| marian | •
 |
(27.2.2001 10:57:53)
Mile dievcence to co tu opisujete je priserne, v takomto pripade je urcite lepsie rozist sa s partnerom. Uz koli dietatu.Dieta,ktore vyrasta v takejto atmosfere nemoze byt stastne ani spokojne a neustaly stres a nervozita sa odrazia na jeho zdravi.
Monika, nebudem opakovat to co tu je niekolkokrad zduplovane, ale radsej zite sama , date svojmu dietatu daleko viac.Dieta potrebuje klud a toto by nemuselo dopadnut pre jeho zdravy vyvoj dobre.
Drzim Vam palce.
Este by ma zaujimalo ako ste k takymto partnerom prisli.Nie som zvedavy ale mohlo by to byt vcasne varovanie pre mlade citatelky, ktore si hladaju partnera.
|
| Monika, 26 let | •
|
(27.2.2001 12:07:50)
Marian, děkuji za reakci na můj příběh. Naše seznámení je vyprávění na delší dobu, takže to trochu zkrátím. Je to můj dlouholetý přítel-kamarád /platonický/ asi tak 4 roky. Velmi jsme si jako kámoši rozuměli, pak jsme se nepohodli /asi si myslel, že je bůh a může zasahovat do problému, který vznikl mezi mnou a tehdy nejlepší přítelkyní-samozřejmě kvůli chlapovi-jak jinak/, takže jsme se asi 2 roky neviděli. Našel si mě, oslovil, padly omluvy, první věty typu: Co děláš, jak žiješ.... Během asi tak 2-3 týdnů jsem v tom docela slušně lítala a on asi taky. Opustil kvůli mě holku, nechal jí všechno, vzal si jenom osobní věci a odešel ke mě. A tak jsme spolu...asi tak 16 měsíců.
No, a nějak časem se to začalo vyvíjet jak jsem už psala. Víte, hlavně mu vadí, že jsem nebyla panna, ty předtím co měl, byly prý všechny... V době našeho setkání mi bylo 25 let a prostě nejsem bez minulosti, to snad nemusím nikomu vysvětlovat!!
Tak jsem to vypsala, snad si z toho vezmou ty co potřebují, ponaučení.
P.S: Naše soužití není jenom o křičení a nadávání, či ponižování, ale i tom hezkém. Každopádně to se nedá vyrovnat, já vím. Díky!!
|
| marian | •
|
(27.2.2001 12:56:01)
Monika,ten vas priatel mi pripada velmi egoisticky.On mal pred vasim vztahom znamost, to je podla neho v poriadku ale ze ste vy mali nejaky vztah tak to uz nie.Ten chlap je chorobne ziarlivy na vasu minulost. Ked mu to vadilo tak sa mal, skor ako sa s vami vyspal, spytat ci ste panna a ked mu to vadilo tak mal ist prec.Vacsina dievcat ma vo vasom veku skusenosti, opakom su skor vynimky a chlapy robia vacsinou to iste.Ja vidim velky problem v tom ako si mladi ludia vyberaju partnerov. V niektorych inych rubrikach som uvadzal svoje nazory.
To,ze Vas partner vie byt aj slusny je podla mna uplne zanedbatelne oproti tomu aky vie byt neslusny.Predpokladam,ze cakate prve dieta.To budete potrebovat velmi velku oporu a nie opak.Preto by sa mali ludia ,ktori zacinaju podobne vztahy nad tymto zamysliet, neskorsie rozchody sa riesia ovela tazsie a zvlast ked sa ocakava dieta.A este jedna drobnost, ak si nevychutnate to co teraz mozete,tie nadherne pocity z ocakavania detata, a ak nebude ocakavane s radostou, stratite to co sa neda nicim nahradit.Kazdu den je jedinecny a skutocne nenahraditelny.Skuste sa nad tym zamysliet,pretoze uz sa to nikdy nezopakuje.Kazdy den je den novych prekvapeni, pri druhom dietati vacsinu pocitov uz poznate ale pri prvom.A mozem Vam povedat z vlastnej skusenosti ,ze je to uzasne sledovat ako dieta rastie ako sa vyvija a ked zije v prijemnej atmosfere.Doprajte mu to.
Drzim vam palce.
