| Linda Dimlová - pětiletý syn, nyní dvojčátka | •
 |
(2.5.2006 21:35:22)
Jistě několik rodičů již zažilo podobnou zkušenost, pro mne zatím nejhorší v životě, kdy mi doktorka oznámila, že můj syn má mononukleozu a musí okamžitě do nemocnice a ještě k tomu na infekční oddělení, které je "strašákem" i pro dospělé, natož pro mého tehdy tříletého syna Lukyho.
Ten strach a zveličování nemoci, jistě také mnoho z vás zažilo. Na vině mnohdy bývá neochota dětských lékařů vysvětlit podrobně pro ně "banální" informace k nemocem, asi si neuvědomí, že když to vysvětlí, tak rodiče uklidní už tím, že si to nepředstavují desetkrát horší než to je.
Musím říct,že když jsme dorazily do nemocnice a já viděla všude mříže, chtěla jsem brečet a svého syna nepustit, ale naštěstí jsem si uvědomovala, že jeho reakce by tak byla mnohem horší.
Po příjmu nás umístily na oddělení, kde jsme v celém patře byly jenom my dva - díky bohu umožňovali spaní na stejném pokoji i matce.
Když jsem viděla, jak probíhá den - ráno v půl páté nás vzbudili, aby synovi dali injekci s antibiotiky, v půl sedmé odběr krve, v poledne antibiotika atd.
Sestry chodily ještě v mezičasech kvůli jídlu, ale neměly čas se věnovat mému synovi - zabavit ho, hrát si s ním, vyprávět pohádku, ... prostě to, co malé děti potřebují, hlavně v cizím prostředí, aby nedošlo k omylu, nechci tím říct, že sestry jsou zlé a nevěnují se pacientům tak jak by měly, ale problém byl ten, že na infekčním oddělení jsou oddělená patra, ve kterých jsou různé druhy onemocnění a ta se nesmí "míchat" a v době, kdy jsme tam byly my, měli obsazena ostatní patra a proto neměly mnoho času, aby zabavily jednoho chlapce z dolního oddělení.
Všem maminkám doporučuji ( a vím, že bych to udělala opět i kdybych doma měla ještě jiné děti), aby si vymohly právo pobývat se svým dítětem v nemocnici, protože péči, kterou v tomto
období dítěti věnují, jim pomůže zmírnit už tak dost stresovou a mnohdy traumatickou zkušenost.
Vzpomínám si, jak i když jsme se vrátily z nemocnice a já šla na záchod, tak mne můj syn hledal - musela jsem stále být pod jeho dohledem a musel mít přehled, kde pobývám a co právě dělám.
Upozorňuji že to nebylo snadné období ani pro mne, ono být zavřený čtrnáct dní ve dvou místnostech bez pořádného kontaktu s dospělým je opravdu hodně náročná záležitost, naštěstí jsem narazila na opravdu skvělý personál, který mi umožnil, aby mne každý den manžel na hodinu vystřídal a já mohla jít na zdravotní procházku a trochu si odpočinout.
Takže se dá říct, že jsme tuto zkušenost přežily ve zdraví, i když můj syn se strachu z injekcí a doktorů jen tak asi nezbaví.
Chtěla jsem ještě dodat následující:
často si rodiče stěžují na přístup sester a doktorů, ale mnohdy to bývá spíše zrcadlová reakce na chování rodičů.
Když personál vidí, že se matka či otec dítěti věnuje, stará se o něho a není to ten typ, co nechá dítě v postýlce a sám pije kávu a kouká na televizi, tak bývají ochotní pomoci a vyjít vstříc vašim požadavkům.
Samozřejmě neplatí to v každém případě.
|
| Jan Malý | •
|
(24.10.2006 16:43:18)
Dobrý den
setkali jste se v nemocnicích s herními specialisty - terapeuty? Shánim informace, zkušenosti rodičů a dětí. Prosim odepište.
Předem děkuji
|
| Irena Hanzalová,syn 4 roky | •
|
(1.12.2006 22:50:22)
Dobrý den.
I já mám zkušenost s herními terapeuty v nemocnici a musím říct,že jen dobrou.
Zrovna dnes jsem se vrátila se synem z nemocnice v Ústí nad Labem po týdenní hospitalizaci.
Měl zápal plic.Byli jsme přijati oš.personálem velmi vřele v pátek.Syn měl horečku,takže celý den a noc prospal.Druhý den mu ale otrnulo a chtěl si hrát.Nic moc jsme sebou neměli,tak nám sestřičky zapůjčili puzzle.
