| Sosan | •
 |
(29.3.2002 0:46:18)
Jsem otec dvou dětí a u obou porodů jsem byl. Ani jeden z nich nebyl zcela bez problémů, i když oba dopadly dobře. A před začátkem porodu se ABSOLUTNĚ NEDALO ODHADNOUT, jaké nastanou komplikace a jak velké porodní bolesti opravdu budou a půjde-li je zvládnout jen masážemi a pod. Byli jsme moc vděční za přítomnost lékařů a jejich kvalifikaci. Také jsem četl mnoho článků v různých časopisech i knihách o tom, jak se rodí v zahraničí a co je dobré a co nikoliv. Obvykle tyto články vyznívají tak, že to, jak se to dělá běžně v našich porodnicích je špatně a to, jak se to dělá jinde, je lepší. A tak dochází k absurdním situacím, kdy rodiče z Prahy vozí své téměř rodí manželky v den porodu např. do Vrchlabí místo aby jely do některé z pražských porodnic v iluzi, že to je nutné. Ono tady nejde totiž o nějaký alternativní nebo jiný přístup. Nejsou dva dobré způsoby. Buď se to má dělat tak nebo onak. A tak jsou buď naše porodnice opravdu špatné a naše školy pro lékaře učí samé nesmysly nebo jesou špatné právě ty alternativní centra, akorát jsou momentálně pouze jaksi populárnější. Ano, četl jsem zde příběhy, kde rodičky psaly, jak nelidsky s nimi bylo v porodnici zacházeno. Ale osobně vidím řešení právě v tom, vylepšit naše porodnice do odpovídající podoby (např. zvýšením platů personálu tak, aby si mohli dovolit vybírat a také vyhazovat) než budovat nezdravotnická porodnická zařízení. Aby rodiče nemuseli volit mezi příjemným přístupem ale zdravotní nevybaveností na straně jedné a technickým komfortem plnohodnotné porodnice ale plné nepříjemných sestřiček a neosobních autoritativních doktorů. Ono, když si budete chtít koupit auto, tak vás taky ani nenapadne, koupit si "domanico-dělanico" od Franty od vedle, které stloukl doma na koleně (byť by to byl zaručeně umělecký originál), ale budete chtít auto vyrobené v moderní továrně, která má pokročilé technologie a ručí za výsledek. Na závěr chci jen poděkovat za dva dobře odvedené porody v Praze v porodnici u Apolynáře a vám, které to teprve čeká vzkazuji, neblbněte. I v normální porodnici jde dnes rodit velmi dobře.
|
| xyxyx | 
|
(29.3.2002 9:17:36)
Take jsem rodila obe deti u Apolinare a byla jsem spokojena.
|
|
| Sylvie | 
|
(29.3.2002 16:37:03)
Sosane, proč myslíš, že nemohou existovat dva dobré způsoby? Vem si třeba chirurgii - existuje tzv. jednodenní chirurgie, kdy se operace provádí ambulantně, a pak je možné být hospitalizován v nemocnici. Oba dva jsou dobré způsoby, i když je nutné důkladně rozlišit, kteří pacienti a s jakými diagnózami mohou být operovaní ambulantně. Proč by tedy to samé nemohlo být u porodů? Ostatně, v zahraničí takové třídění funguje a zdravé ženy mohou rodit v porodních domech či doma.
Navíc nevšimla jsm si, že by článek mluvil o nezdravotnických zařízeních, jako to děláš ty. V článku byla řeč o porodních domech, čili zařízeních, v nichž pracují zdravotníci - lékaři a porodní asistetnkty, kteří mívají zdravotnické vybavení - součástí bývá sálek na drobné zákroky. Proč by se tedy mělo jednat o "nezdravotnické" zařízení? Navíc článek navrhoval, aby privátní porodní asistenky mohly vést porody svých klientek v klasických porodnicích. Čili ani tady se nejedná o nezdravotnické zařízení.
Navíc při mém porodu v porodnici mi nevadil ani tak nepříjemný doktor ( i když to samo o sobě byl zážitek) ani to, že na mne asistentky neměly čas, jako spíš neochota splnit mé požadavky, které se vymykaly zvyklostem oddělení. Lpění na "klasických" postupech. I když věřím tomu, že situace se může zlepšit a dříve či později se zlepší, pořád to nebude porodní dům. Vem si třeba americké porodní pokoje - zlepšilo se prostředí porodu, ale pokud vím, přístup k porodu se nezměnil.
A tvé přirovnání s autem :-) Hodně dlouho jsme používali Velorex. To je sice auto původně vyrobené v továrně, ale to naše je složené asi ze třech - čtyřech jiných, některé díly manžel dodělával zvlášť, celkově ho tedy dával dohromady "na koleně". Přesto jsme se ho nebáli používat a kromě normálního ježdění po ČR jsme s ním o dovolených sjezdili skoro celou Evropu. Jasně, určitě jsme riskovali víc, než kdybychom jeli v supermoderním autě vybaveném bezpečnostními pásy, airbagy atd. Na druhou stranu, jsou lidi, kteří riskují ještě víc než my - např. ti, co vyráží na silnice na kole. Takže - je moc hezké, že ty jsi s porodem své manželky i se svým moderním autem spokojený, ale jsou lidi, kteří přemýšlí jinak. Ti snad nemají právo být spokojení?
S.
|
| Sosan | •
|
(1.4.2002 0:59:25)
Právě jste nakousla jádro věci. Že pracovní postupy v porodnicích jsou dle Vašeho mínění zastaralé a že lékaře už na školách učí nesmysly. Tak nějak z toho odvozuji, že tedy to jediné a správné se dočtete v ženských časopisech nebo na internetu. Ale když pak budete při porodu stát tváří v tvář zkušeným porodníkům, kteří přivedli na svět pravděpodobně stovky dětí, prožili a vyřešili desítky komplikací, o kterých ani nevíte, že všechny existují a jak se diagnostikují a řeší a budete mít nesnesitelné bolesti a porodem poněkud změněný stav vědomí, budete mít pak tu jistotu prosazovat si mermo-mocí svou? Jak budete vědět, že konáte správně? Představa, že žena všechno instinktivně sama vycítí mi připadá stejně naivní jako tvrzení, že dítě nejlépe samo ví, co je pro něj nejzdravější a tudíž je třeba volbu jídelníčku nechat na něm. Co se stane? Bude se cpát jen žvýkačkami a smaženými bramborovými lupínky. Podobně prospěšné důsledky pak může také mít instinktivní chování ženy při porodu. Do jisté míry je to určitě OK (a jak mohu posoudit, tak ta "jistá míra" je už dnes poměrně dosti tolerantní). V první době porodní můžete používat vanu, míč, masáže partnera, chodit, zaujímat polohu dle libosti. Ale všechno je to "odsud až posud" a ty hranice musí určit lékař-porodník. Pravda je, že ta všechna sranda většinou končí ve chvíli, kdy začíná druhá doba porodní a miminko už vytlačujete ven. Pak nastává klasika. Ale v našich obou případech to byla poměrně snadná a krátká záležitost, rozhodně ne víc než 5 minut. A jak jsem to tak vnímal, tak "klasická" pozice v polosedě manželce při tom rozhodně nevadila. Ale zpět k tématu. Největším nedostatkem porodních domů by byla jejich malá technická vybavenost a velmi malá kapacita. Co vám pak bude platné, když se budete připravovat na porod třeba v CAPu, ale když tam přijdete, tak bude zrovna obsazeno? To se v normální porodnici stát nemůže. A po odtoku plodové vody může být dítě na světě taky třeba za 15 minut (jako v našem případě). To budete pak rodit na chodníku nebo při převozu do porodnice v sanitce? Zřídit ještě jeden porodní sál zařízený jako v CAPu jako variantu pro bezproblémové porody a rodičky sympatizující s aktivním porodem v rámci klasické porodnice, to ano. S tím budu hned souhlasit a po výplatě :-) vám třeba i přispěju. Ale budovat to celé někde v extra budově jako neslučitelné s normální porodnicí a rodičky, které se dostanou během porodu do stavu, který tam už nebudou moci zvládnout, pak někam rychle převážet, to mi připadá scestná myšlenka, ve svém důsledku škodlivá.
