Lenka, Alex 3 a 1/2 | •
|
(10.10.2002 22:22:13) Milá Henri, máš pravdu, že dokud to člověk neprožije, nemá tušení, o čem to je. Čte o tom, soucítí s těmi, kteří si tím prošli ... ale je to jen zprostředkovaná zkušenost. Přišli jsme o miminko právě před rokem...
Před časem jsem si to připomněla při sledování epizody seriálu Šest v tom. Pro ty z Vás, kteří to neviděli, jen stručně shrnu: manželé (v Británii) jdou celí natěšení na ultrazvuk, ten však neukáže srdeční akci. Střih, maminka sedí u paní doktorky, která jí vysvětluje, co se stalo. Pak maminka poprosí, aby mohla chvíli zůstat sama s obrázkem nežijícího děťátka na monitoru ultrazvuku...
Realita z Čech: Bez problémů se vyvíjející těhotenství, v desátém týdnu jdu na ultrazvuk. Úřadující anonymní lékař, mladíček, mi dá pokyn, abych se od pasu dolů svlékla. Naladí obraz a nezúčastněným hlasem diktuje sestře do protokolu: bez srdeční akce, plod odumřel v 8.-9. týdnu. Jsem v šoku, neboť jsem neměla žádné problémy, žádné krvácení, nic. Doktor zjevně nevnímá, že se mi právě zhroutil svět, pokyne mi, abych vstala, takže před ním stojím od pasu dolů nahá a on mi říká, že si mám dojít o patro výš na ambulanci nechat vyčistit dělohu. Přišla jsem jako šťastná maminka, která v sobě nosí své krásné miminko, a on mě pošle nechat si vyčistit dělohu!!
Na ambulanci mě pak brečící a zhroucenou nechají čekat půl hodiny v čekárně (poné lidí), až mi pak sestra přinese k podpisu papír, že souhlasím se zákrokem. Samozřejmě se cítí uražená, když přes všechen šok ještě zmobilizuji zdravý rozum a odmítnu to s tím, že bych uvítala, kdyby mi někdo ráčil sdělit, co se vlastně děje.
Dál to nebylo o moc lepší. Nemyslím, že bych toužila po mohutně projevovaném soucitu, ale přece jen degradace na stroj, který se porouchal a je třeba vyčistit, byla trochu příliš.
Vzpomínám si moc dobře, že to nejhorší bylo, že mi po tom děťátku nic nezbylo. Ráno jsem byla nastávající maminka a večer jsem se probudila z narkózy -- a nic. Prázdno ... ani ten obrázek na monitoru ...
Samozřejmě to ve mně pořád zůstává -- lítost, bolest, strach. Na druhou stranu, asi to tak mělo být. Dokázala jsem se se ztrátou děťátka vyrovnat (a náš tehdy 2 a 1/2 - dnes 3 1/2 - letý Alex na tom měl velkou zásluhu). Co jsem ale dodneška nepřekonala, je ten příšerný pocit ponížení, který jsem zažila v té nemocnici. Děsím se, že bych tam zase šla. Podaří-li se nám znovu otěhotnět, asi vynechám ultrazvuk. Nejsem žádná křehulka, která si nechá hned tak něco líbit, ale tenkrát jsem byla vážně bezmocná...
Lenka
|
Libushe+3 |
|
(11.10.2002 4:23:43) ...z USA. Pri mem poslednim potratu jsem sla k lekari s velmi silnym krvacenim a ultrazvuk take ukazal dite bez srdecni odezvy. Sdelili mi jako v cesku chladne "udelejte si objednavku na vycisteni". Nikdo se se mnou take nebavil. Lekar mi udelal objednavku o 10 dni pozdeji na vycisteni. Rekla jsem mu, ze to tak dlouho me telo neudrzi, ale jemu to bylo ocividne jedno. Samozrejme jsem o dva dny pozdeji potratila doma za silne ztraty krve. Tebe (a co ctu nejen tebe) vycistili hned. V tom maji cesti lekari u me plus.Alespon berou ohled na zdravi.
|
hedvika dvě dcerky a bříško | •
|
(11.10.2002 23:45:03) Ahojky, co se týče vyčištění mám zkušenost,že při silném krvácení mě čistili hned s narkozou eliminující nevolnost ,přestože je to normálně v česku nadsandart :). Ale při špinění a na ultrazvuku bez ozvů mi byla nabídnuta hospitalizace a kontrolní ultrazvuk od dalšího lékaře. Nakonec,protože bydlím blízko, tak jsem se vracela z domova při silném krvácení a zákrok byl proveden hned viz výše. Čtvrté těhotenství mi bylo se slabým krvácením udřeno,ale následně se plod vstřebal asi v 8 týdnu, to bylo v pá,vše na ultrazviku v klidu jen mimi tam nebylo :(.Byla jsem objednána na po. kontrolu a protože nález v děloze byl již normální a tělo si pomohlo samo tak se nečistilo a já díky tomu mohla za sedum týdnů opět otěhotmět a zatím jsme šťastně v 18 týdnu. Bohužel toto je zkušenost ze soukromého pražského pracoviště, ale doufám,že takový přístup bude tady všude :))).
|
|
|
Viky | •
|
(11.10.2002 16:18:50) Ahoj Leni,
to co se Ti stalo je moc smutné a chování v nemocnici hrozné - víc než hrubě nemocničně neosobní. Ale určitě, až budeš čekat dalšího mimíska, nevynechávej ultrazvuk!!! Je to moc důležité, mohla bys zanedbat péči o své miminko (různé poruchy, jako třeba nepřiléhající plodové obaly atd. lze zjistit ultrazvukem a zařídit se podle toho).