|
| Monika | •
|
(28.2.2001 11:02:32)
Marian, máte pravdu, že čekám své první dítě. Ovšem u mého partnera tomu tak není, je totiž rozvedený a má syna. Chová se k němu velice hezky, pravidelně na něj přispívá, kupuje mu oblečení, věci do školy /je mu 10 let/. Já opravdu nevím, kde se stala chyba??! On tvrdí, že takhle jak se chová ke mě, se k žádné ženě nikdy nechoval. Že jsem to z něj udělala já. Svoji hnusnou, pokřivenou povahou. Tady bych se asi měla pozastavit nad mojí osobou, pořád mluvíme jenom o něm. Moji rodiče jsou rozvedeni, přesto spolu vycházejí velice dobře. Matka se podruhé vdala, ale bratr je také z prvního manželství. Rodina je velmi semknutá, navzájem se velmi podporujeme, nikdy jsem nepocítila strádání, snad jen psychické, když jsem jako šestiletá zažívala rozvod rodičů, následně asi 3 roky života pouze s matkou a bratrem. Pak, jak jsem zmínila, se matka podruhé vdala, a svému nevlastnímu otci říkám tati. V dospělosti jsem vždy spoléhala sama na sebe a první vážný a dlouhodobý vztah zažívám až nyní. Předtím to bylo žití svobodné holky bez závázků, která si byla schopná našetřit víc peněz, než je v našich "sférách" normální, osamostatnit se, zařídit si garsonku a žít si pohodlně a spokojeně. S rodinou jsem zůstala v úzkém kontaktu a vše bylo fajn. Jsem možná trochu "svá", ale to je svým způsobem asi každý, mám introvertní povahu, takže vlastně tohle vše, co tady zmiňuji o svém partnerovi a o sobě, pramení po pravdě řečeno z toho, že Vás osobně neznám, ani žádné ostatní, co mi píšou super povzbuzující dopisy!! Doma jsem nikdy nemusela nic dělat, o vaření jsem se nějak zvlášť nezajímala, i poté, co jsem začala bydlet sama, jsem jezdila často k rodičům, protože tam se prostě matka o mě dobře postarala... Asi jsem trochu rozmazlená, říká mi to i on, dodnes si denně telefonuji se svojí matkou, možná bych to měla omezit, ale moje kamarádka mi vždy říká, že kdyby měla ona takovou rodinu, co by za to dala... Tak nevím... Jedno vím jistě, že se na rodiče mohu 100% spolehnout, a že mám kam jít, ale to už jsem psala ve svém prvním dopise.
Začala jsem jeho přístupem k dětem. Na dítě se těší, chce mi ubližovat slovně a v tom návalu mu asi nedochází, že hlavně ubližuje dítěti. Jsem moc ráda, že o tom mohu s někým mluvit, dává mi to hodně vnitřní síly a hlavně přesvědčení, že špatná nejsem jenom já. Píšu vždy hrozně sáhodlouze, omlouvám se, ale potřebuji to ze sebe dostat. Díky za přečtení!! M.
|
| Marian | •
|
(28.2.2001 11:38:10)
Ahoj Monika, prepac ked ti budem tykat ale takto sa lepsie pise.Je to mozno neslusne ale je to tu bezne a myslim si ze aj celkom prijemne.
Je mi velmi zvlastne ,ze tvoj partner je rozvedeny, trochu sa mi z tvojich slov zda,ze si o sebe mysli aky je svetovy, skoda len ze narazil na "nesvetove " zeny.Ja si myslim,ze ja zakomplexovany a to ako sa k tebe chova je prejavom jeho nedostatocnej sebarealizacie.Ma tvoj partner nejake konicky? Nech sa choval k inym zenam ako hcel ale k tebe sa chova priserne. A k tvojmu dietatu.A okrem toho ako ti nadava, ved to pocuje aj tvoje buduce dieta, pohladil ti niekedy brusko,alebo isiel s tebou na ultrazvuk, aby videl ako si tam maly cloviecik vegeti? ale ked budes pod neustalim tlakom a stesom tak ten maly cloviecik si vegetit nebude.Dieta sa ocakava v pohode.Tesi sa nan. Skutocne? Viec ako vyzera, ked sa buduci otec tesi na dieta? Hlavne sa stara o svoju zenu, lebo ked je zena v pohode ak aj dieta.Ten tvoj chlap je nejaky divny alebo ma pomylene hodnoty. A to ze si telefonujes s rodicmi, ved to je normalne, ja som s rodicmi denno denne, a stretavam sa so surodencami a tiez si telefonujeme. A tiez som v stalom kontakte so svojimi priatelmi.Ved to je normalne a naviac nadherne.
Ahoj
M.
|
| Monika | •
|
(28.2.2001 15:16:13)
Marian, nevadi mi vůbec tykání. Můj partner se mi každý den po práci ptá co dělá miminko, pohladí někdy bříško, jindy si k němu dá ucho a povídá si s ním /ní/. Na ultrazvuk jdeme společně koncem března, bereme i videokazetu, aby nám to nahráli, takže se opravdu těší. Vždy mi říká, jak mě vždy chtěl, ještě když jsme byli kamarádi, že jsem jeho životní láska. Kvůli mě zanechal svého dřívějšího velmi atraktivního zaměstnání z důvodu častého cestování. Tak, aby na mě měl víc času. Mluví dvěma jazyky, je velmi sečtělý a inteligentni. Vyhraněné koníčky přímo nemá, rád čte.
Opravdu je to zvláštní, prostě je impulzivní, horkokrevné povahy.
Zdravím, M.
|
| marian | •
|
(1.3.2001 8:59:39)
Ahoj Monika, je to velmi zvlastne ako sa chova.Velmi mi to pripomina chovanie cholerika. Oni su taki, na jednej strane su velmi mili a ochotni a na druhej strane su schopni spravit zo zivota pekle. Ak teda neuvazujes na okamzitom rozchode s tvojim partnerom, tak by si sa mala na chvilu nad tym to problemom zamysliet. Sprav si kavu a skus si zadefinovat aky je vo vasom vztahu problem. Ja viez , ze to velmi dobre vies ale predsa len.Mozno by bolo vhodne sa v klude porozpravat s tvojim partnerom ale ked bude mat vybornu naladu a skusit sa s nim dohodnut aby skusil nejaku poradnu alebo odbornu pomoc. Ale v kazdom pripade ak sa bude takto chovat ,tak tvoje dieta necaka nijako ruzova detstvo a casom sa stane k rodicom odmerane. A mozno len mala prilezitost a najde si miesto pre svoj zivot daleko a bude s vami len v minimalnom kontakte.S cholerikom sa da zit,pomerne normalne ale to dokaze len velmi malo zien a je to skutocne velmi tazke. Alebo casom tak otupeju ze im to zacne byt jedno.Mozno by to stalo zato este vyskusat nejaku odbornu pomoc.
