatální genetiku - zjišťování v cca 12 týdnu. Bohužel se mi zatím o tomto vyšetření nepodařilo zjistit více, jenom to, že se to provádí v Praze. Jsem rozhodnutá dát tomu všemu čas a ono to přijde všechno samo. Tobě a celé rodince přeji, ať je to malé zdravé a hlavně ať z něho má bráška radost. Měj se moc krásně. Ahoj Markéta
|
|
|
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(1.11.2002 19:01:52)
Monty ale každý, kdo čeká dítě si občas klade otázku, jestli je všechno v pořádku atd. S testy to nesouvisí, ty mají člověka snad naopak uklidnit, dodat informace a je spíš otázka, nakolik se tady s rodiči, kteří čekají na výsledky jedná na úrovni.
Nedovedu si představit rodiče, který by se nad možným postižením zamyslel jenom v případě testůa tak mi nápad stím, že by se testovat vůbec nemělo, aby lidé nad postižením nemuseli přemýšlet připadá jako úlet. Já osobně bych testy absolvovala i v případě, kdy bych byla rozhodnutá prokazatelně postižené dítě "dovyrobit".
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.11.2002 19:21:52)
Lenko, samozřejmě že to napadne každého. Každý ví, že se "něco" může stát; ale tohle je, jako když na tebe ukážou prstem... pokud chápeš ten rozdíl. Nevím, jestli si někdo, kdo to nezažil, dokáže představit, co už pouhé podezření na vrozenou vývojovou vadu udělá s psychikou maminky.
Každý se může rozhodnout jak chce, ale myslím si, že by se tenhle problém měl nějak řešit. Z etického hlediska. Dejme tomu nechat ženu hned při potvrzení těhotenství vyplnit nějaký dotazník, aby doktor věděl, jak se staví k případnému testování a ev. pozitivnímu výsledku. Kdybych věděla, co bude následovat, testy bych odmítla. Nevím, možná je to sobecké, ale mohla bych se aspoň těšit na své miminko, užívat si "přípravy" a nákupy; nemusela bych mít slzy v očích pokaždé, když uvidím kočárek s dítětem. Stane se to, co se má stát, stejně už to nezměníme, a miminko by aspoň mohlo mít maminku "v pohodě" a ne psychicky zničenou, vystrašenou a nenávistnou "trosku". To snad není tak málo...
|
| Miška, 3 děti | 
|
(1.11.2002 19:36:12)
Jen tak jsem si tady přečetla pár příspěvků a chtěla bych se o ty pocity taky podělit.
Když mi přišlo předvolání, že moje krevní testy dopadly špatně, probrečela jsem dobu, než jsem se dostavila na genetické oddělení, kde mi hned vpálili, že je podezření na Downův syndrom. Dostala jsem ještě větší šok a šla na ultrazvuk. Tam mi ale naštěstí podezření vyvrátili. Své dítě jsem od počátku milovala a nedovedu si představit, jak bych se zachovala, kdyby řekli opak. Věřila jsem. Asi bych dále věřila a nechala dítě narodit. Až potom bych se dověděla celou pravdu a nevím, jak bych se zachovala potom.
Ale chci psát taky o něčem jiném. Když jsem přišla z porodnice, asi za týden jsem měla ve schránce dopis z porodnice. A víte, co tam bylo? Dotazník pro ženu, která nejspíš o dítě přišla nebo bylo postižené. Jak je možné, že tento dotazník pošle porodnice týden po porodu matce, která o dítě přijde nebo porodí dítě postižené /a to nemluvím o tom, jaký šok to vyvolalo ve mě, která jsem dítě měla zdravé/. Jsou opravdu doktoři tak bezcitní? Myslí si, že když tam dodají větu typu - víme, že teď nemáte náladu na vyplňování, ale potřebujeme znát pocity atd....abychom věděli pro příště..., že to tím zachrání? Dopis skončil v koši ihned, ani jsem o tom nedokázala nikomu říct. A co myslíte, jak se zachová matka, které se to týká?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.11.2002 19:51:51)
Miško,
to jsi šťastný člověk, že ti na ultrazvuku podezření vyvrátili... já byla od té doby už na čtyřech a pokaždé slyším, že "tam sice nic podezřelého není vidět, ale to ještě neznamená, že tam nic takového opravdu není". A že na některé lehčí formy MD se přijde až třeba půl roku po porodu.