|
| Sylvie |
|
(1.4.2002 13:08:57)
Sosane, JÁ netvrdim, že postupy na našich porodních sálech jsou zastaralé. Jenže jsem zdravotní sestra, takže jsem v těhotenství četla nejenom "klasiku" (Naše dítě, Velká kniha o matce a dítěti atd.), ale i knihy určené lékařům. Ze zahraničních překladů to je např. "Efektivní péče v perinatologii" - zkus do ní nahlédnout. Nebo se podívej na stránky Hnutí za aktivní mateřstí do praktické příručky péče v průběhu normálního porodu. Jakkoli to s největší pravděpodobností nazveš demagogií, prakticky to samé by ses dočetl v mnou zmiňované knize, která je určená pro lékaře - porodníky a porodní asistentky. Výsledky studií, na které se kniha odvolává, v podstatě korespondují s tím, co bych si při porodu přála já. Minimálně je konstatováno, že co chci, mi neuškodí, pokud to přímo nedoporučují. Nikomu nevnucuji, že musí rodit podle mne, ale proč mne nechtějí nechat rodit tak, jak bych si přála já? Proč se lékaři v nemocnici odvolávali na skutečnosti, které už dávno byly studiemi vyvráceny a označeny za nepravdivé?
Sosane, aby bylo mezi námi jasno - já už jsem rodila, dokonce jsem si své představy o porodu částečně prosadit dokázala. Porod probíhal naprosto bez komplikací, i přes bolesti jsem se cítila fajn a vlastně jsem se uchránila jakýchkoli lékařských zásahů, které na mne chtěli provádět hned od chvíle přijetí!!! Po jedenácti hodinách bolestí do hry přistoupil lékař, kteý se odmítl se mnou dohadovat o mých názorech a rovnou se mne snažil podrobit tím, že se ve mne snažil vzbudit dojem, že se dítěti daří špatně. Takovéhlemu argumetnu těžko člověk může odolat, takže se rozjela "klasická" mašinerie u porodu - protržení plodové vody, leh na zádech, monitor, léky... Když jsem nesouhlasila, byla jsem nazvána nenormální či sobeckou ženou, která myslí jen sama na sebe a nikoli na dítě. Zrovna tak od tohodle okamžiku začaly problémy - porod se zastavil a nepostupoval, já měla nezvladatelné bolesti (do té doby bylo vše OK), chyběl mi kyslík... Nebudu to protahovat, veškeré problémy ustoupily a porod se znova rozběhl ve chvíli, kdy mi zhruba po třech hodinách pomohla jedna asistentka přesvědčit lékaře, že by se chvíli mohlo rodit podle ní a já dokázala v sobě zmobilizovat veškeré síly a dělat si to, co jsem chtěla já a ne to, co na mne řvali všichni kolem mne - totiž během pěti minut jsem vytlačila dítě, o kterém se těsně předtím lékař vyjádřil, že je špatně postavené, takže ho stejně teď nevytlačím. Deťátku se dařilo tak moc špatně, že mělo apgarskore 10-10-10 (čili zdravějšího novorozence bys nepotkal) a můj porod byl označen jako RIZIKOVÝ!!!!! Proč, když bezproblémově probíhal do doby, než lékař prvně zasáhl a opět bezproblémově pokračoval ve chvíli, kdy se mi díky asistentce opět podařilo prosadit si to, co jsem chtěla já? Podotýkám, že lékař nebyl žádný nezkušený zajíc, ale zkušený lékař, který jistě odvedl již stovky porodů a já rodila ve fakultní nemocnici, čili na místě, které by si mělo udržovat odbornou úroveň. Do té doby jsem taky nevěřila tomu, že je pro lékaře takový problém nezasahovat do průběhu porodu a nechat ho plynout vlastním tempem, pokud se neděje nic špatného. Mám obavy, že nebýt oné asistentky, tak jsem pro nepostupování porodu skončila na císařském řezu.
Sosane, já v klasické poloze vleže (nebo v polosedě - já jakožto dorbnější dívka jsem si připadala spíš jako ležící skrčenec, protože jsem z plohy "v polosedě" - či spíše zvýšeném lehu - sklouzávala do něčeho nedefinovatelného) vůbec tlačit nemohla, protože se pocit na tlačení nedostavil. Na boku se mi tlačit chtělo - vrátili mě na záda - pocit zmizel. Mohu-li věřit tomu, co říkal lékař - že dítě bylo špatně postavené - pak je to všechno naprosto logické. Prostě když jsem natočila pánev jinak, děťátku se při jeho špatném postavení líp sestupovalo. Jenže co vidím já laickým rozumem, to lékař odmítá přijmout, protože je to vysvětlení moc jednoduché a nevědecké. Jinak všechny tři holky z pokoje v porodnici tlačili hodinu až hodinu a půl, takže těch bezproblémových pět minut rozhodně není pravidlo.
