| Pepa - 2 děti | •
 |
(7.5.2002 17:24:22)
Zajímalo by mě, jak trestáte svoje děti (mám na mysli tak věk okolo 3 let), aby to nebyl trest zároveň pro rodiče - chcete-li se teda někdo pochlubit.
Modelová situace: "Když budeš na návštěvě zlobit, pojedeme domů." Výsledek? Dítě zlobí a jede se domů, jste-li tedy důslední. Proč? Protože se na návštěvě nudilo, ono na návštěvu jít nechtělo a tak tento trest je pro dítě spíš výhrou a trestá pouze rodiče.
Nebo další příklad: "Když budeš zlobit, nechám tě tady a půjdu sama". Dítě si sedne na zem a vy pomalu odcházíte a s každým krokem více a více trnete, jestli se za vámi dítě s pláčem vrhne. Ale co když ne? Opravdu ho tam přece nechat nemůžete!
Knihy nám ještě radí trestání typu "stůj a přemýšlej" (v úvodním článku nebylo zmíněno). To se ale nedá uplatnit na rozjívené dítě, neboť ho jednoduše nepřinutíte, aby stálo někde v koutě a přemýšlelo.
Co se osvědčilo vám?
|
| Jája | •
|
(7.5.2002 20:06:54)
Milý Pepo,já mám sice malého synka (netrestám ho - nepochopil by ještě),ale snad Ti poradím ze svých (mimo jiné) pedagogických zkušeností:co se týče použití trestu (viz Tvé 2 příklady -... nechám tě tady... nebo - ...jestli budeš zlobit,odjedem...) :v každém případě je nutné pohrozit trestem,který bude pro dítě i rodiče přiměřený - co do pochopitelnosti a splnitelnosti(což 2.případ není !).Pro dítě má trest znamenat - odejmutí nějaké výhody,zábavy (viz ukončení zábavy na oslavě narozenin)nebo pamlsku (viz zmrzlina).Hodně vyhrožováním tresty se dá předejít osobním příkladem a pochvalou.Přeji málo trestů a hodně pohody při výchově dětí.Jája
|
|
| Monika,4 deti | •
|
(7.5.2002 21:47:25)
Pepo,mám bohaté zkušenosti s dětmi,ale asi Vás zklamu,děti moc netrestám.Při 3.ditěti přišel jakýsi nadhled,nutný k tomu,abych se nezbláznila. Při velkém prohřešku ,jako je např. fyz. napadení sourozence,nedostane dotyčný zmrzlinu,večerníček. Chování na návštěvě a při návštěvě u nás doma,dávno neřeším. Dobře jim tak,když nás pozvali! Všimla jsem si,že když jsem je pořád napomínala,nic si z toho nedělali.Dítě pozná,kdy to nemyslíte až tak vážně.daleko větší učinek mělo,když jsem houkla jen občas. Přeji pevné nervy!
|
|
| Adela | •
|
(8.5.2002 11:16:28)
Male dite ma rozumu jako male dite, takze nejake vysvetlovani a "kazani" asi nema moc smysl. Jasne, razne, dbaje na to, aby pozadevek byl diteti srozumitelny. A trvam na tom. Nejdulezitejsi ve vychove je JISTOTA, kterou mam a kterou prozije dite. Jsem autoritativni, coz je dnes nemoderni, ale deti mne berou docela vazne. Vlastni i cizi. Proti beznemu "zlobeni" - jakoze zive deti svou existenci viri prach, delaji hluk a behaji, nedelam nic. Zit dovoleno. Uprimne, ani by mne nenapadlo, ze deti budou na navsteve zpusobne sedet a uzdibovat babovku nebudou u toho drobit...