A přitom nám triple test vyšel NEGATIVNÍ...:o(
|
|
|
| Lenka | •
|
(2.11.2002 13:29:34)
Myslím, že jsem pochopila, co myslíš.
Ale třeba k tomu dotazníku - naše známá ze silně náboženské rodiny má jedno dítě postižené a pochybuji, že by se jí povedlo svobodně vyplnit vlastní názor v dotazníku.. Závislost na klanu, zvlášť s postiženým dítětem je silná. Bere tajně HA /a muž si myslí, že je neplodná/, protože už nechce riskovat. Nevím, jestli je to dobrý příklad k tomu, že rozhodnutí, které ovlivňuje celý další život člověk musí postupně promyslet a ne vyplnit kolonku podle momentálního přesvědčení, nebo názorů nejaké skupiny /stejně jako např odmítání transfuze krve u jehovistů/.
Já osobně jsem teprve po náběru krve na nejběžnější test začla doopravdy uvažovat nad tím, jak se postiženým žije. Shodou okolností jsem zjistila, že mám ve svém okolí několik rodin s postiženým členem /nebyli to přímo přátelé, ale např dcera kolegy/. Dlouho jsem o tom pak taky debatovala s kamarádkou, která pracuje v ústavu. A teprve potom jsem přibližně byla připravená na to si převzít výsledky testu. Kdyby pravděpodobnost postižení byla větší a byly mi doporučeny další testy, asi bych to jako ukázání prstem nebrala, snažila bych si zjistit co nejvíc /test vychází např jinak, když je bejby jinak staré, než podle PM, nebo jde o dvojčata/a pak se pomalu rozhodovala.
Musím ale přiznat, že jsem z lékařské rodiny a sehnat si informace o čemkoli pro mě není problém. Zároveň taky vím, jaký je v téhle zemi problém získat informace od svého lékaře, když člověk přímo neví, na co se přesně zeptat. Oni mají stále tendenci člověka spíš strašit, aby se na testy nevybodnul, než aby chápali o jakou zátěž jde, i když je to jenom drobné podezření. Třeba moje kamarádka měla hodně špatné výsledky a když přišly výsledky z plodové vody a byly v pořádku, její doktor jí řekl, že vyšla takto špatně celá série testů a že jim to v laborce bylo jasné, že je to spíš v pořádku. Ona ho pak málem zabila, ale on se bránil, že by se ženský na testy nešly, kdyby jim to řekl. Ta kamarádka by na testy asi šla, ale celou dobu čekání by prožívala úplně jinak a v tom je ten rozdíl, co ten doktor vůbec nechápe.
Na druhou stranu, tady není problém např. s pojištěním dítěte, které bylo geneticky testováno.
Držím ti palce a usmívej se, když koukáš do kočárků.
|
| Romana 3 kluci | 
|
(2.11.2002 14:00:25)
Ahoj
Četla jsem vaši diskusi a musím se přidat.Byla jsem také na odběru plodové vody.Byla jsem si jistá ,pokud bude něco špatně tak dítě narodit nenechám.Ale dítě bylo zdravé a já se těšila.Když už jsem si myslela že se nemůže nic stát ,tak se mi ve 27 týdnu těhotenství narodil chlapeček.Vážil něco přes kilo a jeho hlavička byla menší než pomeranč.Když jsem ho viděla poprvé a řekli mi všechny možné věci, které může mít....A hlavně viděla a četla jak některé děti takto narozené dopadnou,měla jsem z toho hrůzu.Naštěstí jsme vše přežili a teď jsou mu 2 roky a je v pořadku.Vím ale jedno,za žádných okolností už bych se ho nevzdala.
|
| Pájina - Olánek a Matýsek | 
|
(2.11.2002 18:49:41)
Ahojky, ráda bych se vás zeptala, jestli máte některá zkušenosti se špiněním v těhotenství.