Prajem ti pekny den.
|
| Monika | •
|
(1.3.2001 10:58:35)
Ahoj Marian!
Napíši Ti, co mi řekl, resp. napsal: Ví, že je hnusný, každopádně si mě stále velmi váží, ctí a miluje mě. Avšak jsem prý zvláštní výtvor přírody, se kterým má občas problém se srovnat. Jestli chci, ať odejdu, dítě si nechá on... Budu v klidu, nebudu muset nic dělat /myslel tím starost o domácnost/ a nikdo mě nebude urážet.
Co si z toho vzít?? Nevím, jestli by mu odborná pomoc prospěla, protože vždy v problémových situacích říká, že já jsem ta, co způsobuje naše hádky, resp. jeho... a je o tom přesvědčený. Jsem plná rozporů, možná kdyby se choval jenom špatně, nebylo by to rozhodování tak "těžké". Protože jinak je schopný v noci sednout do auta a dojet mi koupit něco na co mám chuť. Říkat, či psát krásné věci o mě a dítěti...
Spousta čtenářů naší diskuze si už o mě určitě říkají, že nevím co chci, a když v tom chci nadále setrvávat-můj problém... Začalo to trošku o něčem jiném, přešlo to do roviny: "co kdyby..." Jsem za to ale ráda, protože přesně TOHLE jsem potřebovala. Je mi totiž líp, i když jeho chování to nezmění, přesto mám pocit, že se něco děje! Díky a hezký den, M.
|
| marian | •
|
(1.3.2001 11:12:59)
Tazko povedat ci by mu nejaka odborna pomoc alebo nejake liecenie pomohlo. Podla mna je to typicky cholerik,na ktorom sa asi nic nezmeni. Dieta ti vziat nemoze, o tom si rozhodnes sama,zvlast ked este nie ste svoji, meno otca si mozes uviest ake chces alebo ziadne a on si ani nepipne. Uvaz hlavne co je najlepsie pre tvoje buduce dieta.Aky zivot mu chces pripravit.To si hlavne rozmysli a podla toho sa zariad.Ak nechces aby tvoje dieta bolo tyrane tak predsa len chod prec a ochran ho pred takym clovekom.Este skor ako sa narodi,potom to budes mat horsie s balenim.
Ahoj
m.
|
| Marie, dcera 5,5 měsíce | •
|
(1.3.2001 21:17:26)
Dovoluji si ještě jednou reagovat. Jinak už tady bylo řečeno asi vše, co i mne napadalo (Marian je naprosto precizní a hlavně chápavý). Jen bych doplnila, že pokud se, Moniko, rozhodneš odejít, udělej to ještě než se dítě narodí, protože Tvůj přítel by mohl zbytečně působit komplikace -pokud, jak jsem pochopila, má nějaké známé na vyšších místech- mohl by brnkat na tuhle strunu. Asi by ses měla obrnit proti narážkám typu "stejně Ti to dítě vezmu". V žádném případě nedej na sobě znát, že se takových výhrůžek bojíš, dělej, že na to máš neotřesitelný názor. Jemu by zřejmě jen udělalo radost, že Tě může znejistět a potrápit. Já být na Tvém místě bych asi zašla prokonzultovat s právníkem, jestli hrozí nějaké nebezpečí, že by Ti mohl dítě vzít. Já jsem si jistá, že se to (přes všechny nedostatky soudní mašinérie) stát nemůže. Ale byla bys klidnější. To je samozřejmě jen můj názor, který nikomu nevnucuji.
Držím Ti palce do dalších "bojů".
Marie
|
| Jana 2 | •
|
(29.3.2001 1:22:22)
Milá Moniko,
co je s tebou nového, nenašla jsem od začátku března žádnou novou zprávičku ani od tebe ani od mariana. Takje snad vše o.k.
Připojuji se k názoru všech ODEJDI, anebo jak zde už někdo chytrý psal, vyhledej konzultace psychologa.
Jen dodám z vlastní zkušenosti, že mně jednou na lince bezpečí poradili, že kdyby došlo k napadení, měla bych si nechat napsat neschopenku na min. 7 dní, pak je totiž napadení trestným a stíhatelným činem. (máme zvláštní zákony, že?)
Taky doufám, že nemáš počítač doma, aby tvůj drahý z tebe jednou v návalu žárlivosti nevymlátil heslo k poště, následně pak počítačem mozek z hlavy.
Soud o tvé dítě musí proběhnout tak jako tak, když nejste manželé (ledaže bys ho vůbec neuvedla, což je škoda kvůli penězům). Bude-li popírat otcovství (což bude, utečeš-li mu) A JÁ DOUFÁM ŽE ANO
soud nařídí krevní zkoušku na jeho náklady.
Ničeho se neboj, na všechno zlé jednou zapomeneš a dě´tátko potřebuje pohodu- jak už zde bylo 1000x řečeno! Kdyby bylo nejhůř a potřebovalas odvézt (a jseš -li z Prahy, samozřejmě) napiš si někam můj mobil ( 0603 509 780)a klidně kdykoli zavolej.
mluvím tady z vlastní zkušenosti.