Vzpouzejici se batole, ktere nechce nekam jit, je nejlepe chytit a odnest,ditě nema jasno, rodic by mel mit... Deti casem oceni, ze bylo jasno, rad, pravidla - nemel by vsak byt rigidni
Dle mne pan, ktery se citil spatne, ze nakonec robatku nekoupil tu zmrzlinu, vysila tyto signaly. Dite vyciti, ze tatka je nejisty, pochybuje o sobe a svem rozhodnuti a to je dobry prostor priste to vyuzit...
|
| Lenka, syn 6 let | •
|
(8.5.2002 13:41:05)
Mila Adelo, uhodila jste hrebik na hlavicku!!!Pri vychove i velmi malych deti je jednim z nejpodstatnejsich faktoru uspechu prave ona jistota!Z mnohych prispevku o vychove je citit snaha rodicu "delat pro sve deti to nejlepsi" a vysvetlovat jim, netrestat, vyhovet vsem jejich potrebam. Zda se, ze se jedna o obecnejsi trend v soucasne spolecnosti. Bohuzel je pro mnohe rodice neprijemna myslenka, ze ONI jsou dospeli a jejich deti jsou "jen" deti a ze zodpovednost za jejich rozvoj nesou opravdu rodice. Rodice a deti proste nestoji na stejne urovni, nejedna se o rovnocenny vztah. Deti zkratka potrebuji jasne stanovene meze a hranice a sebejiste rodice. Ale pozor! Timto prispevkem jsem nechtela rozhodne vyvolat dojem, ze nejlepsi je autoritarska vychova a nedostatek lasky, eventuelne citovy chlad. Jak se prokazuje, nejlepsi kombinaci pro vychovu je BEZPODMINECNA LASKA (mam Te rad/a takovy jaky jsi, protoze jsi muj/moje syn/dcera a ne za vykon, znamku, poslouchani, proste jen tak) a PEVNE A DUSLEDNE VEDENI. Ale je fakt, ze to klade predevsim naroky na rodice samotne.
|
| Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
|
(8.5.2002 16:37:08)
Musím jednoznačně souhlasit. Děti musí mít především jistotu. A to jak jistotu, že jsou milované také jaké jsou, ale že když dělají něco proti domluveným pravidlům, tak za to musí nést odpovědnost. A to pochopí i tříleté dítě. Menší se to asi teprve začíná učit. Ti co vědí že mám ještě malé dítě se možná pousmějou, ale starala jsem se o dva kluky mého bratra, který byl i se ženou hodně vytížený a kluci defacto bydleli u nás (spali tam, chodili do školky, ze školky a bohužel jenom občas byli i doma). A ta důslednost opravdu fungovala. Byli jsi jisti, že jsem pro každou "bejkárnu", ale pravidla jsme si stanovili předem a věděli, že když se poruší, mají ještě jednu šanci a pak šmitec. Pro tříleté dítě, když tluče kyblíčkem kamaráda na pískovišti do hlavičky, bude velký trest, že se vzápětí jde domů. Scéna sice šílená, ale opravdu z dlouhodobějšího hlediska to má smysl. Z vlastní zkušenosti vím, že žádné nonono nepomáhá. Cestou se dítě jakžtakž uklidnilo a doma mu bylo vysvětleno co se stalo a jak by to mělo příště vypadat. Ovšem na pískoviště se už nešlo. Radši jsme si malovali, nebo tak. A co se odchodu z návštěvy na kterou se dítěti stejně nechce - pokud se tahá dítě na čaj o páté, kde má slušně sedět, věřte mi já bych taky zlobila. Buďto bych tam dítě netahala, nebo bych mu předem slíbila odměnu a v případě potřeby bych ji připomenula. Třeba, že si večer budeme číst o pohádku více, nebo si budeme promítat diáky, nebo půjdeme do kina, když tam bude něco dobrého. Dítě se přece obětovalo a šlo někam, kde se mu nechtělo, tak to chce odměnu. Samozřejmě se musí počítat s tím, že dítko má taky svoji trpělivost a všeho moc škodí, i nudy na návštěvě. A taky bych nikdy! nepoužila větu "Když nepůjdeš, tak tě tady nechám a půjdu sama." Jednak bych umřela strachy a druhak se mi to zdá strašně necitlivý. Opět by to chtělo motivaci vhodnou pro to dítě a danou chvíli.