Mě se to nikdy nestávalo, ale ve čtvrtek jsem byla u Dr. na prohlídce (vše je v pořádku) a v pátek se mi objevilo slaboulinké špinění a ještě i dnes, ale nic víc mi není. Stalo se vám to taky? Jsem z toho dost nervózní, aby nebylo nic miminku.
|
| TINKEBELKA | 
|
(2.11.2002 18:55:52)
Já špinila takhle jednou právě když jsem byla u pí. doktorky na prohlídce, do druhého dne to ale přešlo, tak že jestli už nešpiníš, mělo by být všechno v pořádku...
|
|
| Barunka 25 | 
|
(2.11.2002 19:24:13)
Ahojky, jsem ráda, že Tě tu vidím. Já budu příští středu končit 10. týden a už jsem si teda užila, právě se špiněním. Před 3 nedělema jsem začala špinit, tak jsme jeli do nemocnice a oni si mě tam 14 dní nechali. Nasadili mi Ascorutin na zástavení krvácení, Utrogestan na udržení těhotenství a vitamíny. Během pobytu jsme začala v noci krvácet, tak mi dali šíleně bolestivou :-) injekci a vše se uklidnilo. Miminko je podle ultrazvuku v nejlepším pořádku, teda nechci nic zakřiknout, v pondělí jdu na kontrolu. Nicméně, můj doktror mi řekl, že mi drží palce. Mám do konce třetího měsíce neschopenku. Tím tě nechci strašit, jen se svěřuju. Četla jsem, že se po vyšetření může narušit děložní čípek a můžeš špinit, měla bys to asi říct doktorovi. Jestli tu jsi, tak ráda uslyším, jak už je velké tvoje miminko...
|
| Barunka 25 |
|
(2.11.2002 19:27:47)
ještě něco: V nemocnici se mě často sestřičky ptaly, jestli když jsem byla na velký jsem moc netlačila, že prý to taky někdy způsobí krvácení...
|
| Barunka 25 |
|
(2.11.2002 19:48:28)
Tak já pro dnešek končím. jsem nafouklá jak balón :-) jestli to takhle půjde dál, tak budu mít na konci těhotenství 100 kilo...tak se mějte s mimískem hezky. Já se snažím být klidná, ale doktor mi do propouštěcí zprávy napsal jako závěr hrozící potrat, tak se jen modlím, aby vše dobře dopadlo. Dobrou noc
|
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 13:19:06)
Ahoj Barunko, no panejo, to sis teda musela užít nervů. Držím ti palce, ať ti to vydrží až do konce. Já to své špinění mám opravdu slaboulinké, že mám občas pochybnosti, jestli to není jen výtok, ale přesto v pondělí jdu k doktorce a hlavně taky proto, že mi napsala prášky (nějaké vaginální), ale ty nemůžu nikde sehnat, protože firma která je dodávala, byla vytopená, tak mi bude muset napsat asi jiné.
Jo a k té tvé příhodě, já bych být tebou si radši tu neschopenku nechala až do konce.
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 15:29:15)
Ahojky, jsem ráda, že jsi se ozvala. Tak přeji hezký den a jestli tu jsi, ozvi se...
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 19:44:53)
Ahoj Barunko, jsem tu, ale zase v jinou hodinu, koukám, že se dobře míjíme. :-)
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 19:47:13)
Ahojky, jsi tu?
