Názory k článku To jste teda chudák, mladá paní!

Když jsem zjistila, že čekám dvojčata, tak manžela málem kleplo. Rozdýchával to 3 neděle a stejně do porodu byl vystresovaný (vědět to, tak jsem mu to sladké tajemství raději neřekla). Všude viděl problémy .... kočárek, kojení, oblíkaní, mazlení, krmení ... prostě všude. První 3 neděle jsme se učili, jak je krmit současně, jak se mazlit a jak chovat, pak už to bylo dobrý, ve 4 měsících se začali kluci vnímat, a bylo to úžasné začala jsem mít víc volného času. Čím byli starší tím víc si vystačili sami, já jsem byla zpestření, ale když jsem se zvedla a odešla vařit, tak tam byl brácha. Když jsem poslouchala nářky maminek na písku jak nic nestíhají, nechápala jsem. Dnes je klukum 5 let, sami si umí nalít šťávu, vzít si rohlík, namazat, uklidit si po sobě hračky i oblečení (tedy ne že by to dělali "radostně" , zejména úklid se jim musí dost často připomenout, ale umí to a udělají to).

Před rokem mne mnžel dostal větou, když sledoval rarachy, jak hrají pinpong, co bychom si počali, kdyby byl jeden ....

Když byli malí, byl to sice záhul, ale teď mám doma 3 gentlemany. Jó jak si to vychováme...

Jooo dvojčata jsou hezká věc. Myslím si skoro, že jedno dítě je málo, i když je fakt, že podstatnou část práce leží na manželce. Hmmm ale snažím se pomáhat, co to jde. Ale je paráda na ně koukat a hrát si s nima a tak. Já bych je nevyměnil ani za nic. =o)))))

Myslím, že žádný chudák nejste a k problému výchovy kluků přistupujete naprosto správně. Já nemám dvojčata a moji kluci jsou dnes podstatně starší (15 a 10 let)než ti vaši. Přesto mohu klidně říct -- kluci umějí všechno, co je třeba.
Ono totiž záleží na úhlu pohledu. Oni jsou oba v podstatě hrozní bordeláři -- na všechno, co není přímo středem zájmu. Některé boje se táhnou již drahně let -- např. snaha o slušně stažené ponožky v koši na prádlo. Stále ještě nacházím ponožky přetažené nebo zmuchlané do klubíček a to kdekoliv. O každodenní cestičce shozených věcí od domovních dveří k jejich pokojům nemluvím.
Přesto si kluci pravidelně stelou postele (po připomenutí -- ráno mají málo času a po příchodu ze školy to už nestojí za to), připraví si studené jídlo (na tácku!!) a většinou po sobě nádobí minimálně hodí do dřezu, pokud ho rovnou neumyjou. Společně vaříme, takže oni sami si již připraví jednoduchá teplá jídla -- skvělá je v tomto případě mikrovlnka a varná konvice. U plynového sporáku je nerada vidím -- když nejsem doma.
Chodí pravidelně nakupovat (mimo maso všechno, včetně kuřat a jejich dílů), chodí na poštu, nosí košile na žehlení a zpátky, chodí se psem. Starší zařídí spoustu dalších záležitostí od nošení věcí do opravy až po vyřizování komplikovnějších poslání.
Začínala jsem ovšem jako vy. S mladším jsem byla 4 roky doma,
a do jeho 1. třídy jsem jim byla v podstatě plně k dispozici. Teprve potom jsem se dostala od "provizorních" zaměstnání k práci, která mě baví, nicméně mě zaměstnává takříkajíc od slunka do slunka. Dětem to ale nijak zvlášť nevadí, mají "dobrý základ" a jsou velmi samostatní. I když jsou to kluci. Jsou ke mě galantní a protože můj muž je také intenzivně zaměstnán, pomáhají celkem s ochotou a pochopením. Já zase mám pochopení pro jejich slabůstky.
A jedna perlička na závěr: máte-li 2 kluky, nečeká vás budoucnost muly ztržené pod nákupními taškami. Na mě dnes při našich víkendových výpravách obvykle zbyde jen kabelka a maximálně psí miska. A to se s holkama obvykle nepodaří!