| Denisa | •
 |
(26.4.2002 22:19:17)
Ďakujem všetkým, ktorí sa zapojili do diskusie, ktorí navštívili internetové stránky Anjeliky i stránky nášho zlatíčka Vivien.
Zo srdca ďakujem za všetky tie krásne riadky plné podpory, lásky a prianí a taktiež Vám chcem všetkým zaželať do budúcna veľa nádherných dní v kruhu svojich najmilších.
Nech nám naše detičky, či už tu na tomto svete alebo v iných sférach prinášajú do našich sŕdc len samú radosť a šťastie :-).
Veľká vďaka za všetko.
Srdečne pozdravuje
Denisa Trnková
P.S. Kiež by stránky Anjeliky mohli pomôcť všetkým rodičom.
Najmä tým, ktorí prešli ťažkou cestou smútku a bolesti a neraz sa cítili vo svojom žiali opustene.
|
| Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
|
(27.4.2002 14:35:48)
Milá Deniska,
aj ja ti prajem, aby sa ti čo najskôr splnil sen a mala si v náručí malé bábätko a aby sa ti rýchlo zahojili rany na duši.
S manželom sme si prečítali Váš príbeh. My sme vlastne tiež prišli o jedno dieťatko (mali sme mať dvojčatá, ale jedno sa niekde zatúlalo a zmizlo) a bolelo to veľmi. Ďakujem, že ste vytvorili tieto stránky, kde sme sa mohli vyplakať a nájsť útechu. Často pomôže len vedomie, že človek nie je sám, aj keď nešťastie to nikomu neželá.
Prajem Vám veľa sťastia.
Henrieta
|
| Maťa. | 
|
(26.11.2004 13:05:02)
Anjeliky mi moc a moc pomohli v dobe, ked sme prišli o dlho vytuženeho anjelika - bolo to v marci 2003. Stále na neho myslím a doteraz anjeliky navštevujem. Keby nebolo ich, tak sa dávno zrútim. Doteraz sme sa totiž dalšieho miminka nedočkali, napriek snahe. Nedám dopustit na tú krásnu stránku a ani na Denisku. Je to obdivuhodná žena.
|
|
|
| Hela+2 děti (27.5.05) | 
|
(24.2.2005 5:48:21)
Milá Deniso,
musím říci že na Tvůj příspěvek jsem narazila úplnou náhodou a ještě teď mi tečou slzy...
Je mi Tě hrozně moc líto, já čekám své první děťátko a neumím si něco takového vůbec představit, jsem teprve v 26. týdnu těhotenství ale na malou (čekám holčičku-Helenku) se už hrozně moc všichni těšíme a už teď je pro mne to nejdůležitější na světě...
Musela sis prožít hroznou bolest.
Ze srdce Ti přeji ať vše co nejdříve přebolí a dočkáš se krásného zdravého miminka.
|
|
| Dana a Vojtíšek 1/04 | •
|
(26.7.2005 20:01:06)
Moc Vás zdravím a věřím, že brzy budete mít možnost stát se maminkou. Je mi moc líto, když někdo musí v životě procházet složitým obdobím. Proto Vám držím palce, ať Vám další život probíhá podle Vašich představ.
S pozdravem Dana a Vojta
|
| Prtra | •
|
(16.6.2006 9:56:35)
Dnes jsem se vrátila z nemocnice a vůbec nevím jak vše zvládnu.Přišla jsem o miminko ve 12 týdnu a je ve mě hrozné prázdno.Prý bylo nemocné a tak mu přestalo fungovat srdíčko.Nic mě netěší a jsem moc smutná...Doktor řekl,že je to genetika a uvidí se,zda se to bude znova opakovat....Mám,už 8 letého chlapečka a tak nechápu jak je to možné.Ta bolest a ta samota v duši,proč?Proč zrovna JÁ.........
Někdo miminko nechce a má ho zdavé a bez problémů...A ty co touží a moc ho chtějí,mají jen oči pro pláč....
|
| Petra | •
|
(9.7.2006 19:32:25)
Ahoj,
snad ti můj dopis trošku pomůže, asi nezmírní bolest, ale budeš vědět že to co se ti stalo, nejsi sama. Jmenuji se Petra a je mi 24 let, i já před třemi měsíci přišla o své miminko, byla jsem ve třetím měsíci a doktor mi řekl to samé, přestalo žít, nejspíš špatný genetický základ, myslela jsem že umřu, proč právě já, proč právě my!!!!!