(můj drahoušek mě chtěl v |Podolí po genetické zkoušce házet do Vltavy a skopat ze schodů)
Bydlím si sama a mám skvělou zdravou dceru. Držím ti moc palce.
Jana 2
|
|
|
| Stáňa(40)+Ondra(7) | •
|
(2.3.2001 9:15:13)
Ahoj Mariane,
nedá mi, abych nezareagovala na jednu nepřesnost, která je objevila ve Tvém příspěvku. Za otce dítěte není možné označit kohokoliv (tedy ne s tím důsledkem, že takto označený muž bude jako otec zapsán v rodném listě dítěte). Do rodného listu dítěte může být otec zapsán na základě následujících důvodů
- zákonná domněnka (ta svědčí manželovi matky dítěte),
- souhlasné prohlášení rodičů dítěte (musí být učiněno před matričním úřadem nebo před soudem)
- rozhodnutí soudu o určení otcovství.
Pak je pochopitelně také možné otce neuvést, ale je třeba mít na zřeteli (jak už tu někdo také uváděl), že o určení otcovství soudem může požádat nejen matka, ale i muž, který se domnívá, že je otcem dítěte (§ 54 odst.1 zákona o rodině). Což by zřejmě v Moničině případě (alespoň podle toho, jak svůj vztah popisuje) nebylo zcela vyloučeno.
Jinak o určování otcovství se psalo před pár dny i v rubrice „Jak uživit rodinu …“ (nejpodrobněji to tam popisuje asi Míša).
A ještě pro Moniku. I v případě, že by si se rozhodla otce dítěte neuvést a soud na návrh Tvého přítele nakonec rozhodl, že otcem je, neznamená to, že bys o dítě přišla. Aby soud rozhodl v případě novorozence o svěření do péče otce, musel by pro to mít sakra závažné důvody (a ty v Tvém případě určitě neexistují). Znamenalo by to zřejmě „jen“ dohady o umožnění kontaktu s dítětem (tedy zřejmě další soudy, protože dohoda s Tvým přítelem by zřejmě nebyla jednoduchá). Na druhé straně bys vůči svému příteli měla nárok na výživné a to nejen pro dítě, ale i pro sebe (§ 95 odst. 1 zákona o rodině: „Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.“).
|
| marian | •
|
(4.3.2001 19:33:54)
Ahoj,vidim, ze sa vyznas ale az tak doslova som to nemyslel.Chcel som len Monike naznacit,ze keby nechcela by si jej partner naaarokoval na ich dita tak jednoducho napise otec neznamy a ma pokoj.Asi by to tak mala urobit a zit radsej kludnejsi zivot.
ahoj
|
|
|
|
| Zuzana a Ales | •
|
(1.3.2001 22:53:33)
Mila Moniko,
vim, ze odpovedi a puvzbuzeni uz je tu opravdu dost, ale preci bych chtela neco pripojit, o cem jsme spolu s mym muzem mluvili, resp. tedy jeho nazor: zcela s tebou souhlasim, ze je to tezke, jak pises v poslednim prispevku a ze ti urcite spousta lidi bude rikat, to uz jsi mela odejit davno a "jak je mozne, ze s nim jeste jsi" ale zaroven i ty vis, ze u tvoji kamaradky to take trvalo roky....zkratka si myslime, ze by bylo dobre vyhledat profesionalni pomoc, pravidelna sezeni u psychologa, napriklad, a argumentu pro to je hned nekolik:
- takove situace se opravdu vetsinou tahnou velmi dlouho, lide jsou citove i sexualne na sebe pripoutani, casem i materialne, diskuse na rodine muze mezitim ustat a take byt vsechno nejakou dobu zase jen krasne a tak dale. Soustavna konzultace s profesionalem by ti myslim pomohla udrzet bdelost a resit to dlouhodobe, coz myslim, ze bude potreba, ze dne na den se to asi nepretne
- pises, ze se hned tak nekomu nesverujes, navic o podobnych vecech nemluvi nikdo rad a i nejduvernejsi pratele mohou byt casem otraveni a nastvani: "coze, zase sis to nechala libit, co jsem ti uz davno rikala" a podobne, zatimco psycholog jednak vi, ze to nebude na hned, navic je za to placeny, slyst stejne story znova a znova a za dalsi je to cizi neutralni osoba a je tedy skutecne v dusledku jednodussi mu vylit srdce, vsak uz tam nemusis priste prijit, pokud ti to bude neprijemne, a uz ho nikdy v zivote neuvidis, kdyz se tak rozhodnes
- dalsi argument myslim je, ze profesional s odstupem vnese do situace, ve ktere ty jses osobne a citove angazovana, dobre svetlo a pomuze ti vyjasnit zmatky typu "on rika, ze za to muzu jen ja, mozna na tom neco bude" a take ti chladne cistym rozumem a lekarskymi terminy pojmenuje to, cemu se rika napriklad laska. Vyrazy jako "on me miluje" nebo "on je takovy temperamentni" by napriklad zamenil za "on je na vas citove a telesne zavisly, chce vas tedy vlastnit a bezmezne kontrolaovat" a jeho temperament by mohl oznacit za psychopaticky
Muj nazor je, ze ne kazda vlastnost kazdeho cloveka se vzdy projevuje, na jeho vyroku "ty me k tomu provokujes" je neco pravdiveho a neco zavadejiciho: totiz jeho projevy mohou vyvstat skutecne jen ve vztahu k tobe, ale neznamena to pro to, ze je to tvoje vina. Nekdo je zkratka agresivni jen ke slabsimu a k silnejsimu si to nedovoli, napriklad, to je jen zjednodusene. Lide se mohou chovat ruzne k ruznym lidem a kdyz zazivaji silne citove a telesne pouto, silnejsi, nez kdy pred tim, mohou zacit byt zarlivi a agresivni jako nikdy pred tim, to se ale neda vylozit tak, ze je to partnerova chyba!