A k porodním domům. Jistěže mají malou kapacitu. Pokud chtějí zajistit opravdu individuální péči, tak by velká kapacita byla na překážku. Jenže v porodních domech všude rodí jenom menšina žen. Ne každá tak rodit chce a z těch, co chtějí, se důkladně vybírá. Údajně zhruba 40% žen, které se připravují k porodu v porodním domě, je v průběhu těhotenství doporučen porod v porodnici v souvislosti s jejich zdravotním stavem. Navíc v porodním domě pracuje určité množství aistentek a předpokládám, že ženy přijímají úměrně tomu, kolik jich je. Tím se možnost porodu jinde minimalizuje. To, že žena bude rodit jinde, se samozřejmě stát může, ale to se může stát i v klasické porodnici. Například já trávila první dobu porodní na chodbě, protože všechny boxy i hekárna byly plné, takže je pravděpodobné, že kdyby přišla nějaká žena vzápětí po mně, poslali by ji jinam. Když si pročteš diskuzní fórum, párkrát na takové případy narazíš i u "klasických" porodnic. Pochybuji, že by žena po odtoku plodové vody rodila na chodníku. Běžné totiž je, že buď jedu do porodního domu hned v počátku bolestí, a potom tedy mám čas přemístit se jinam, nebo jsem v telefonickém spojení s asistentkou, čili kdyby bylo plno, opět mě včas nasměruje jinam. Pokud budu mít překotný porod, je to vůle Boží a stát se mi to může při přejezdu do porodního domu i při přejezdu do nemocnice. Zařídit porodní pokoj v rámci porodnice, to je to, o čem už jem psala v prvním příspěvku. Mimochodem, když zalistuješ diskuzí zhruba o půl-třičtvrtě roku dál, najdeš někdě příspěvek od lékaře z CAP-u na Bulovce, který se mimo jiné zmiňuje, že možnosti porodu v současné době už nejsou tak velké, jako byly za původních asistentek (a to samé jsem kdysi slyšela i od jedné místní asistentky). Samozřejmě, díky bohu aspoň za to. Jenom si neumím takové pokoje představit v nemocnicích, kde lékaři přiznávají, že v životě neviděli porod, který by probíhal přirozeně (mimochodem, což je častý argument lékařů proti porodním domům - mají iks desítek let praxe a ještě se nesetkali s bezproblémovým porodem, jak by tedy mohly domy fungovat...).
A technická vybavenost? Co konkrétně máš na mysli? Pokud vím, součástí bývají sálky k drobným zákrokům, to už jsem psala. Převáží se většinou jenom při podezření na císařský řez, ale ani tady se nejedná o minuty, jak se nás snaží lékaři přesvědčit. Většinou je podezření na císaře už delší dobu, ale stále se čeká, dokud se problém nevyhrotí. V porodních domech se prostě převáží hned při podezření. Navíc pokud vím, tak se asistentka Štromerová snaží vybudovat porodní dům v areálu nemocnice, takže by ten převoz nebyl nijak obzvlášť drastický.
Jinak porodní domy opravdu fungují prakticky po celé západní Evropě, i když ne všem lékařům se líbí, nejsou to přežitky minulosti, naopak vznikají zejména v posledních letech jako reakce na "přetechnizované" porody v nemocnicích. Kdyby byly opravdu tak škodlivé, dozajista by už existovaly studie, které by mluvily proti jejich vzniku, zatím je to spíš naopak. Konečně, i docent Tošner, který je proti porodům doma a porodním domům, tvrdí, že porody doma s porodní asistentkou mohou být bezpečné (viz moje příspěvky k tématu porod doma). A když už jsme u toho, považuji porodní domy jako bezpečnější variantu porodu doma. Ale hlavně - žijeme přeci v demokratickém státě, tak proč se furt někdo snaží rozhodovat za nás?
S.
|
| Sosan | •
|
(1.4.2002 23:01:45)
Já v zásadě proti lékařskému nezasahování do porodu nic nemám. Věřím, že všechny ty zásahy, které se při našich dvou porodech odehrály, byly prostě nutné nebo alespoň vhodné. Pokud by lékaři zasahovali do porodu nevhodně a zbytečně, byli by to špatní lékaři. A jsme zase u toho. Budou-li i v pododních domech lékaři, nebudou dělat to samé, když se to tak naučili ve škole? Nebo tím, že se ta budova bude jmenovat porodní dům a ne porodnice, tak se ti samí lékaři najednou začnou chovat jinak? A budou-li tedy v porodních domech jiní-lepší lékaři než v porodnicích, nestačilo by ty lékaře z porodnic vyházet a dát tam ty druhé?
Taky mi z toho nějak plyne, že v porodním domě bude vlastně nejdůležitější osoba ten lékař-selektor, který bude třídit ty bezproblémové rodičky od těch problémových, které bude vyhazovat. Běda když se sekne. Ale když se trefí, tak pak už to v zásadě bude docela havaj, to už bych tam mohl dělat porodníka třeba i já :-) Já bych určitě do ničeho nezasahoval :-) No, žávěrem, můžete být klidná, protože já rozhodně svým psaním na internet budování porodního domu nezvrátím. Ale osobně jsem pro zlepšování vedení porodů ve všech porodnicích, aby tyto výhody mohly využívat všechny ženy a ne jen těch pár vyvolených, které budou zrovna mít to štěstí, že budou v dosahu porodního domu. Podle mého názoru by neměl být rozdíl mezi vedením porodu zdravé rodičky v porodním domě a v porodnici. Proč taky?
|
| Sylvie |
|
(1.4.2002 23:22:16)
sosane, v tom s tebou souhlasím - opravdu by se měl porod vést stejně v porodním domě i v porodnici. Jenže to se tak neděje a lékaři jsou víceméně proti tomu. a rozdíl v lékaři? No, v porodním domě je hlavní porodní asistentka, lékař je jenom "ke komplikacím", často ani nebývá fyzicky přítomný, je jenom na telefonu (ale to samozřejmě záleží na konkrétním domě, jsou i takové, kam si ženy vodí své privátní lékaře a asistentky). A pak taky záleží, jak se k vedení porodu staví - a v porodních domech by dělali jenom ti, kteří zásadu zbytečného nezasahování schvalují. Určitě není náhodou, že veřejně se za důležitost existence porodních domů staví např. doktor Kavan z Vrchlabské porodnice - čili z nemocnice, kde se porody opravdu snaží vést co nejpřirozeněji.