Vždyť jsme s mým partnerem kvůli tomu plánovali svatbu. Cítila jsem se úplně stejně, přišlo mi všechno tak nespravedlivé, proč jiní můžou a já ne!!!!!
Trvalo to dlouho, a možná přípravy na svatbu přebili tu bolest, kterou jsme teď už s manželem cítili.
Chce to čas a víru, že příště to vyjde, ono to musí vyjít. Já i manžel v to věříme a pomalu se chystáme zkusit to znovu.
Přeju i tobě, aby tvá bolest, rychle vyprchala a ty se zase cítila dobře a zkusila to jednou znova.
Hodně štěstí Petra
|
|
| Petra | •
|
(9.7.2006 19:33:42)
Ahoj,
snad ti můj dopis trošku pomůže, asi nezmírní bolest, ale budeš vědět že to co se ti stalo, nejsi sama. Jmenuji se Petra a je mi 24 let, i já před třemi měsíci přišla o své miminko, byla jsem ve třetím měsíci a doktor mi řekl to samé, přestalo žít, nejspíš špatný genetický základ, myslela jsem že umřu, proč právě já, proč právě my!!!!!
Vždyť jsme s mým partnerem kvůli tomu plánovali svatbu. Cítila jsem se úplně stejně, přišlo mi všechno tak nespravedlivé, proč jiní můžou a já ne!!!!!
Trvalo to dlouho, a možná přípravy na svatbu přebili tu bolest, kterou jsme teď už s manželem cítili.
Chce to čas a víru, že příště to vyjde, ono to musí vyjít. Já i manžel v to věříme a pomalu se chystáme zkusit to znovu.
Přeju i tobě, aby tvá bolest, rychle vyprchala a ty se zase cítila dobře a zkusila to jednou znova.
Hodně štěstí Petra
|
| Lenka | •
|
(16.8.2006 13:14:44)
Ahoj,
i já jsme šla ve 12 týdnu na kontrolní ultrazvuk a viděla jsem svoje miminko naposledy. Taky mi bylo řečeno, že mělo genetickou vadu, přestalo mu tlouct srdíčko a že příště se to určitě podaří. Je mi hrozně a mám návaly smutku a sebelítosti a potom zase si říkám, že to tak mělo být, že i taková zkušenost mi něco dá. Moc špatně jsme nesla ten čisticí zákrok, po probuzení z narkosy jsem to oplakala a potom ještě mockrát.Je mi hrozně a nevím, jak se vrátit znova na začátek, zapomenout a jít dál, jakoby se nic nestalo.Moc jsem se bála, nic jsem si na miminko ani nekoupila, ale když to přišlo,nemohla jsem omu uvěřit.
Snad ty 3 měsíce rychle utečou.
Mějte se a držte se. Lenka
|
|
|
| Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] | 
|
(10.7.2007 8:45:15)
Ahoj,přesně vím,jak se cítíš.Něco podobného jsem sama prožívala.Minulý rok jsem ze zdravotních důvodů musela své dlouho očekávané těhotenství ukončit.Sebrala jsem veškerou sílu a i přes to,že jsem při každém milování myslela na miminko,tak jsem si pokaždé po pohl.styku řekla,že už žádné nechci.Začala jsem trochu oblbovat svojí mysl.I přesto že jsem věděla,že stejně někde v koutku moje tělo ví,že to chci.26.května jsem si udělala těhotenský test a zjistila,že jsem těhotná.Měla jsem zpoždění asi tak 8 dní.Moje menstruace se dostavovala zhruba 36-40 den.Na gynekologii mi řekli,že jsem v šestém týdnu.Neuvěříte jak jsem byla šťastná.Doma při udělání testu jsem brečela jako školačka.Pak jsem slabě krvácela,zašla na UZV a zjistili,že mám hematom a musím brát nějaké léky.Viděla jsem tlukoucí srdíčko svého miminka,bylo to krásné.Za tři týdný jsem šla na uzv,pravidelný ve 12.týdnu.I já sama poznala,že není něco v pořádku.Neviděla jsem to srdíčko jako před třemy týdny a doktorka mi oznámila:JE MI LÍTO,TEN PLOD NENÍ ŽIVÍ!Bylo to jako špatný sen.Držela jsem se,protože se mnou byla moje dcera,která se na mimi strašně těšila.Proběhla veškerá vyšetření a já odjela domů s tím,že druhý den ráno na lačno nastoupím na přerušení.Doma jsem to nevydržela a brečela a brečela.Proč se to muselo stát mě-zněla mi v uších stále stejná otázka!Manžel tomu nemohl uvěřit.Vždyť bylo ještě před třemi týdny živé,co se stalo.