Myslim si, ze je to vsechno treba krok po kroku analyzovat a diskutovat a rovnez overit vsechna pravni fakta - pokud nejste oddani mela bys mit na dite vyhradni narok, pokud jsi ohrozovana, byt jen slovne, muze byt narizen zakonny odstup a podobne.
Drzim ti moc palce a fakt verim, ze to zvladnes!
Srdecne Zuzana
|
| Monika | •
|
(2.3.2001 8:33:19)
Ahojte,
děkuji znova a znova za Vaše názory a články.
Můj názor je stejný, že pokud nejsme manželé, měl by asi problém dítě získat. Pokud se ovšem bavíme o té oficiální cestě, tzn. právně "s papírama". Je tady ale ještě jedna cesta, jistě víte jaká. Teď se nabízí možnost, kterou zmínila, myslím Marie ve svém prvním příspěvku-požádat soud a zákaz. Nechtěla bych, aby to došlo tak daleko... Chtěla bych, aby vše probíhalo v klidu.
Film "Noci s nepřítelem" jsem viděla, dokonce ho mám i nahraný, a přiznám se, že mnoho scén mi bylo "blízkých"...
Dnes ráno jsem už byla rozhodnutá, že požádám rodiče o pomoc, protože se situace zase "trochu" vyhrotila, samozřejmě kvůli mně. Nemyslím si, že bych byla hloupá, ale v tomhle asi jsem úplně, protože jsem to zase neudělala. Vím, že už bylo asi řečeno opravdu vše, já teď spíše píšu, abych se vždy momentálně vymluvila.
Ještě jednou všem moc děkuji!!! Zdravím M.
|
| Xenie | •
|
(2.3.2001 9:11:23)
Milá Moniko,
Promiň, ale větší krávu, než jsi ty jsem za svůj život, a ne zrovna krátký, neviděla.
Všichni Ti tady říkají, co máš udělat a je to jako když hrách na stěnu hází.
Není Ti pomoci a za svůj zkaženej život si můžeš sama. Jsi tak nezodpovědná, že se ani o to dítě, co čekáš, neumíš postarat a zajistit mu spokojený život.
Je mi Tě hluboce líto.
|
| Monika | •
|
(2.3.2001 11:42:57)
Milá Xenie,
děkuji za upozornění stran mého charakteru! Jistě si za svůj, jak píšeš ne zrovna krátký život, posbírala nějaké ty životní zkušenosti, takže určitě víš a znáš o "čem je život". Mimo jiné je o tom, co se tady momentálně probírá a popisuje.
Nemáš pravdu, že je to jako když hrách na stěnu hází!! Dopisy, které tu čtu mi hodně otevírají oči a i ten Tvůj.
Líto Ti mě být nemusí, nepíšu a nesvěřuji tady své problémy pro to, aby mě někdo litoval!
M.
|
| Jana | •
|
(2.3.2001 13:12:04)
Ahoj Moniko. Gratuluju! Myslím, že začínáš být na dobré cestě. Usuzuji tak z tvých odpovědí nám, co se zajímáme o tvůj příběh. Hlavně se nenech zdeptat a snaž být nad věcí a vidět to objektivně. I ta rada o tom, zajít si promluvit s někým odborným, není špatná. Já jsem se před pár lety díky neutěšené rodinné situaci dostala k psychologovi a hodně mi tenkrát pomohl. Myslím, že věci, které mi říkal, bych od jiného člověka nevzala. Hlavně mě ukázal úplně jiný pohled na problém, než jaký jsem doposud měla. Přeci jen, je nestranný a takových případů, jako byl můj a jistě je i tvůj, řeší dost. Jen jak bys ti zařídila, aby se o tom tvůj přítel nedozvěděl? Předpokládám, že by to pro něj byl další důvod, jak tě ponižovat.
|
|
| Jana, 32 let | •
|
(2.3.2001 15:00:30)
Milá Moniko, prosím, seber veškerou psychickou sílu, která Ti ještě zbyla a rychle od toho "člověka" odejdi. Je moc dobře, že máš rodiče, kteří Ti pomohou.Zajímalo by mně, jestli o tom, co se u vás doma děje, vědí. Asi ne, že? Pokud si s rodiči jsi tak blízká, řekni jim o tom. Pomohou Ti (a řekla bych, že první, co bude, že Tě odvezou od přítele pryč, aby Ti už nemohl ubližovat).
Moniko, Tvůj partner se OPRAVDU nezmění, a když, tak k horšímu. OPRAVDU se jeho nátlak na Tebe, psychický i fyzický, bude stupňovat. Pokud od něho neodejdeš, OPRAVDU to jednou odnese velice ošklivě Tvoje dítě.
Přeji do budoucna moc, moc štěstí a hodně radosti s miminkem.