S.
|
|
| Alice | •
|
(24.4.2002 23:41:17)
Zdá se, ze diskutujete o necem, co nikdy neprozijete na vlastni kuzi. Obhajujete porodnici proti porodnimu domu, prestoze jste nejen osobne nerodil, nebot za a)jste muz, za b)jste nikdy nebyl tehotny, ale za c)ani jste nebyl pritomen u jineho porodu nez v porodnici. Je hezke, ze oba porody vasi zeny dopadly dobre, jak pisete. To znamená, ze máte zdravou zenu a zdravé díte (krome toho luxuxniho auta]. Jestli by ale porody postupovaly hure a jestli lekarske zasahy byly zcela nezbytne zrejme posoudit nemuzete(?). Vsichni ale nemyslíme stejne... Zmenit zabehnute koleje je moc tezke, stací pohled do minulosti. Neverte, ze vyssi plat prinese prevratnou zmenu v myslení a postupech (ostatne je tady stred zájmu -z lékaru dobré porodní báby neudeláte). Je to o demokracii, aby se zeny mohly svobodne rozhodnout (mají-li dost informací), kde a jak chtejí rodit. Jsou svepravne a pro sve dite chteji urcite to nejlepsi. Rozhodnout, ne dohadovat. Práve proto, ze je zena pri porodu zranitelná, potrebuje citlivou podporu. Lekari se domnívají, ze zena má dbát jejich pokynu a "spolupracovat", správne by ale mely poslouchat své telo. Od prírody jim byla dána schopnost rodit , ne byt porozeny. Dobrá psychická podpora a duvera partnera je dulezitejsí nez tym lekaru v bílych rouskach (ti by meli prijit na radu v prípade komplikací, v opacnem prípade je mohou spís vyvolat, coz je známá vec. Známá vec je taky, ze v nemocnici to casto proste nedokazou nebo nemuzou. Ale kazdé(!) muze vyhovovat neco jiného). Srovnání s továrnou na luxusní auta se mi zdá mimo. Vase dite "nevzniká" pri porodu, uz proste je, pomáháte mu na svet a neni to snadne. A muzi jsou pri porodu taky dulezití, jenom proste jinak, nez si nekteri myslí...
|
|
|
|
| Martina z Martina | •
|
(2.4.2002 11:38:16)
Mily Sosan,
som rada, ze sa vam porody vydarili a ste spokojni s lekarskou starostlivostou v nemocnici.
Co vsak ponukaju, ci neponukaju nemocnice pre rodicov, ktori maju ine predstavy o porode, inak ho vnimaju...
Su aj taki ludia, ktorym nemocnicna starostlivost, prostredie ci system nevyhovuje - taki nemaju podla Teba pravo na bezpecnu porodnu starostlivost podla svojich predstav?
Odkial si prisiel na to, ze porodne domy by boli slabo technicky vybavene?
Preco by niekto "vyhadzoval na chodnik" rodiacu zenu pre nedostatok miesta? ( V porodnom dome by ju nechali porodit asi aj v kancelarii riaditela ;-), ale v nemocnici maju striktne obmedzene, kde sa rodit moze a mam zname, ktore s bolestami odkazali na inu porodnicu, pretoze boli plni... Nou koment)
Preco by v porodnom dome malo hrozit vacsie riziko?
Na porod sa mozes pozerat, ze to je ten dej, ked AZ 5% porodov vzyaduje vayne lekarske zasahy,
ale aj tak, ze porod je dej ktory az v 95% prebieha prirodzene a spontanne a netreba do neho zasahovat.
Maj si svoj nazor, rod aj nadalej v porodnici, uzivaj si lekarsku starostlivost a nechaj dychat aj ostatnych! ;-) Diky!
ps: A co sa tyka tej zenskej intuicie, tak sa ani nedivim, ze jej ako chlap neveris. Ale je to tak, ze ona naozaj existuje a funguje - len jej treba chciet nacuvat!
|
|
|
|
| Daria, dcerky 4 roky a 1 měsíc | 
|
(30.3.2002 12:15:29)
Sosane promiň, ale nemůžu s tebou souhlasit. Není pravda, že v porodních domech je pouze nekvalifikovaný personál. Jsou tam i vysokoškolsky studované odbornice a samozřejmě lékaři. Dokonce jsou v zahraničí i domy a je jich většina, kde je operační sál pro případ nouze, nebo tyto domy fungují vedle nemocnice. Myšlení a přístup lékařů v klasické porodnici nezměníš tím, že jim zvedneš plat a vylepšíš určité pracovní podmínky. To je v jejich hlavách a v jejich "lidskosti", jak přistupují k rodícím ženám. Moje sestra je hotová lékařka, která teprve teď dokončila školu a řeknu ti, že tak, jak na tu školu šla, se jenom v průběhu těch šesti let její uvažování změnilo tak rapidně a tak zrigidnělo (chce dělat v porodnictví), že i když je tak mladá a plná elánu, už teď nepochybuje o tom, že co dělá lékař porodník je nezpochybnitelně správné, a taky jí naučili, že CAP je naprostá šílenost a zvrhlost, a že si tam, cituji, může žena vzít k porodu i psa. Myslím ten CAP, který byl na Bulovce než odešly jeho zakladatelky. Nechci tě nějak shazovat, ale myslím si, že jako chlap tohle asi nikdy zcela nepochopíš. I já bych podruhé rodila spíše v porodnici, než třeba v porodním domě, ale to jen proto, že jsem rodila císařem a podruhé to bude asi zase tak. Pokud bych ale porodila přirozeně a mohla volit, pak bych šla asi tam, kde nechají mému porodu přirozenější průběh a nebudou do něj od začátku zasahovat medikamenty. Dozvěděla jsem se třeba nedávno, že lék Dolzin, který se běžně píchá na bolesti způsobuje i utlumení dítěte. A to mi ani nikdo v porodnici neřekl. Takže bych v tom dělení zase nebyla tak striktní. Je to všechno o lidech a o lidském přístupu.
|
|
| Eva + 2 holky | 
|
(21.4.2002 13:30:30)
Vážený pane, až porodíte Vy sám, bude teprve mít Váš názor rovnocennou hodnotu, těm, které uvádějí ženy. Omlouvám se za tento velmi striktní přístup, ale myslím, že zde je jádro pudla ... Emoce, vnímání věcí okolních, a neposledně a především fyziologické procesy v těle ženy a muže jsou natolik odlišné, že si prostě myslím, že muž NIKDY nedokáže doopravdy pochopit (omluvám se těm, kteří se o to opravdově pokouší), čím vším žena ve chvíli porodu prochází a co vše na ni může mít vliv, jednoduše proto, že to muž nikdy nemá příležitost zažít. (... Avšak o tom, jak bude porod probíhat u nás většinou rozhodují muži - lékaři, ale zároveň i poslanci, atd. Tedy ti, kteří o "vnitřku" celého procesu leckdy nemají ani potuchy ...) Někdy dokonce může mít negativní vliv i přítomnost manžela při porodu - pokud muž zažívá strach, obavy anebo nervozitu, mohou se tyto velmi snadno přenést na rodící ženu, a chyba je na cestě ... Pročpak asi dříve ženám pomáhaly rodit porodní báby, anebo několik jiných matek? Pročpak asi museli nedočkaví manželé čekat v předpokoji? Slyšel jste snad o kultuře (přírodní či dávno minulé), kde by pomáhali rodit téměř výhradně muži ? Anebo snad byli naši prapředci opravdu takoví hlupáci? .......
|
| Sosan | •
|
(21.4.2002 17:21:37)
Nemyslím, že je tento problém primárně nějakým konfliktem pohlaví. U prvního porodu jsme měli lékařku-ženu a její nervózní uspěchaný přístup na nás zanechal horší dojem než přístup vyrovnaného, klidného a sebejistého muže-lékaře u druhého porodu. Problém je pouze v nejasnosti okolo toho, jak se to vlastně má správně dělat a následně pak v důvěře v to, jestli to ten lékař dělá správně.