Řekla jsem mu,že jsem na 12.týdnu,ale plod byl vývinem 8+6.Takže v tom týdnu,co jsem viděla srdíčko,musel plod ještě odumřít a já celé tři týdny neměla žádné příznaky.Krvácení nebylo,žádné bolesti,nic.Až do neděle(od středy-to jsem byla v nemocnici)jsem s nikým nemluvila a sama to nedokázala překousnout a vyrovnat se s tím.Pak jsem na internetu náhodně narazila na www.tehotenskytest.cz a tam probíhá stejná diskuze.Svůj problém jsem tak takříkajíc vykecala prosila o radu,za jak dlouho se můžeme pokusit o jiné.Bylo mi řečeno,že stačí tři měsíce.Tady jsem zase našla,že by bylo dobré užívat vitatonik,který by mému tělu dodal látky,které jsou pro těhotenství vhodné.Vím,že je to teprve týden a moje tělo i duše se s tím teprve vypořádává,ale já už teď můžu řict,že do toho půjdu znova,protože chci miminko.Je to přece dar,mít ho.Moje švagrová na dalšího potomka čekala 12 let.Prošla si několika potraty,z toho bylo jedno její těhotenství skoro u konce a na 6 měsíci porodila holčičku,nevydržela svůj životní boj.Ale i přes to do toho šla moje švagrová znova a dočkala se.Má zdravého chlapečka,když pomineme exém,je krásnej a úžasnej.Celé těhotenství si proležela a to doslova.I díky ní vím,že se vyplatí to zkoušet,protože bolest k životu patří stejně jako smrt.Proto vím,jak se cítíš a jaké máš pocity.Když už nám to s manžele konečně po roce vyšlo,tak jsme o to zase přišli.Nevím proč si s námi osud takhle zahrává,ale třeba je to tak určené.Chce,abychom se svými partnery utužili vztahy a já musím sama za sebe říci,že u nás to zabralo.Vím,že jsem na tom nebyla jen já tak špatně.Manžel to prožíval stejně,jen jinak.Chlapy neumí brečet a dát průchod citům jako ženy,ale myslím,že není dobré si vše nechávat pro sebe a sama se snažit s tím problémem vypořádat.Máme k tomu druhou,drahou polovičku.......přeji krásný den a držím vám palečky,stejně jako sobě
|
|
|
| Klára | •
|
(31.8.2007 15:19:50)
Ahoj,
četla sem si tento článek a znovu mě moc bolelo u srdíčka, protože přesně vím jak se cítíte. Měla se nám letos v srpnu narodit naše prvorozená holčička. Oba sme se na ni s manželem moc těšili a měsíc před plánovaným porodem přišla rána, která bolí do teď. Doktor mi sdělil, že naše dcera zemřela. Rodila jsem 14.7. svoje první dítě a věděla sem, že ho nikdy neusliším křičet, nikdy mi neřekne maminko a neuvidím ho vyrůstat. Nejbolestivější ale bylo zjištění, že byla zdravá a jen lékaři zanedbali péči. NEmám sílu se s nimi soudit ani už jim nevěřím. Naše malá zemřela, kvůli zjizvení placenty.
|
|
|
| Petra a 2 kluci | •
|
(10.3.2007 23:09:19)
Milá Denisko,
ještě pořád brečím při představě,že by se mi tohle stalo a jak Vás to muselo bolet....
|
|
| martina | •
|
(11.6.2009 19:27:27)
pani denisko kdyz jsem si predcetla vas pribeh tak od te doby chodim na anjeliky a ctu si pribehy ostatnich pomohla ste mi si uvedomit jaky je to dar mit dite zdrave a krasne kez jste stastna s manzelem a kupou deti a hlavne s malickou vivien ktera bude na vzdy s vami ve vasem srdci a mysli Martina
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)