Jana
|
|
|
| marian | •
|
(5.3.2001 14:54:08)
Ahoj Xenia,tak to si poriadne prehnala. Povazujes za normalne niekoho oznacit za kravu len preto,ze sa neriadi cudzimi nazormi? Asi by si sa mala zamysliet nad tym zamysliet a monike sa ospravedlnit.Alebo si myslis ,za ked je tato diskusia anonymna tak mozes urazat koho chces a ako chces? Diskutujeme tu preto aby sme si vymenilli nazory a nie preto aby sme sa urazali.Monika nikoho neohrozuje, oja je ohrozena ak by to bolo opacne,no prosim.
M.
|
| Dada,syn 2mes. | •
|
(12.3.2001 20:15:34)
Ak sa clovek zacina pytat:" Je to nasilie ?" , tak vie ,ze nieco nie je v poriadku. Pripada mi cudne , ze zeny si beru nasilnikov a alkoholikov ( mnohe o tom vedia , ale myslia si ,ze ich zmenia ). Najviac na to doplacaju deti . Mily pan Marian ( nechcela som reagovat na vase primitivne nazory , ktore vela hovoria o vasom charaktere - to je moj nazor ) , ale rada by som vedela, ked ste vy "zly" a " zasluzite si " , ci aj vas niekto bije. Mali by ste tiez dostat poriadnu nakladacku ( bitku) a az potom sa zapojit do diskusie.
|
|
|
|
| Marcela | •
|
(2.3.2001 11:03:35)
Moniko!
Píšeš že se situace zase vyhrotila. Měla by jsi přestat psát, aby jsi se vymluvila, ale naopak to v sobě pěkně nechat a zabalit a zmizet. Pokud to v sobě necháš, budeš mít i větší důvod to udělat. Vymluvit se můžeš potom u vašich, případně nám i pak napsat. A pokud nemají vaši inet, tak existují kavárny.
Držím palce
PS: Xenie asi netuší jak je tenhle krok pro Moniku těžký, ale přeju jí aby to netušila i nadále
|
|
|
|
| Dana, dvojčata | •
|
(2.3.2001 22:54:04)
Ahoj Moniko, když tak čtu tvoje příspěvky, napadá mne, že jsem se vlastně rozvedla kvůli úplným prkotinám. Můj bývalý manžel na mne totiž sprostě řval a devastoval nábytek jen v opilosti, jinak měl pověst a choval se jako velice hodný člověk. Přesto mi to jako důvod stačilo. Nevíš-li totiž dne ani hodiny, kdy přijdeš domů - nebo tvůj partner a on zrovna nebude mít dobrou náladu a potřebu si na někom vylít vztek.... časem to nutně povede k Tvému zhroucení. Alespoň já jsem měla nervy na pochodu skoro 5 let. Tak dlouho jsem to vydržel. Budeš-li tady komunikovat s jakoukoliv manželkou alkoholika, žárlivce, či cholerika, potvrdí ti, že se periodicky střídají období, kdy je naprosto "k sežrání" - skvělý otec a manžel a období, kdy Ti bude strašně ubližovat (časem nejen Tobě). Přesto vím, jak strašně těžké je se rozhodnout, že ten vztah ukončíš a jak je těžké to dotáhnout do konce. Svým způsobem chápu tuhle "houpačku", ale stejně to povede jen k rozpadu Vašeho vztahu, protože to prostě nevydržíš. Odejdi. Bude to bolet, ale čas to všechno zahojí a uvidíš, že dojdeš k závěru, že to bylo pro Tebe jen dobře. Budu ti držet palce.
|
|
| zlatka2008 | 
|
(2.1.2009 6:23:49)
Ahoj, Monika! Tak som ťa konečne našla! Nebudem hovoriť o tom, že som mala pravdu, veľmi ma to mrzí. Ten človek si vobec nezaslúžil, aby si kvoli nemu zahodila 5 rokov svojho života. Ale nikdy nie je neskoro a ja som ti v živote vždy priala len to najlepšie. Prečo si myslíš, že k nám nemáš cestu? Vždy ju budeš mať, si naša jediná dcéra a babulky by sme s Duško nedali za nič na svete. Dúfam, že mi veríš a konečne sa osmelíš urobiť prvý krok k nám, pretože odo mňa to už nemožeš očakávať, to iste uznáš. Ten hulvát nech sa má v živote dobre, však niekto ho raz naučí, o čom je život!
|
|
|
|
| Jana | •
|
(1.3.2001 9:06:52)
Milá Moniko. Jistě znáš moudrou větičku: každý svého štěstí strůjcem. Z tvých mailů usuzuji, že jsi inteligentní holka, jen díky tvému "vyšinutému" partnerovi pěkně rozhozená a že sama v sobě tápeš. Nevěř nikomu jinému než sama sobě a svým inkstintům. On tě chce zlomit a udělat z tebe psychickou trosku, která na něm bude závislá a která si o sobě bude myslet, že je špatná a tím více k němu upnutá. Vzpamatuj se, dokuď je čas. Ono je těžké se na věci dívat objektivně, když v tom žiješ a jseš jednou z aktérek této ošklivé hry. V posledním příspěvku píšeš, že se těšíte na společnou návštěvu ultrazvuku. Z toho usuzuju, že ani náhodou neuvažuješ o odchodu od toho člověka, který tě psychicky deptá. O vlivu na tvé nenarozené dítě ani nemluvě. Pokud s ním tedy zůstaneš a necháš si líbit takovéto ponižování, tvoje věc. Ale co uděláš, až to ovlivní vývoj tvého dítěte (což už se děje)? Vezmeš si to na svědomí? Jistě chceš pro dítě jen to nejlepší. Nebo budeš strkat hlavu do písku a říkat si, že on je přeci taky někdy hodný a další nesmysly? Necháváš se jím teď ponižovat. Tvoje věc. Ale co když bude ponižovat i tvé dítě, už jen tím, že je tvoje a ty jsi špatná? Píšeš, že se pěkně chová k svému synovi a že se nikdy takto špětně k žádné jiné ženě nechoval, jen teď k tobě. Proč by se tedy v budoucnu nemohl chovat špatně k svému druhému dítěti? Ten člověk je nepředvidatelný. O to hůř, že je inteligentní. Ti svůj narušený psychycký stav dokáží pro okolí lépe maskovat. Omlouvám se, jestli můj mail je poněkud ostřejší, ale při představě, že mi někdo dělá takové věci, jaké zažíváš ty, dostávám ohromný vztek, ale i na tebe, že si to necháváš líbit. Žijeme jenom jednou, tak proč se nechat ničit.