Tak krásný prožitek bezproblémového porodu zakončeného dokonce orgasmem(!) rodičky, který je popsaný v příspěvku týkající se porodnice ve Vrchlabí (článek "ukradli mi porod"), to je paráda. Proč nejsou všechny porodnice jako ta ve Vrchlabí? Vždyť tam jsou lékaři studovaní na stejných školách, jako v těch ostatních zařízeních, spadají pod zákony schválené týmž parlamentem. V čem je rozdíl? Zkuste ho najít. Nebude to ale v tom, že by tam pracovali jenom ženy.
A k přítomnosti partnera u porodu - jsem rád, že žiju ve 21.-století, díky čemuž jsem mohl být přítomen toho úžasného okamžiku, kdy se narodily moje děti. Pokud máte k partnerovi dobrý vztah a nejste sobecká či se před ním nestydíte, dopřejte mu spoluprožít tento okamžik také. Stojí to za to. Znám muže, kterým jejich partnerka toto odmítla a ani se tak cítí doživotně ošizeni.
Ona ta nucená nepřítomnost (milujícího) partnera u porodu mohla mít také ten důvod, aby nikdo nemohl kontrolovat, jak špatně a surově byl porod veden. Já osobně bych těm porodním bábám zas tak nedůvěřoval. Ono se také dost často stávalo, že ten nervózní manžel před chalupou se pak jen dozvěděl, že jeden či oba už nežijí a co se tam vlastně dělo zůstalo tajemstvím té porodní báby.
|
| Sylvie |
|
(21.4.2002 17:51:29)
Sosane, těžko můžu říct, v čem je takovej rozdíl mezi Vrchlabím a ostatními nemocnicemi, ale možná to bude třeba i tím, že např. přimář Kavan se nestydí "chodit se učit" do zahraničních porodních domů, čili do míst, které většina lékařů v ČR odsuzuje. A už jsem to tu napsala, dr. Kavan se i vyjádřil v tom smyslu, že porodní domy by být měly, zvlášt ve velkých městech, protože velké nemocnice nemůžou rodičkám v tomto směru nabídnou tolik, co nemocnice menší. Mimochodem, nebyla to právě Vrchlabská nemocnice, která cca před rokem - dvěma čelila hrozbě uzavření, protože s ní, jakožto s nadbytečnou, nechtěla VZP uzavřít smlouvu? A jsme zpátky u systému našeho zdravotnictví... Ať povedeme diskuzi v jakýmkoli směrem, vždycky skončíme na stejném místě. Mimochodem, i ženy - lékařky se porodnictví učí od MUŽů - lékařů...
S.
|
| Sosan | •
|
(21.4.2002 23:56:07)
No vidíte, primářem té slavné dokonalé Vrchlabské porodnice je muž! Trochu mi to připadá jako ve filmu SEXMISE, kde si komunita žen zvolila za vládkyni superženu - ve skutečnosti převlečeného muže :-) Fakt mi ta diskuse ve smyslu, že za špatně vedené porody mohou muži, už připadá dost ujetá.
|
| Sylvie |
|
(22.4.2002 9:54:57)
Sosane, nebyla jsem to já, kdo v porodnictví vyvyšoval ženu nad muže. Ovšem když se člověk podívá na české porodnice i z tohoto hlediska... Ha, ha, ha, je to bod pro ty, co to tvrdí. Protože místa, kde se dá rodit víceméně přirozeně, jsou místa, kde mají asistentky větší pravomoce k samostatnému vedení porodu, mezitím co v místech, kde se rodí klasicky, vedou porody muži - lékaři či ženy - lékařky, k povolání vychovávané mužem.
Co se prim. Kavana týká - je to sice muž, ale jak už jsem psala, učí se m.j. i od porodních asistentek. A myslím, že v tom to je - ne uzavřít se do "technického" světa lékařství (a určitě není náhoda, že na lékařské fakulty se dělají přijímačky i z matiky a fyziky - aspoň v době, kdy jsem ještě chodila do školy, to tak bylo, mezitím co na zdravotních školách jsou to předměty okrajové), ale vpustit k sobě v první řadě cit, porozumění, trpělivost, vidět pacienta ne jako soubor diagnoz, ale jako člověka. A tohle zase mají větší šanci naučit se ošetřovatelské profese, zdravotní sestry i porodní asistentky, které přeci jenom tráví s pacientem (nebo rodičkou) už během studia víc času, než lékař. Víš co, třeba já měla štěstí a ošetřovatelství nás učily profesorky (které měly za sebou i praxi sester), které nám vysvětlovaly, že i když budeme mít teorii našrocenou jako pán Bůh a odborné výkony budeme provádět zručně a samozřejmě, tak u nich stejně neprolezem, pokud bude váznout komunikace mezi námi a pacientem. Netvrdím, že to je samozřejmost, ale co jsem se i později během své práce bavila s profesorkami, které k nám vodí žákyňky na praxi, tak se na lidskou stránku zaměřuje většina z nich.
Ale hlavně - existuje něco jako "ženský svět" a "mužský svět". Přítomnost CIZÍHO muže u porodu mi byla tak trochu nepříjemná, rozhodně víc než cizí ženy. Víš, zkus se na to podívat takto - kdybys měl třeba problémy s potencí, pohlavními chorobami či urologické potíže, bylo by ti příjemnější jít za mužem - lékařem, nebo ženou - lékařkou? Nevím, co mi odpovíš ty, ale docela jsem se nasmála u jednoho článku, kde jistý sexuolog vyjadřoval nesouhlas, aby k němu mohli chodit muži až po doporučení od praktického lékaře. Zdůvodňoval to tím, že spousta praktických lékařů jsou ženy, čili se jim muži se svými problémy stydí svěřit... :-)
A z vlastní zkušenosti - jediná osoba, na kterou z mého porodu vzpomínám ráda, je starší porodní asistentka, která už pravděpodobně sama rodila, a zrovna tak z oddělení - i když se mě všechny sestřičky snažily naučit kojit, největším přínosem pro mne byla slova sestry, která už sama své děti odkojila... Prostě ženy, které věděly, že teorie je hezká věc, nicméně že v praxi poučky vypadají poněkud jinak. A tohle je opravdu zkušenost, kterou muži nikdy nezískají. Ale abys mě neobviňoval z feminismu či tak něco - mně je v podstatě jedno, jestli u mého porodu bude lékaře nebo asistentka, ale musí to být člověk, kterého znám a se kterým si rozumíme. A můj gynekolog byl taky první, koho jsem požádala, zda by bylo možné, aby u porodu byl (aniž bych věděla, jaký má pohled na klasické či alternativní vedení porodu - dostatečnou zárukou mi bylo to, že je empatický a nikdy se mi nesnažil nic vnutit proti mé vůli a hlavně že si vždycky udělal čas na to, aby si se mnou popovídal, tudíž bychom měli čas se spolu dohodnout, jak si kdo co představujeme) - no, možné to nebylo :-(, ale příště opět zkusím, jestli se třeba nezměnila situace :-) Teda, pokud už nebudou fungovat porodní domy, to bych šla asi nejdřív obhlédnout...