Do té nemocnice, pokud to jen trošku půjde, také nechoď. Zkus najít gynekologa, který má ultrazvuk v ordinaci a přihlas se k němu. Bude Tě znát, budeš jeho pacientka a on se k Tobě bude podle toho chovat, vše Ti vysvětlí. Obzvlášť když bude dopředu vědět, že vysvětlení všeho vždycky žádáš. Přeji Ti hodně štěstí při hledání dobrého lékaře s osobním přístupem. Jsou takoví. Viky
|
|
Gábina, Barča 7/92,Týnka 6/01 |
|
(12.10.2002 22:46:14) V sedmém týdnu těhotenství mi můj gynekolog na ultrazvuku u něj v ordinaci ukázal dvě dutinky a ptal se, jestli máme v rodině dvojčata. Když jsem řekla, že ne, řekl, že jednou musí být někdo první. A tak jsem začala vyměřovat, jestli se nám do ložnice(3,5*3,5m)vejdou dvě postýlky. V desátém týdnu mě opět vyšetřoval ultrazvukem a po pečlivé prohlídce mi velmi ohleduplně sdělil, že se jeden plod asi nevyvíjí a poslal mě na "velký ultrazvuk" do nemocnice. Tam mi pan doktor potvrdil, že jeden plod se zastavil na 8.týdnu vývoje, ale ten druhý je v pořádku a odpovídá 10.týdnu. Vše mi vysvětlil, zodpověděl všechny mé otázky a ubezpečil mě, že na ten vyvíjející se plod to nemá žádný negativní vliv, že se to stává a že se sám vstřebá. Za celé těhotenství jsem se, ze strany lékařů, setkala vždy s ochotou a měla jsem pocit, že jsou tu pro mě a moje mimi. Při každé kontrole jsem se těšila, že mimčo uvidím na ultrazvuku a byla tak ujištěna, že je vše v pořádku. A dnes, místo těch dvou hodných chlapečků, které jsme si k první dceři přáli, máme jednu velmi,velmi živou holčičku. A taky si teď(je jí 16 měsíců),když všude vyleze,běhá,stále něco štrachá, přehazuje a prostě je jí všude plno, vzpomenu,jak mi všichni říkali, buď ráda, že bude jenom jedno, dovedeš si to představit, dvě děti najednou? Dovedu. Naše Kristýnka opravdu vydá za dva. Moc přeji všem maminkám jejich zdravá miminka a když to přece nevyjde, ať se mají o koho opřít a když nejsou někde spokojené, ať jdou určitě jinam, protože dnes už je z čeho vybírat. Gábina
|
Natalinka |
|
(1.4.2006 11:11:59) ahoj je me moc lito co se ti přihodilo.Je to velký neštěstí a velký smutek.mě samotné se přihodilo něco podobného.Když jsem byla v 9 týdnu.Celou dobu jsem nemohla uvěřit,ze jsem těhotná,tak jsem se zprvu ani moc neradovala,abych náhodou něco nezakřikla,ale v momentě kdy jsem dostala svůj těhotenský průkaz,tak jsem tomu štěstí naplno uvěřila a velká radost mě úplně pohltila!!Bohužel trvala jen pár dnů.Jeden večer jsem začala jen velmi lehce krvácet,ale pro jistotu jsme se s manželem odebrali do nemocnice.Tam udělali ultrazvuk a verdikt byl jasný.Zamlkly potrat.Bylo to hrozné a pak už všechno hrozně rychlé.Hned druhý den jsem jela na sál a za 3 dny jsem byla doma.to prázdno co ve mě najednou bylo se ani neda popsat.Kdyz jsem pak šla na kontrolu,tak jsem byla seznámena s nálezem z histologie.jednalo se o Molu hydatiosa.to znamena,ze pokud by se miminko narodilo,tak by určitě nebylo zdravé.ale samozřejmě i tento důvod mě nijak neuklidnil.pořád jsem si v hlavě omylala,že už tomoje miminko není.trvalo to docela dlouho než jsem se s tim srovnala.Ale prostě osud to tak chtěl...za další rok se na nás usmálo štěsti a otěhotněla jsem.byl to opět velký zával velikého štěstí,ale zároveň strachu.sice se z počátku objevily nějaké problémy ale vše jsme ustaly.ted zrovna to mé štěstí pěkně spinká a už je jí půl roku.byl to všechno jeden velký maraton,ale ty to určitě ustojíš taky.přeji ti moc a moc štěstí!!!!!
|
|
|
|