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 19:49:25)
Mám na tebe spoustu otázek, jsem zvědavá :-) Tak doufám, že ti to nevadí. Řekni mi, jak je miminku, jak už je velký?
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 19:53:19)
Čauky, tak mimčo bude mít asi kolem 16 cm, zatím to nevím přesně, ale příští pondělí mi Dr. bude broučka měřit a pak mě čekají nějaké genetické testy, tak jsem na to zvědavá. A co ty?
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 19:58:57)
To už je pěknej cvalík :-) Četla jsem tu diskusi o genetických testech a to jsem neměla, už teď mám z toho strach. Nejhorší je na nich asi čekání na výsledek, ale to bychom se z toho musely zbláznit, doktoři dneska moc straší. Já jsem pořád nervozní, aby bylo všechno v pořádku. Doktor mi řekl, že mi nebude nic slibovat, že se uvidí po 12. týdnu, to už bude riziko potratu menší. Jinak mimíska jsem viděla, jak se hýbe a tluče mu srdíčko, měří asi 4,5. Je mi docela slušně špatně od žaludku, ale naštěstí uř přestává ta hrozná únava :-) Chtěla jsem se tě zeptat jak často chodíš na ultrazvuk?
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:03:24)
Těch genetických testů se nesmíš moc bát, je lepší to pustit z hlavy a nemyslet na to, že by broučkovi něco mohlo být. Já jsem docela v klidu, protože nemám ani ty nejmenší předpoklady k jakýmukoliv postižení, tak věřím, že mu nebude nic chybět ani přebývat (ale to víš, že přitom klepu na dřevo). Jinak na UZV chodím každých 14 dní, už mám doma 3 fotečky, no je sladkej, ale nevím, co to bude, chtěla bych se nechat překvapit až se narodí. A kdy máš ty termín?
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 20:06:46)
Já nemám ještě průkazku, nejraději bych doktorovi řekla ať mi dá až za po tom 3. měsíci, ale to mi asi nevyhoví :-)Podle poslední MS mám termín 4. června 2002. Zítra jdu na ultrazvuk, tak chci, aby mi už taky udělal fotku. Jinak pořád jím, to je šílený, možná je to po těch hormonech co mi nasadil. Už cítíš jak se mimčo hýbe?
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:10:46)
Já mám termín 15. dubna. Je fakt, že jsem už něco v břiše cítila, nějaké to chvění a bublání a lehounké ťukání, ale to ještě přesně nemůžu říct, že to byl broučínek, zrovna dneska se mi to stalo několikrát za den, už bych moc chtěla říct, že to bylo miminko, ale nejsem si ještě jistá.
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 20:14:25)
Tak to byl asi mimísek. To už máš určitě bříško. Já jsem sice o 7 týdnu pozadu než ty, ale už se nevejdu do kalhot, budu muset obnovit šatník.
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:17:43)
Jo, bříško už mám docela hezky zakulacený, už je na mě konečně vidět, že jsem těhule, ale ještě to není ono :-)
Brzo si budu muset taky pořídit nové kalhoty, protože se můj šatník taky dost omezil.
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 20:20:57)
A ty chodíš do práce? Já učím a mám úplně hrůzu až ve škole řeknu, že jsem těhotná, i když oni to asi poznají. Ale znáš učitelky, drbny, zatím nic nevědí, nikomu jsem zatím nic neřekla. Jen rodičům. Jinak, já asi budu chtít vědět jestli je to holčička nebo kluk, jsem hrozně zvědavá. Doktor mi doporučil Maternu, bereš taky nějaký vitamíny?
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:25:00)
No, mě Dr. 12.8. potvrdila těhotenství a 13.8. začly v Praze evakuovat Karlín (tam jsem pracovala) a od té doby jsem doma. Dr. se dověděla, že pracuji v Karlíně a hned mi napsala neschopenku.
Divím se, že právě tobě neschopenku až do konce nenapsal tvůj doktor, navíc, když si málem potratila.