|
| Monika | •
|
(1.3.2001 10:36:21)
Ahoj Jano!
Děkuji za reakci na můj "příběh". Chci říct, že není tak úplně pravda, že v žádném případě nepomyšlím na odchod od něj. Na ultrazvuk se těším já, že uvidím své dítě, on se těší ze stejného důvodu. Je mi ze mě nanic, taky mám na sebe vztek, protože jak už jsem psala ve svém prvním příspěvku, když jsem o něčem podobném četla či slyšela dřív, tak jsem zásadně říkala JÁ NIKDY!! Podobný problém měla moje kamarádka, které trvalo asi 3-4 roky, než prohlédla definitivně. Marian napsal, že to je pravděpodobně cholerik, myslím, že to je pravda. Říká mi, že to tak nemyslí, že je hnusný, že to ví. Jsem přesvědčená o tom, že se mu nepodaří mě psychicky zlomit. Ano, jsem zmatená a tápu, každopádně opravdu přemýšlím o odchodu, akorát s ním už o tom nemluvím /vzhledem k tomu, že nejnovější reakce je, že dítě si nechá on a já ať se vrátím k rodičům-bylo to řečeno velmi klidně a vyrovnaně!/.
Díky za účast. M.
|
| Jana | •
|
(1.3.2001 14:01:16)
Ahoj Moniko. Jsem ráda, že jsi vzala můj ostřejší mail. Na Rodinu už chodím delší dobu, ale většinou nepíšu, jen pročítám. Tvůj příběh mě ale hodně pobouřil. Sama jsem nic takového nezažila. Prý u lidí budím respekt a ani si nedovedu představit, že by se někdo z mého okolí dokázal takto chovat. Vím, máš to moc těžké. Asi moc bolí se podívat pravdě do očí. Určitě sis svůj život s ním představovala jinak a je těžké uvěřit, že z člověka pro tebe tak blízkého se nakonec vyklubal psychicky narušený jedinec. Kdyby aspoň si to přiznal, že má problémy, ale to on ve své ješitnosti a dokonalosti asi nikdy neudělá, že. O odborné pomoci ani nemluvě. Jak ho vidí vyši přátelé? Nemáš možnost se dozvědět, jak se choval ke své 1. ženě? To, že ti říká, že se tak hnusně chová jen k tobě, to se mi nezdá. Bohužel i fakt, jak jsi psala, že si tě našel, že jsi jeho životní láska atd. mi připadá, že se jedná o chorého člověka, který si tě vybral jako oběť. Na jeho povídačky o tom, že ty můžeš odejít a dítě mu zůstane, na to nevěř. Docela je dobře, že nejste manželé. Pokud do papírů napíšeš otec neznámý a dáš dítěti svoje jméno, jemu bude právní cestou dost dlouho trvat, než prokáže svoje otcovství. Sice ty bys nepobírala od něj alimenty, ale v tomto případě si myslím, že finance jsou vedlejší. Teď je to opravdu jen na tobě, abys dokázala posoudit, jestli má smysl ještě chvíli počkat a zkusit s ním najít společnou řeč nebo raději odejít do bezpečí. Přeju ti hodně štěstí.
|
|
|
|
| Lucie 2 děti, 28 let | •
|
(8.3.2001 23:00:26)
Mila Moniko,
Vasim dopisem jste rozpoutala neuveritelnou diskusi. Asi budu stale jen opakovat to, co psali ostatni lide, kterym na Vas zalezi. Utecte od nej, jak nejrychleji to jde. Mate stale jeste ruzove bryle pred ocima, omouvate sveho partnera, nadrzujete mu, ale on je hulvat,sprosty zarlivec, ktery Vas tyra. Casem se to bude jen zhorsovat. Jeho zarlivost se da poznat temer z kazde jeho reakce. On podle me neprestal pracovat - cestovat kvuli tomu, aby mohl byt s Vami, ale proto, aby si Vas "ohlidal". At uz se v normalnich situacich chova sebelip (cemuz nemohu uverit), ty jeho horke chvilky by asi nechtel nikdo z nas zazit a natozpak tehotna zena!!! Jak si to vubec muze dovolit? Jak to,ze Vy mu to dovolite? Mela jsem celkem hezke detstvi, az na to, ze muj otec byl cholerik a zarlivec, co jsem si o sve matce musela vysclechnout, si nedokazete predstavit. Nenavidela jsem ho za to a nenavidim dodnes.Ani mu nejsem schopna odpustit. Tohle Vy chystate svemu diteti - detem. prosim, nedopustte to. je to pro Vas urcite nyni velmi tezke rozhodovani, ale verte, ze me zazitky z detstvi se nedaji smazat.
