| Simona, dcery 4 (předevčírem) a 13 let | •
 |
(1.8.2001 18:34:25)
Nevím, nakolik může dětem doma vzdělávaným chybět kolektiv - to snad pokud žijí někde na samotě u lesa. Ale jsou-li to normální hravé a zvídavé děti, tak odpoledne jsou buď na nějakém kroužku či "lítají" po venku s ostatními dětmi. Myslím si, že díky individuální péči "paní učitelky" nemají asi tolik "domácích" úkolů (i když ze nějaké maličkosti bych se přimlouvala - aby si právě díky příznivému poměru 1 učitel na 2 žáky nezvykly být voděné za ručičku, ale měly také vlastní zodpovědnost a aby to po nástupu do běžného typu výuky nebyl takový šok).Takže jim na mimoškolní kontakty s dětmi zbývá asi dost času.
A ruku na srdce - nestrádají naše "normálně" vzdělávané děti spíše zoufalým nedostatkem kontaktu s vlastními rodiči, než ty doma učené (při dostatku té odpolední činnosti) s dětmi?
Upřímně řečeno mají tito rodiče můj obdiv - nevím, zda bych si - byť původně také učitelka - na to troufla. Je to děsná zodpovědnost a závazek na spoustu let. Mimochodem by mne zajímalo, do kterého ročníku se lze takto vzdělávat?
Držím palce (a z byrokratů se snažte nic si nedělat)
Simona
|
| Mirka | •
|
(2.8.2001 10:48:39)
Myslím, ž ev případě dětí doma učených jde o jiný problém - sama jsem uvažovala o domácí výuce svého syna (papírově formou individuálního studia - vzdělání mám, škola i odborný garant byli), takže jsem prošla x lidí, kteří se vyjadřovali. Nakonec jsem z toho pochopila jednu věc - každý z nás navštěvuje dva typy kolektivů - jeden, kde se okolí řídí společným zájmem nebo zálibou (kroužek, skupina dětí venku) a druhý, kde prostě jsou lidé daní - u nás je to zaměstnání. Nemyslím si, že bych měnila místo pokaždé, když se s někým neshodnu - při mé povaze bych vydržela v práci asi tak měsíc - a taky ti okolo mě musí mít určité sebeovládání...No a to je právě ten druh kontaktu, který dětem, učeným doma, chybí. Možná by to šlo dohnat na táborech, jenže - nejsou tři týdny za rok málo?
|
| Markéta Literová, dvě dcery 3,5 | •
|
(21.8.2001 0:42:14)
Myslím si, že základní škola rozhodně není ten nepostradatelný trenažér pro zaměstnání. Například Vás příliš nenaučí jednat s různě starými lidmi. Drtivou většinu času trávíte ve své třídě s třiceti stejně starými dětmi. Domácí škola tam, kde se jí dala zelená, může fungovat po skupinách rodin, kde je každé dítě v úzkém kontaktu z rozličnými věkovými i jinak odlišenými skupinami lidí.
Kolektiv vrstevníků, který zažije v hudební škole, sportovním klubu, v turistickém oddíle, apod. je naprosto dostačující.
Lékem na špatnou komunikaci v zaměstnání asi nebude pobyt ve školních škamnách, ale podle mého názoru je to zdravá rodina, která pomůže dítěti vybudovat si zdravé sebevědomí a úctu k druhému, ať už je jakýkoli.
Mě stejně nejvíc zasahuje a mění bezpodmínečná Boží láska, o které se žel ve školách mnoho nedozvídáme.
Já se na DŠ sama teprve chystám, první školačka u nás doma bude až za dva roky, ale čím víc o DŠ vím, čím déle o ní přemýšlím, čím víc lidí učících DŠ znám, tím víc jsem si jistá, že to je to správné rozhodnutí i pro naší rodinu.