S.
|
|
| Petra | •
|
(23.4.2002 0:06:13)
Schválně jsem nazvala svůj příspěvek poněkud provokativně, ale připadá mi jako typická ukázka toho nejhoršího mužského přístupu k rodícím ženám. Ačkoliv netvrdím, že by něco podobného nemohla pronést naprosto necitlivá doktorka (i když myslím, že s největší pravděpodobností by to pak byla ta, která ještě nerodila a sotva vyšla ze školy).
Uvedená ukázka je z rozhovoru s přednostou kliniky U Apolináře Jaroslavem Živným. Článek je v pražské příloze MF DNES z 22.4. a má poněkud velkohubý název U Apolináře chystají změny - nakonec se z něj dozvíte to, že jedinou změnou má být přikoupení několika porodních stoliček.
Otázka redaktorky: "Když žena občas zažívá pži porodu velké bolesti a třeba i hodně nahlas křičí, obdivujete ji za to, nebo jí někdy máte chuť říci, aby toho nechala?"
Odpověď přednosty Živného: "To víte, že někdy měl člověk chuť říct "přestaň a chovej se slušně." ALe je nutné zachovat chladnou hlavu a najít přijatelný kompromis pro oba. Někdy je to opravdu hodně těžké."
Poslední větou zřejmě pan přednosta myslí, že je hodně těžké najít kompromis, nikoliv rodit. Nevím, nevím, jak jsem u Apolináře obstála já, když mi po jedné kontrakci (mimochodem jedné z prvních posílených infuzí oxytocinu) z pusy otevřené a zkřivené bolestí začaly plynout divné zvuky a já si někde mezi vědomím a bezvědomím říkala - to jsem já... já křičím... No, ale pak už paní doktorka zpomalila kapačku s oxytocinem a já se omezila na sténání a funění. Takže snad jsem se proti bontonu tolik neprohřešila. Kromě porodních kursů by měly nastávající maminky navštěvovat také kurzy slušného chování. Ale neměl by Gutha - Jarkovského nastudovat též pan přednosta, aby si uvědomil, že ani těm divným, zpoceným a vzdychajícím stvoření na lůžku se netyká???
|
| Nada, 29 let | •
|
(23.4.2002 7:40:32)
Jen tak na okraj. Pokud mi tyka nekdo, koho vubec neznam a nemusi to byt jen lekar, zacnu mu tykat take. Muze byt klidne o mnoho let starsi. Vetsina prestane hned, s jinymi si to vyrikam.
|
| Alena, Brno | •
|
(23.4.2002 11:26:33)
No jo, na jednu stranu máš pravdu, když mi někdo začne tykat, tak já mu tykám také a on okamžitě přestaně, jenomže dovolávej se svých práv v době, když jsi celá rozbolavělá a z porodu tak trochu mimo. Trochu se chci pozastavit ještě u příspěvku Evy a Sosanna, který jí odpovídal: samozřejmě, že přítomnost cizího mužského, který se dívá na mou nahotu mě hodně frustruje, ale svého partnera bych u porodu chtěla mít vždy sebou, už proto, že vím, že kdyby na mě vyrukoval nějaký takový Živný, tak můj partner je takový můj "zástupce" v době, kdy se nemůžu účinně bránit sama a pěkně ho srovná do latě! A to jak Eva vykládá o přítomnosti jiných matek u porodu, to nevím, se svojí vlastní matkou si moc nerozumím a u svého porodu bych ji rozhodně nechtěla...
|
|
|
| Milena, 3 koťátka | 
|
(23.4.2002 12:28:26)
Takhle se vyjadřuje porodník a přimář oddělení? Tak už se snad nikdo nemůže divit ženám, které chtějí rodit doma...
|
| Janka | •
|
(23.4.2002 16:11:57)
A ten od autora porodnickych skrip profesora Hajka znate? "Matka, ktera odmita holeni, je podle mne dementni." Kdyz pominu obsah sdeleni :o), tak jaka ja jsem jeho matka???
|
| Sosan | •
|
(25.4.2002 0:26:22)
Pravda, není to řečeno vybranými slovy, ale holení se prování proto, že v případě nástřihu či natržení se pak musí sešívat. Myslíte, že není dementní trvat na tom, že chci mít do té rány zašité zakrvácené chlupy?
Stejně je to s klistýrem. Jistěže se dá rodit bez klistýru, ale je pak pravděopodobné (ne jisté), že se při tom tlačení pokakáte a svoje milované miminko porodíte do hovínek.
Co se týká toho řvaní při porodu, nadlidský (nelidský) řev jedné rodičky z vedlejšího boxu manželku při prvním porodu stresoval daleko víc, že nemocniční prostředí a všechny lékarské zásahy dohromady. Jde tedy o bezohlednost k jiným rodičkám, které jsou nuceny s vámi sdílet porodní sál, protože za daných podmínek prostě nelze, aby měla každá žena porodní sál jen sama pro sebe. Bylo by to tak jistě lepší, ale zatím to prostě nelze.
Těmito příklady chci říct, že tyto nepopulární zásahy mají svůj celkem rozumný smysl a myslím, že není důvod je považovat za něco nedůstojného a pokořujícího.
|
| Kateřina | •
|
(25.4.2002 1:27:34)
No já tedy nechápu, porč by se u porodu nemělo křičet? Když jsem sledovala mé kamarády karatisty, tak po nich se přímo vyžadovalo, aby u některých cviků, kdy soustřeďují energii do určitého bodu v těle, pořádně zařvali. No a když jsem potřebovala vytlačit své miminko, tak jsem potřebovala soustředit energii do určité části těla .... a dál snad ani nemusím pokračovat. U mužů je to asi mužné, pořádně si zařvat, no a ženská je prostě jen blbá hysterka.