Omlouvam se za ten ton, a rozkazovaci zpusob, ale to, co Vam udelal Vas partner je TYRANI!!!
Utikejte pryc a nikdy se k nemu radeji nevracejte. Je velmi nebezpecny!!!
|
|
| Radka, 34 let | •
|
(12.3.2001 21:26:02)
Milá Moniko,
muže, který má opravdu rád svojí partnerku nebude zajímat, kolik partnerů vystřídala před ním. Rovněž ho nebude zajímat, zda-li dotyčná byla panna, či nikoli. Muž který partnerku miluje, jí úmyslně nepůsobí bolest (jak fyzickou, tak psychickou). Muž, pokud opravdu miluje, přehlíží partnerčiny nedostatky (pokud vůbec se dá mluvit o nedostatcích)nebo se snaží s nimi žít, neboť i on si musí být vědom toho, že nikdo není dokonalý (ani on sám). Pokud muž s milovanou ženou čeká dítě, tím spíš by jí měl chránit, bránit a ne se chovat jako idiot a hulvát. Promiňte, ale nic nezmění fakt, že je inteligentní, sečtělý, zná jazyky, zastával skvělé místo atd., atd. To, co tady popisujete je mužské hovado, od kterého být Vámi utíkám, co jen to jde. Jak budete jednou vysvětlovat malému dítěti, proč Vás jeho tatínek mlátí a hubuje? Že jste špatná? A co když bude mlátit i jeho? Kde berete tu jistotu, že tomu tak nebude?
|
|
|
| Zuzana, slobodna, 22r. | •
|
(28.2.2001 22:01:53)
Ahoj Marian!
Velmi sa mi pacia Tvoje nazory,mam ich rovnake, ako Ty, ale vies ich perfektne prezentovat. Dakujem Ti, ze sa snazis pomoct Monike.Si naozaj citlivy a rozumny muz, uz som ani neverila, ze taky v dnesnej dobe existuje !
Ahoj,
Zuzana
|
|
|
|
|
| Lenka 27 | •
|
(27.2.2001 13:28:51)
Moniko,
necítím se nějak kovaná v tom Ti radit, sama nevím, jak bych se zachovala, kdyby se ke mě přítel začal chovat tak jako k Tobě. Já jsem si jistá, že se to nikdy nestane (za 5 let žádná vážnější krize, natož sprosté nadávky), ale takhle "jistá" si je asi každá z nás a Ty sis asi byla taky jistá, když ses rozhodla mít s ním dítě.
Jenomže se stalo. Já si myslím, že člověk může žít s partnerem různých charakterových vlastností s různými vrtochy, ale základem každého vztahu je podle mě vzájemná úcta. Tu v chování přítele k Tobě postrádám.
Všichni Ti tady radili, abys od něj odešla. Tys na to napsala, že nechceš odejít, protože se ho bojíš. Jestli je strach z něj opravdu jediná emoce, kterou pociťuješ v souvislost s odchodem, tak opravdu vem nohy na ramena. Jseš příliš cenná osoba na to, aby Tě někdo takhle terorizoval. A už nejde jen o Tebe, i ten mrňous vnímá, čím musíš procházet. A až se narodí, tak už ho proti okolnímu světu (a tátovi především) nebude chránit nic.
Přeju hodně síly,
Lenka
|
| marian | •
|
(27.2.2001 14:28:39)
Napisala si to velmi pekne. Velky problem je v tom,ze dieta vnima uz pred narodenim. A ked je stresovane neprospieva mu to. Je to skutocne velmi vazny problem a takyto stav moze na nom zanechat nasledky. Kazde dieta tuzi byt milovane a tazko bude povazovat za lasku nadavky a pod.
|
|
|
| Martina, 25 | •
|
(20.3.2001 16:17:03)
Ahoj Moniko,
i kdyz uz je tento prispevek starsi musim se taky vyjadrit. Ja jsem sveho manzela poznala v 23 letecha taky jsem nebyla bez minulosti. Neumim si predstavit, ze by mi kvuli necemu takovemu mel nadavt nebo byt i jen sluvkem neco vycitat. Pokud to nedokaze prekousnout tak si mel najit pannu. Asi me to dost vytocilo a tak reaguji podrazdene. Nenech se tyrat ani psychicky. Vzdy jsem rikal, ze jak by me chlap poprve uhodil uz nikdy by me nevidel. Udela-li to jednou uz nikdy mu nebude za tezko udelat to znova. Muj manzel byl taran svym otcem alkoholikem (i jeho matka i v tehotenstvi)a nikdy na to nezapomene. Nastesti jeho otec zemrel kdyz byl relativne maly (asi 10 let), ale dodnes o nem nerad mluvi a vlastne pro nej neexistuje. Chces aby tve dite neco takoveho poznalo? Je to strasne a hrozne slabosske. Pokud si nevazi tebe tak te nikdy nemuze udelat stastnou. I u nas obcas probehne nejaka hadka to je vsude, ale nikdy bych nepristoupila na to aby me ponizoval. To radsi budu sama. Co ztratis jen jednoho cloveka o ktereho se musis starat. Budes-li sama budes moct dat svuj cas, lasku a peci clovickovi ktery to bude opravdu potrebovat a tam kde to ma vyznam a to je tve dite.
Preji ti hodne stesti a vse zvaz.
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)