|
| Mirka | •
|
(21.8.2001 10:05:46)
Myslím, že z tohoto příspěvku je přesně vidět, proč jsem psala. Neumím citovat doslova, takže jen: hudební škola, zájmový kroužek, turistický oddíl a spřízněné rodiny - není to právě to, že je dítě v okruhu "spřízněných duší", které mají zažité své rituály a svoji stupnici hodnot a dítě do kontaktu s někým jiným nepříjde? Nevím - myslím si, že kdybych učila syna doma, určitě se budu stýkat jen se svými známými - dobrými známými - se kterými si rozumím a žijí podobně...Učila jsem několik dětí, které prošly něčím podobným - ne přímo domácí školou, ale školu "přetrpěly" jako nutné zlo, kde se nic rozumného nedozvědí a nechodí tam "ty správné" děti, a pak na střední škole najednou nemohly na praxi, třída jim ubližovala, učitelé (všech třicet šest - mezi nimi čtyři přísně věřící a dva lektoři jógy) na nich seděli a nepoznala jsem míň snášenlivého tvora, než doma vychovanou pevně věřící vegetariánku - tím neříkám, že je to nezbytný důsledek - věřících lidí i vegetariánů znám spoustu a jsou mezi nimi velmi milí lidé. Sama si myslím, že jsou děti, pro které je taková výchova požehnání, ale taky mám za sebou něco podobného (babička odmala trvala na mé individuální výchově a velmi úporně sháněla dívčí školu:o)) a ve dvaceti letech jsem musela úplně změnit stupnici hodnot - prostě jsem nebyla zvyklá, že ten, kdo uvažuje jinak, není automaticky můj nepřítel, se kterým se nesmím skamarádit. Už jen ten šok, když jsem přešla na střední školu a přestala se stýkat výhradně s dětmi, které mi vybrali rodiče, byl obrovský...A to jsem měla zkušenost se všemi věkovými kategoriemi (starší brácha, mladší sestra a mých šest bratranců a sestřenic a matčiných deset bratranců a jejich rodiny...)Nevím, nedokážu tak přesně napsat, proč jsem se rozhodla syna neučit doma, ale podkladů jsem měla dost a měla jsem i možnost...A velkou radost mi dneska dělá, když se syn zeptá: Mami, a kdy už půjdu do školy za kamarádama?(V našem okolí žijí jen dvě děti v aspoň přibližně stejném věku)A ještě jedna věc mě napadá - jak se dítě, které odmala zažívá převážně úspěchy na umetené cestičce, srovná s tím, že může být někdo úspěšnější? (U nás, vzhledem k synovu IQ a abnormální schopnosti učit se jazyky bych asi doma nenarazila....No, možná si fandím.)To se ptám - s tímhle nemám žádnou zkušenost a neumím si představit, že někdo řekne dítěti svého kamaráda:"Ty seš tedy trdlo!" i kdyby si to sám myslel...
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(21.8.2001 14:40:45)
Ahoj, myslím, že všechno má své výhody a nevýhody. Ale přesto se přikláním k tomu, aby zdravé dítě navštěvovalo školu s ostatními dětmi. DOmácí výuka je jistě přijemná, individuální, ale kolektiv dětí nenahradí. Podle mne ho nenahradí ani sportovní kroužky nebo hudební kursy. Párkrát v týdnu několik hodin nemůže stačit. Ať se to někomu líbí, nebo ne, ať je to považováno za správné nebo ne - já si myslím, že ke škole patří i špitání s kamarádkou o přestávce, vyměňování svačin, opisování úkolů, napovídání před tabulí, posílání psaníček během vyučování a trnutí, aby na to učitelka nepřišla, první citová vzplanutí, plaché úsměvy, nenápadně podstrčené lízátko od "utajeného" ctitele, návštěvy kamarádů a kamarádek a zkoušení maminčiných šatů, když není doma,pomoc slabšímu spolužákovi, soudržnost kolektivu, když se někomu dějě bezpráví - a sposta jiného. To totiž vědí jenom děti, co všechno spolu podnikají, co spolu řeší, s čím se potýkají. A jsou prostě záležitosti, kam dospělý nesmí. Všichni jsme byli takoví, přiznejme si to. Nebavilo by mě sedět dopoledne doma s maminkou a sama se učit, potom se nechat odvézt do hudebky nebo někam jinam a navečer jít na návštěvu k tetě, ketrá má stejně starou dceru. Jít si hrát ven s dětmi, které se znají ze školy - nevím, asi bych měla strach, že mezi ně nezapadnu a možná by se ze mě stala smaotářka, která k velké radosti svých rodičů nikde nelítá, sedí doma, hezky se učí nebo si čte, má skvělé výsledky a je nepochybně chytrá . možná chytřejší, než ty ostatní, ale zároveň taky o něco chudší. Je to věc názoru, nikomu neberu tu možnost, učit své dítě doma, ale já bych tohle svému dítěti neudělala. Dětství se má prožít se vším, co k tomu patří, i se zklamáním, zradou kámošky, pocitem ponížení, když stojím u tabule a nevím - a celá třída na mě kouká. Patří tam i učitelka, která mi zrovna nesedí, ale musím se naučit jí respektovat, patří tam školní výlety, školy v přírodě, společné návštěvy koncertů divadel, kin, foukání rýže z brčka na spolužačky a lití sirupu před učitelský stolek. Na tohle všechno totiž člověk jednou vzpomíná. Sejde se s kamarády z dětství a už to jede. A pamatuješ, jak jsme tenkrát ..... Jsem ráda, že všechny tyhle vzpomínky mám a jsem ráda, že je budou mít i moje děti.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)