Kateřina
|
|
| Klára, těhotná | •
|
(25.4.2002 4:09:46)
Sosasane, já jsem ženská, navíc těhotná a navíc doktor...a s tou tvojí poslední poznámkou souhlasím. Diskuzi jsem jen prolítla, pana primáře Hájka znám a není to žádný drsoň.
|
| Petra, Kryštof 14 měsíců | •
|
(25.4.2002 20:42:59)
Milá Kláro, jsem hrozně zvědavá, jak budete mluvit po porodu. To nemyslím nijak ironicky. Ta zkušenost je nepřenositelná, nesdělitelná. Sama jsem váhala, kde rodit, poctivě četla tyhle stránky. V prvních chvílích po porodu jsem měla pocit, že jsem si nemohla vybrat lépe, u Apolináře byli všichni moc milí (na porodním sále vážně všichni, snad jen jedna sestřička, mladá a "naučená" mě plácala po zadku jako kobylu - "uvolněte se", dost nespokojená s tím, že nejsem učebnicová - ale to mi přišlo spíš legrační, od té holčičky. Na šestinedělí přístup některých sester o něco horší). Dnes vím zcela jistě: podruhé bych chtěla rodit jinde, tam, kde mi daji větší svobodu a také mi budou umět (ne direktivně) poradit... A nebála bych se nějakých "nedostatečných zkušeností", např. ve Vrchlabí (jen proto, že tam není za den patnáct porodů jako na pražských klinikách). Můj porod totiž vedla hodně mladá lékařka a "zachraňoval" ho starý docent, který se jí pak na chodbě sarkasticky ptal: "Opravdu už jste asistovala, kolegyně?" (A tu větu jsem neslyšela já, ještě "mimo", ale moje matka a přítelkyně.) Takže já bych se propodruhé nebála menší porodnice. (Pokud by tedy těhotenství bylo tak absolutně neproblematické jako poprvé.)
K holení a klystýru: po porodu jsem ho - též na stránkách rodiny - obhajovala. Holení, neholení, vadí mi spíš rutinní provádění nástřihu. Ať si přednosta Živný říká v MF co chce, mně se nikdo neptal, jestli mi může dát klystýr nebo mě oholit. Uznávám, že při abnormální rotaci dítěte bych se možná nástřihu nevyhnula nikde, ale chtěla bych patřit mezi ty 3 procenta žen, které nastřihávají ve Vrchlabí, abych měla jistotu, že to fakt bylo nutné. (Vzhledem k tomu, jaké problémy po nástřihu mám a jak mě jizva ještě dnes po větší námaze bolí, o sexuálním životě ani nemluvím.) Klystýr jsem stejně nepotřebovala (jak píše paní Štromerová a jak jsem četla i v literatuře, porod se často ohlašuje masivním vyprazďňováním - překvapilo mě, že když jsem svojí ošetřující lékařce řekla: "Já jsem stejně byla už snad desetkrát", zeptala se: "Vy jste něco špatného snědla?").
Myslím, že jde především O TO, MÍT MOŽNOST VOLBY a NEMUSET SE S NIKÝM DOHADOVAT.
Překvapuje mě, že tolik let po revoluci, kdy je individualita vzývána až někdy přečeňována, v porodnictví stále vládnou totalitní praktiky.
A ještě k tomu křiku - křičet by měla mít možnost i žena, která si tím VĚDOMĚ ULEVUJE, natož ta, ze které křik vychází samovolně, jak se to při jedné kontrakci stalo mně. A musím Vás ujistit, že tak strašnou bolest jsem v životě nezažila!
Kláro, kdybyste měla chuť, napište mi na mail. Hrozně ráda bych si podiskutovala se ženou, která se chystá rodit a zároveň je lékařka.
|
|
|
| Milena, 3 koťátka |
|
(25.4.2002 8:36:17)
Sosane, a když je holení a klystýr tak nezbytný, tak proč se Světová zdravotnická organizace už 15 lety vyslovila, že tyto zákroky nedoporučuje?
|
|
| Sylvie |
|
(25.4.2002 11:31:57)
Sosane, vidíš, ty obhajuješ porody v porodnici, protože až na výjimky je to v nich v podstatě fajn, ale teď jsi narazil na další problém - kolik porodnic v ČR má samostatné zvukotěsné sály? Pokud vím, tak stále většina (hlavně těch velkých, které mají být tou jedinou správnou budoucností českého porodnictví - jak už jsem několikrát zmiňovala) jich vypadá jako jedno velké letiště, kde jsou lůžka od sebe oddělena v lepším případě neúplnou stěnou, v horším případě plentou. Vzhledem k tomu, že nemocnice jsou financované z veřejného pojištění, pochybuji, že by si ředitelé nemocnic vzali na triko sály zbourat a kompletně přestavit, to si může dovolit jenom pár nemocnic, pokud přijme porodnictví jako svou prioritu a nebude se bát tento krok v případě stížností lékařů z ostatních oddělení obhájit. V porodních domech je samozřejmostí, že rodička je v pokoji sama a nemusí koukat na další porody (to je moje zkušenost - v okně přede mnou se odráželo dění ve vedlejším boxu). A jak už jsem psala - porodní domy se nestaví z veřejného pojištění.
A dál - křik. Pokud vím, v zahraniční literatuře jsem četla přímo DOPORUČENÍ - křičte, zbavíte se tím přebytečného strestu. Ostatně, i por. as. Konvalinová z Vrchlabí v jedné z odpovědí v poradně říká: "Mám-li v péči ženu, která intenzívně tlačí, nabádám ji, aby vydechovala, eventuálně křičela - tím se sníží tlak hlavičky na hráz a tkáně mají šanci se pomalu rozvinout." Konečně, i já si v jednu chvíli uvědomila, že křičím - a byl to naprosto úžasný pocit, v tu chvíli mi to připadalo děsně legrační, chtěla jsem se tomu chechtat a měla jsem pocit, že mě to spojuje s dítětem, byl tu jen křik, dítě, já a manželovo teplo (ne on jako osoba, to teplo - energie, která proudila z jeho rukou), nic jinýho. Teď, když na to myslím, se zase musím smát a říkám si, že by příště mohlo být fajn celý porod prořvat :-))) Což bohužel v nemocnicích opravdu nejde.
Holení - nevím, proč by rodička měla být oholená kvůli nástřihu, když např. holandské porodní asistentky dosahují 25% nástřihů. Kvůli tomu, že čtvrtina žen potřebuje nastřihnout, mají být oholené všechny? To snad ne. Že dost českých lékařů nedokáže vést porod tak, aby nástřih nebyl nutný, je smutné, ale nevidím důvod k tomu, proč bys se ženy měly podrobovat jejich neznalosti, nezkušenosti či neschopnosti. Ostatně, někdy mám pocit, že neoholené ženy jsou ve výhodě - méně často bývají nastříhávány :-) Co se natržení týká, ne každé natržení vyžaduje sešití (nástřih ho vyžaduje vždy), a i s tím si v zahraničí asistentky dokáží poradit, přesto, že nemají ženu oholenou. A ještě něco - já odmítla klystrýr, a o to, abych mě asistentka oholila, jsem musela téměř bojovat :-) Byla totiž názoru, že když nechci klystýr, nepotřebuji ani oholit. Do té doby mě nijak nenapadlo, že tyto dvě činnosti by spolu mohly nějak souviset... Pravda je, že v zahraničí už není běžné, aby se rodičky holily.