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:27:18)
Jo a ty vitamíny - beru jen kyselinu listovou a taky jsem ze začátku měla magnesium.
|
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 20:27:40)
Řekl mi, že do 3. měsíce určitě, a pak se uvidí. Ale myslím, že když budu chtít, že mi ji napíše taky. Byla bych radši. A co ty vitamínky? Já jsem totiž četla různý názory na Maternu, že se po ní rodí velké děti apod. Chci se na to zítra zeptat. nevíš o tom něco?
|
| Barunka 25 |
|
(3.11.2002 20:29:47)
Tak já nevím proč mi nasadil tu Maternu...no uvidíme. Tak já budu končit. Měj se hezky, opatruj sebe i mimíska a zase se někdy ozvi. Já budu zítra plná dojmů od doktora, tak se pochlubím. Tak dobrou noc
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:32:05)
Tak se pro dnešek taky měj a dobrou. Zítra jdu taky k Dr. tak se večer určitě pochlubím.
|
|
|
| Pájina - Olánek a Matýsek |
|
(3.11.2002 20:30:31)
O materně moc nevím, ale většina ji doporučuje, taky jsem uvažovala, že se pak Dr. zeptám, jestli bych ji mohla brát až doberu tu kyselinu listovou. Ale o tom, že by se po ní rodili velké děti, to jsem ještě neslyšela. To fakt nevím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| SANY5 |
|
(7.1.2008 22:52:59)
ahoj, moze mi niekto poradit, som v 9 tt a uz tyz. spinim. Niekedy je to iba do ruzova zfarbeny vytok, niekedy krv. Podla mojho doktora je vsetko ok a nepredpisal mi ziadne lieky. Je to moje druhe tehotenstvo a pri prvom som mala ten isty problem, vtedy si ma nechali na 2tyz. v nemocnici a brala som lieky na zastavenie krvacania a udrzanie tehotenstva. Poradte niekto ci je to dobre alebo nie. Mam radsej zmenit doktora?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(7.11.2002 15:47:42)
Vladan.
Rozumiem to spravne, ze nemate chut zit, lebo mate nejake postihnutie? A argumentujete pritom posmechom okolia. Mne sa deti celu zakladku smiali kvoli mojho priezvisku. Na strednej skole, ako kazdy pubertak som bola sama vyrazka a este nosim okuliare. Chcela som v tych casoch chodit kanalmi, aby ma nik nevidel. Mala si ma mama dat pre toto vziat??? Je len na vas co spravite so svojim zivotom. Aj s postihnutim mozete predsa prezit krasny zivot. Prepacte, ale som nazoru, ze Boh nas neobdaril plodnostou preto, aby sme nou pohrdali. Preco je eutanazia zakazana a potraty, ktore maju tu istu podstatu, nie? Toto je neucta k zivotu - vy to nenarodene stvoreniatko ani neberiete ako ziveho tvora. Teraz budem za bezctitu podla vas asi ja...
|
|
|
(...MALÁ SE NARODILA NAPROSTO ZDRAVÁ, UŽ V PORODNICI ZVEDALA HLAVIČKU A VE 3NEDĚLÍCH SE PŘEVALOVALA, COŽ DĚTI S TÍMTO POSTIŽENÍM PRÝ ZVLÁDAJÍ AŽ PO 4.MĚSÍCI...NIKDY BYCH JÍ NEOPUSTILA, I KDYBY TOTO POSTIŽENÍ OPRAVDU MĚLA, ALE JSEM RÁDA, ŽE PŘÍRODA ZASE UKÁZALA, JAK JSME NA NI KRÁTCÍ :))...DRŽÍM VÁM MOC PALEČKY, VÍM, CO JSEM SI PROŽILA JÁ A JAKÁ BYLA ÚLEVA, KDYŽ SE MALÁ NARODILA V POŘÁDKU :))...PA..JITKA
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)