Jednoduše: dítě potřebuje cítit lásku, mít jistotu v rodičích a neustálý kontakt - povídání, hraní, blbnutí, ale i svoje soukromý. A z toho článku to myslím cítit je. Jestli je jako příklad použitý cheesburger, nebo zeleninový salát to je podružné.
|
| Pepa | •
|
(8.5.2002 17:38:10)
Osobně dám hodně na důvod zlobení. Je rozdíl, když dítě zlobením záměrně provokuje nebo zlobí jako projev něčeho, co je důsledkem rodičovského selhání v jiné oblasti. Pak sice také porušuje pravidla, ale jaksi to není jeho vina. Např. dítě hladové a nevyspalé bude mít vždy horší náladu než dítě najedené a vyspalé. Pokud k tomu z nějakého důvodu dojde, stačí dítě jaksi fyzicky izolovat od problému, uvědomit si zástupnou příčinu a tu odstranit, ale dítě netrestat. Moje zkušenost je, že pokud se jednalo o takovéto "zástupné" zlobení, příště se to (až je dítě v normální kondici) neopakuje. Ono by v takové situaci zlobilo, nezávisle na trestání, dokud byste jej nezabili :-) Pro děti mladší tří let má také určitě smysl opakované domlouvání a připomínání zákazů. Dítě si je totiž ještě nepamatuje. Tímto příspěvkem chci přidat názor, že ty pevné zásady mají svoje hranice a existují výjimky.
|
|
|
| Blanka, syn | 
|
(22.7.2002 12:15:34)
No jo,důslednost-jak ale přimět manžela,aby byl taky důsledný? Pro klid je schopen udělat cokoliv jen ne být důsledný.To spíš vina padne na mě,než by byl porušen jeho "svatý"klid. Nechápe,že tím ten klid vlastně nejvíc narušuje... A já jsem pak matka-furie,která pořád trestá...A tak raděi nechce další děti a tvrdí,že bych je (ho)stejně nezvládla).Nejen já si ale myslím,že to není pravda...když jsem se synem sami,jde to celkem bez problémů-ví,co si může dovolit a co ho za to čeká. Ale když jsem všichni pohromadě,většinou to končí pohromou.
|
| Aqua | •
|
(22.7.2002 12:30:58)
Měnit postoje manžela (dospělého člověka) je těžké, téměř nemožné. Lze však (v příhodné atmosféře) zkusit vyvolat diskusi o výchovných přístupech a pravidlech. Není nutné, aby oba dva rodiče dítě vychovávali absolutně totožně (což není ani proveditelné), ale co je nutné, aby před dítětem nedocházelo k popírání rozhodnutí toho druhého. Případné rozporné názory na výchovné zásahy je dobře řešit bez dětských oušek nablízku. Zkuste se poptat, jak byl manžel vychováván ve své původní rodině sám. Možná jen opakuje model ze svého dětství a Vaše tchyně by Vám povyprávěla, jak se s výchovou a postojem svého manžela musela vypořádávat ona. Zkuste svému manželovi vysvětlit, že pokud budete důslední oba, vyzíská tím víc "svého klidu" nejen ve vztahu k dítěti, ale i ve vztahu manželském.
Ale věřím, že to není jednoduché. Chce se mi říct, že je fajn, že to dobře výchovně "klape" mezi synem a Vámi. Hodně zdaru.
|
|
| Mirka, 1 dítě | 
|
(22.7.2002 18:35:34)
Sice jsem diskuzi objevila hodně pozdě, ale připomnělo mi to zážitek z pobytu u známých. Na zahradě mají bazén. Jejich dcerka toho samozřejmě využívá k častému pobytu ve vodě, a během naší návštěvy odmítla vylézt z vody. Po delší hádce si s matkou dohodla určitou podmínku (ještě to 2x přeplavu a půjdu) a v tomto okamžiku se ozval otec, který vůbec neposlouchal a o dítě se nestaral:"Okamžitě z vody!" Bohužel ho nezajímal nejen vývoj debaty s matkou, ale ani další chování dítěte, které toho okamžitě využilo a z vody prostě nevylezlo - tatínka to přece nezajímá a maminka dohodu nedodržela a chtěla dítě rovnou (podle otcova příkazu) vyndat...nakonec jsem musely obě do bazénu a dítě doslova ulovit. Nejhorší na tom je, že se dotyčný tatík během následujícího večera okázale chlubil, jak ON má doma autoritu a jak ON zasáhne, když už si manželka neví s děckem rady...Fakt, že nebýt jeho, bylo by dítě venku o cca půl hodiny dřív, mu jaksi nepřekážel....nebo nedocházel?
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)