Alena, Matýsek 11 měsíců | •
|
(16.3.2005 20:48:57) Zdravím všechny. Plně souhlasím s tímto článečkem. Strašně dlouho jsem si nemohla odpustit, že když se Matýsek narodil, tak jsem necítila nic, jen strašnou únavu a touhu všechno zaspat. S bolestí v srdci jsem poslouchala kamarádky, jak byly bezprostředně po porodu šťastné, jak plakaly štěstím, jak milovaly ten svůj uzlíček hned od první vteřiny. U mě trvalo minimálně půl roku, než jsem si začala užívat nové role maminky. Nyní bych našeho broučka nejradši pořád pusinkovala a každý nový pokrok mě naplňuje hrdostí, že je můj (náš). Mám jen takový dotaz na ostatní maminky. Přestože mám Matýska opravdu strašně moc ráda, jsou chvíle, kdy bych aspoň na chvilku chtěla být tou bezstarostnou holkou, která nic nemusí. Je pravda, že Matýsek odmalička velmi špatně v noci spí a jsou dny, kdy mi ráno po probdělé noci je zatěžko i otevřít oči. A v tu chvíli cítím k Matýskovi takou ošklivou zlobu, nejraději bych si dala hlavu pod polštář a byla sama. Možná jsem pak na něj i podrážděná, už mi to vyčítá i manžel, že prý jsem protivná. Já si to uvědomuju, zlobím se sama na sebe, ale nemůžu si pomoct. Jsem unavená, ale to jsou všechny maminky a taky určitě nejsou na své drobečky protivné a zamračené. Vím, že to Matýsek nedělá naschvál. Jsem sobecká ženská nebo je to normální? Jak mám své pocity víc ovládat?
|
Mimi, 2 holčičky |
|
(16.3.2005 21:10:05) Milá Aleno! I já jsem měla těžký porod a neslzela jsem dojetím, když jsem viděla svojí maličkou a cítila jsem jen únavu a bolest a radost, že to je za mnou. Miminko jsme si moc přáli a tak brzo všechno přebolelo a neumím si představit, že bychom Klárku neměli. Přesto je pro mě důležité mít i čas pro sebe. Je to komplikované, zejména protože manžel často jezdí pryč - i na 3 týdny a já mám malou 24 hodin "na krku" a často se mi to nedaří... Babicky nefungujou. :o( Podle sebe vím, že jsem protivná, jsem.li unavená. Zkus požádat muže, ať si mimčo sám vezme na starost - 2 hodinky odpoledne na spánek, nebo dopoledne na procházku či obchůzku po obchodech, kam se s drobečkem nedostaneš, udělají zázraky!Je to jen únava. Sama jsem si včera zajistila chůvu - studentku od nás z domu, která mě příležitostně může na 2-3 hodiny odpoledne zastoupit při vycházce kočárem. Už se moc těším a rozhodně nebudu žehlit či dělat jiné dom.práce, které někdy nestíhám! :o) Držím palce ať to zvládneš a netrap se zbytečnými (nesmyslnými) výčitkami! Zdraví Marie
|
|
Petrinda |
|
(17.4.2005 20:36:42) Jsem na tom podobně. Pokud sem ještě nahlídneš a budeš chtít, napiš mi na Petrinda@seznam.cz Můžem to probrat :-)
|
|
Petra | •
|
(28.9.2005 22:19:27) Jestli uz nekojis, tak nech Matyska manzelovi na tyden-dva na starost a at Te posle na dovolenku, nejlepe k mori s kamaradkou, nebo na hory. Vratis se odpocata, s nabitymi baterkami a budes se na Matyska i manzela moc tesit a vydrzis dalsich x mesicu.
|
|
Jitka Rat, Adam 5 a půl, Daniel 3 | •
|
(5.9.2011 15:16:28) Ještě nikdy jsem nereagovala na příspěvky, maximálně si je zběžně přečtu, protože na to nemám čas. Jenže tvůj příspěvek mi jaksi mluvil z duše. Moji kluci oba jako miminka spali minimálně a já se cítila totálně vyčerpaná. Tatínka, který mě chtěl v noci zastoupit tvrdě odmítali. Občas jsem si říkala, že chápu labilnější maminky, které tuhle situaci prostě nezvládnou. Když mě do svých asi 2,5 let budili 5 a vícekrát za noc (podotýkám, že ne kvůli kojení), taky jsem cítila strašnou zlobu a pocity, které popisuješ. Proč to celé píši? Protože u obou to do věku 3 let přestalo. Takže moje rada zní vydržet, bude lépe. Jitka
|
|
|