Supermanka |
|
(5.1.2017 14:44:04) To je smutný článek, ale tohle není dobou, ale nastavením uvnitř rodiny. Jsem taky Husákovo dítě a měla jsem (stejně jako bratr) od rodičů podporu - mohla jsem dělat sport, který mě bavil. Že jsem v něm vynikala, byl bonus navíc. To samé teď umožňuju dceři - dělá sport, který mně je naprosto cizí, ale jí moc baví. Je to finančně náročné, ale stojí to za to, investovat do koníčků. Cestičku jí neumetám, ani nevím, jak se to dělá (mně jí rodiče taky neumetali).
|
Lenka | •
|
(5.1.2017 17:02:55) Na vesnici můžeš být nastavená jak chceš, ale všechno je prostě daleko. I na ten gympl děti dojížděly 25-30 km, denně. Pak je to nejen čas, ale i peníze. Proč myslíš, že hodně obcí horko těžko shání lékaře? Protože ve městech je větší výběr škol, na vesnici jen jedna, a pokud potřebuješ nějakou jinou (třeba se sportovní nebo matematickou třídou), muselo by dítě těch 25-30 km denně dojíždět. Ve městech jsou prostě jiné možnosti kultury a vzdělání, možná tak sport se dá na vesnici provozovat bez problémů. Ona stačí jen třeba návštěva divadla: protože ti nejede Autobus ani tam, a ani zpátky, musíš jet autem. To ve městě těžko zaparkuješ, pokud někde poblíž divadla, vyplázneš klidně další stovku za parkování. Stojí ti to pak ze to? Hmm, hodně drahá legrace, že, zvláště pokud vstáváš ráno do šichty. Hodně venkovských proto na nějakou živou kulturu rezignovalo, večer si pustí telku nebo dneska mají internet.
|
Supermanka |
|
(6.1.2017 7:17:36) No tohle je přesně ukázka toho, že té rodině stačí po večerech čučet na televizi a do počítače. Pokud to má ta rodina nastavené jinak, nehledá výmluvy, ale žije aktivně.
|
|
gamgee |
|
(6.1.2017 9:30:56) Já vyrůstala na malé vesnici, za studií žila v Brně a teď bydlím zase na vsi. Proto si myslím, že mám trochu srovnání. Je pravda, že ve městě je těch možností asi víc, máš větší výběr. Ale i na vesnici se takové příležitosti najdou a mnoho lidí jich prostě nevyužívá. Já třeba do divadla do města zajedu, beru tam i děti, stojí mi to za to, i když tam musím někdy draze parkovat. Anebo zaparkuju o kousek dál od divadla zadarmo a pak se prostě projdu, třeba v Brně to jde. Ale i ve vsi chodím na volejball a do sboru, moje děti chodí do kroužků. Myslím, že je to vždy otázka volby a aktivního přístupu, ať už žiješ kdekoliv. Máme tu třeba krásné fotbalové hřiště, jen je málo dětí, které by ten fotbal hráli, a pokud ano, pak rodiče mají větší ambice a vozí je na tréninky jinam. Já třeba nechci mít z dětí žádné hvězdy. Chtěla bych, aby dělali, co je baví, a trochu ochutnali od všeho. Dál se mohou rozhodnout sami. Pokud někdo tráví život aktivně, je to jeho volba, pokud chce sedět u televize, pak také.
|
Irena | •
|
(6.1.2017 10:48:58) Ono je vesnice a vesnice. Já žila na vsi , 450 obyvatel, hodně starých lidí, v ročníku jsem byla sama. Kdo by tam asi hrál vojelbal? Pro koho kroužky? Vesnice, kam jsem chodila do školy - 2500 obyvatel a tam už to žilo...jenže pro mě nemožné se na nějaké kroužek dostat kvůli špatnému spojení. Pro rodiče nemožné vozit mě tam autem.
|
Supermanka |
|
(6.1.2017 11:23:16) U nás je to naopak - bydlíme ve městě, ale dceřin kroužek je "mimo" civilizaci, cca 30 km od nás. Jelikož o něj opravdu hodně stojí, tak se tam 4-6x týdně dopraví sama (poměrně složitou cestou + od stanice BUSu delší kus dojde) a já jí pak večer vyzvednu a dovezu domů. Spousta lidí mi taky tvrdilo (i babičky), že to NEPŮJDE, ale jde to, už několik let, i když je to hodně náročné, časově i finančně.
|
|
gamgee |
|
(6.1.2017 11:25:39) Já žila na malé vesnici, jezdila jsem na dvoutřídku do vedlejší vesnice. Byli jsme silný ročník, bylo nás šest Ale i na té malé vesnici kroužky byly, moje mamka třeba vedla zdravotnický. Záleží to hodně na iniciativě lidí. A na volejbal jsem jezdila do sousední vesnice na kole, to ale až pak na gymplu. Celkově si myslím, že jsem měla hodně široký záběr, i když ani u nás žádné dovážení nepadalo v úvahu. Ale je jasné, že ve městě je takových možností víc, to se nedá popřít.
|
|
|
|
|
Henrietka | •
|
(8.1.2017 10:21:10) Mně také rodiče podporovali a jsem 1979. Dobou to rozhodně není.
|
|
|