Klystýr - pro tvoji informaci, pokakat se můžeš i po klystýru. Jediný rozdíl je ten, že bez klystýru vytlačíš úhledný bobek, který není obtížené setřít, mezitím co po klystýru z tebe vystříknou vodové zbytky stolice, s jejichž úklidem je to už horší. To je závěr jedné ze studií, která mimo jiné přispěla k tomu, že klystýr patří mezi nedoporučené/škodlivé výkony při porodu, jsou-li prováděny rutinně každé rodičce. V zahraničí se klystýr rutinně nepodává, což má ale souvislost asi i s tím, že ženy mohou během porodu jíst, takže by stejně nemělo smysl jim střeva vyprazdňovat :-) To, že se v zahraničí před lety (a v České republice dodnes) rodilo s klystýrem neznamená, že tento zásah má nějaký zvláštní smysl. A ještě jedna drobnost - neumím si představit, že by třeba na miminkovském plavání musela mimina povinně před vstupem do bazénu dostávat klystýr, aby nezaneřádila bazén. Většina lidí by to pravděpodobně označila za nelidské, instruktorkám stačí, když mají mimina plavečky a u bazénu je sítka na chytání uplavaných hovínek. Fuj, fuj, fuj... ale stejně tam plaveme, a nejenom my.
Sosane, zkus si to v hlavě přebrat, a zase se ozvi. Ahojky S.
|
| Zita,dcerka 2 roky | •
|
(23.2.2004 9:17:07)
Ahoj,
nechápu, proč se všude tolik diskutuje o holení.Porodnice to uvádějí jako jednu ze svých předností, že rodičky neholí.Já jsem oholena byla, kvůli plánovanému císařskému řezu, což je logické.Později při odchodu očistků mi to přišlo velmi hygienické a pokud bych znovu rodila, vždy bych holení vyžadovala.Zita
|
| Jana, kluk, 1,5 roku | •
|
(23.2.2004 15:25:24)
Zito,
možná bys pochopila, proč je okolo holení tolik povyku, kdyby tě v porodnici oholili jako mě, nasucho jakýmsi strojkem, který měl evidentně tupou žiletku. Sestra značně nepřívětivá, vysloveně zneužívala mou nezkušenost a neschopnost se bránit. Holení mě připadalo horší, než samotný porod. Když se ti potom po dvou dnech dorůstající chloupky zapichují do jizvy po nástřihu, tak je to také chuťovka o to lepší, že to cítíš i ve spaní. Samozřejmě v principu důvody k holení chápu a příště se před odjezdem do porodnice raději oholím sama. Akorát nechápu, proč to neřeknou předem.
Zdraví,
Jana
|
| Zuzana | 
|
(23.2.2004 19:43:04)
Já osobně povyk kolem holení taky moc nechápu. Holím se tam zcela běžně a pokud mi to devítiměsíční pupek dovolí, oholím se i před porodem. Protože moc dobře vím, jakým způsobem holí většina sestřiček v nemocnicích (jednorázové holítko, pár tahů škráb, škráb nasucho, chlupy spíš otrhat než oholit, kůže pálí, objeví se kapičky krve a za pár dnů zanícené pupínky), takže se radši oholím sama - v klidu, beze spěchu, jemně, opatrně... protože způsob, jakým holí sestřičky v nemocnicích, se mi zdá z hlediska ohrožení infekcí dost rizikový (vzhledem k četným mikroporaněním kůže, která při tomto rychloholení nasucho vznikají).
Holení samozřejmě zdárný průběh porodu nijak nepodmiňuje, ale odtékající očistky zasychající na chlupech ohanbí mi rovněž připadají z hlediska rizika infekce dost rizikové (neřku-li přímo nechutné), nota bene jedná-li se o ženu po porodu, jejíž rodidla mohou skrývat četná drobná poranění, neřku-li přímo nátrh či nástřih, který se takto infikuje raz dva.
|
| Žaba (Darek, Alan a Dora) | 
|
(23.2.2004 20:05:33)
Tak to já zase povyk kolem holení plně chápu. Neholím se nikdy nikde, považuju i ochlupení za součást svého těla a nepřeju si, aby mně ho někdo proti mé vůli odstraňoval (asi tak, jako bych si nepřála, aby mně někdo zbůhdarma ostříhal vlasy). Chápu, že při císaři to bylo nutné, ale myslím si, že při vaginálním porodu to nutné není. Očistky považuju za stejnou krev, jako je krev menstruační - a ta mně taky nevadí. Poraněnou hráz jsem si stejně omývala snad 10x nebo víckrát denně, takže ani v hygieně problém nevidím. Naopak jsem četla, že ta mikroporanění, o nichž psala Crystal, vznikají i při tom nejšetrnějším holení (i když pochopitelně méně) a riziko infekce se tím tudíž (i když nepříliš) ZVYŠUJE. A kromě toho mně vadí, když mně v okolí rodidel kdokoli cokoli podniká (s výjimkou manžela, pochopitelně :-)) - takže každý úkon, kterému se mně podaří se vyhnout, je pro mě výhrou.
Tož tak.
Žaba
|
| Zuzana |
|
(23.2.2004 22:21:18)
Žábi, já to chápu tak, že je to každého zcela osobní věc (věc názoru, úhlu pohledu...) a kdo se chce holit (a nechat holit), ať se holí, a pokud někdo zastává podobné přesvědčení jako třeba ty a holení neuznává, pak ostatní by to měli prostě respektovat a nevnucovat holení a tvůj postoj nekomentovat a neodsuzovat.
Protože z hlediska infekce budeš mít asi přece jen pravdu v tom, že infekci můžeš schytat oholená (z mikroporanění, které mohou při holení v kůži vzniknout) i neoholená (z mikroorganismů zachycených na ochlupení). Takže to, jestli dojde k infekci, ovlivňují nejspíš zcela jiné faktory :)
A zdravotníci holí ze zvyku a potřebují nejspíš nějakou omluvu či výmluvu pro tento svůj zlozvyk.)
|
| Deni+František+Ella | 
|
(24.2.2004 19:32:27)
ohledne holeni - samozrejme kazdy ma jine pocity a vjemy a to je naprosto v poradku.
Ja bych ale take nesnesla mit chlupy delsi nez 4 mm (jakmile jsou delsi, tak to strasne svedi). Zkratka bych si pripadala tak trochu jako zviratko a mela bych takovy "spinavy" pocit, jako bych se neholila i v podpazdi.
Ale to je opravdu jen subjektivni pocit.
PS: jinak mne na jednu gynekologickou operaci take doholovali "na hladko" a musim uznat, ze uz nikdy vice. Pozivali kovove holitko s vymennymi ziletkami - bylo to husty. A ziletka naprosto tupa, stejne jako sestra, provadejici ukon.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Magická show Pavla DolejškyCheb 
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Magická show Pavla Dolejšky
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)