Až teprve v pondělí,přišla milá hodná paní učitelka-herní terapeutka a ptala se,copak synka zajímá a s čím si hraje.O pár minut později přinesla spoustu puzzle,papíry,barvičky,koberec se vzorem městečka(silnice,budovy,nemocnice),autíčka,stavebnice,atd...
Umíte si představit tu obrovskou radost v dětských očích?Stačilo,že na Tomáška mile a vlídně promluvila a okamžitě byla jeho největší kamarádkou,kterou poslouchal na slovo.Vědela jak na něj zapůsobit,jak ho oslovit,jak zaujmout.Těžko se nám s ní loučilo.Myslím,že tato profese je přínosem jak pro děti všech věkových kategorií,tak pro jejich rodiče.
Moc pí.učitelce ještě jednou děkujeme,alespoň touto cestou.
No a před třemi lety jsem byla s Tomíkem na operaci tříselné kýli,shodou okolností také v Ústecké nemocnici,ale né v té staré,ale nové-na dětské chirurgii.
Opět byl oš.personál velice vstřícný.Herní terapeutka odvážela děti k zákroku,poté je zase přivážela zpět.Dostali jsme onu hadrovou panenku,na kterou jsme mohli malovat a diplom odvážného pacient.
Byli jsme tam jen chvilku,ale prostředí bylo velmi příjemné,odd.bylo pomalováno motivy dětských večerníčků,byl tam herní koutek,chodítka pro nejmenší a spoustu krásných a příjemných věcí.
Když je pobyt v nemocnici zpestřen tímto způsobem,věřte že se hned marodí jinak.
I tomuto odd.dodatečně děkujeme za příjemné chvilky v marození.
S pozdravem Hanzalová Irena,H.Beřkovice
|
|
|
| Peta | •
|
(5.3.2007 17:07:10)
To jste me teda pobavila s tim dovetkem na konci, ze personal se chova lip, kdyz rodice se v nemocnici o sve dite staraji a nepiji kafe u televize. Spis bych to videla u toho personalu..
|
|
| Peta | •
|
(5.3.2007 17:07:52)
To jste me teda pobavila s tim dovetkem na konci, ze personal se chova lip, kdyz rodice se v nemocnici o sve dite staraji a nepiji kafe u televize. Spis bych to videla u toho personalu..
|
| llenicka | 
|
(13.1.2008 11:06:13)
Jak jsem se již zmínila, pracuji na dětském oddělení a sama teď čekám miminko. To by jste se divili co existuje za rodiče, a předchozí pisatelka má pravdu, existují rodiče, co jsou s dítětem v nemocnici a plně se mu věnují, čtou mu, podávájí mu jídlo a přebalují si ho atd. Ale exestuje bohužel i pravý opak (a není jich málo), ty jenom koukají po ostatních dětech (co jim je,..) a po sestřičkách a doktorech (jestli se náhodou nezastavili se třeba najíst), kritizují výkony na ostatních dětech (i když vůbec nemají představu, co je jim děláno - viz. článek nahoře o tom jak jsou děti uspávány). To je pak špatná domluva, a vznikají konflikty, leckdy uplně zbytečné. Jinak na našem odd. je věc naší profesionální cti, aby všechny děti byli v pořádku a neplakali, většina je jich s rodičemi (i když někdy ten kontakt potřebují spíše rodiče, než samotné děti).Na našem odd. je i herní terapeutka, dietní sestra, která s dítětem jsou-li problémy vymyslí jídelníček, psycholožka i učitelky atd. Předně apeluji na všechny rodiče, že v nemocnici dětem není ubližováno, ale pomáháno (i když někdy ta pomoc může být trochu bolestivá). A také bych chtěla zmínit, že nemocnice bohužel není hotel, má určitý řád, a nemůže poskytovat hlavně pro rodiče nějaký nadstandart, jak si někdy představují.Dovedu si představit, že se někde ještě dějí špatné věci, ale sama jsem se s nimi za dobu mé praxe nesetkala, i když jsem ještě nebyla na druhé straně(straně rodiče), ale ze zkušenosti sebe jako pacienta vím, že jestliže se člověk chová slušně, a slušně se zeptá na cokoliv, tak mu je i slušně vše vysvětleno a jednání druhé strany je také bezproblémové. Takže, pakliže s námi bylo jednáno nějak divně, zkusme se zamyslet nad svým jednáním, a nad tím, kde je chyba. Co takhle základní slůvka," prosím a děkuji"!
|
|
|
|
Za čtrnáct dní nás čeká zákrok ve FN v Hradci Králové s naším 4 letým synkem na dětské chirurgii. Nemáte někdo s tímto oddělením zkušenost? 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)