Názory k článku Jak jsme si Conana Ničitele přivezli domů

Milá Báro,
to co jste s manželem udělali, že jste přijali za vlastní jedno z těch dětí, co třeba nikdy nepoznají lásku a pomazlení, je od Vás moc pěkné a Váš příběh mi vehnal slzy do očí. Přeji Vám hodně radosti a štěstí s malým sluníčkem a nenechte se nikým otrávit....

Ahoj Báro,
jste užásní rodiče, kéž by všichni byli aspoň z části jako vy.
Moc Vám fandím a přeju spoustu krásných chvil s Martinkou.
Blanka

Báro, po přečtení článku jsem měla slzy v očích. Moc ti fandím a držím palečky i Martince. Děti do tohoto světa přijdou úplně nevinné a je na nás dospělých, abysme jim ukázali, že svět je krásné místo, kde stojí za to být a ne jim ubližovat. Mám dvě zdravé děti a vím, jak je pro ně důležité pomazlení a láska. Držím palce. Monika

Ahoj všem, maminkám i adoptovaným dětičkám. Jsem dětská sestra, která pracuje na porodnici a o adopcích a sociálních pracovnicích něco vím. Bohužel to není nic dobrého. Jim vůbec nejde o to, aby děťátka byla u rodičů, jim jde jen o to, jak zaplnit kojenecký ústav a mít obložnost - mají za to příplatky. Každá rodina, která požádá o adopci, je pro ně plevel, který jim chce odebrat dítě a snížit stav, nic nedělají pro to, aby rodina uspěla, jen hledají, jaké mají rodiče chyby, kvůli kterým nemohou dítě dostat. Mám kolegyni, která požádala o adopci. Rok a půl procházela testy, pohovory,které byly ponižující, byla neustále urážena, dokonce i tím, že jí navštěvovala pracovnice v bytě, lezla jí do skříní, šuplat, zda má uklizeno, vyžehleno, zkoumala, co dělá manžel, rodiče, vyzváněla u sousedů s dotazy, zda se neperou, nehádají a pod. Žádost jí byla zamítnuta z důvodu, že nemá zařízený dětský pokoj.Žádala přitom o novorozeně, které vlastní pokoj alespoň první rok nepotřebuje. Připravila tedy s manželem dětský pokoj a podala žalobu na sociální pracovnici. Teprve pak se jim soudně podařilo dítě získat do péče. Protože žijí na venkově a báli se, že se chlapeček dozví nevhodně, že je adoptován, od malička mu přijatelnou formou vysvětlovali, odkud ho mají. Dobře udělali, protože první, kdo mu to řekl, byla učitelka ve školce spolu se sociální pracovnicí. Protože s kamarády zlobil, bylo mu řečeno, že když bude zlobit, tak ho rodiče vrátí tam, odkud přišel - do dětského domova. Bylo velmi dobře, že to věděl, ale i tak to mé kolegyni dalo mnoho práce vysvětlit mu, že ho milují a za nic by ho nedali.Skončilo to jen tím, že učitelka byla pokárána, že by se takto vyjadřovat neměla, ale prý je přetížená a má právo pochybit. Sociální pracovnici se nestalo nic. Chci Vám všem tímto jen říct, aby jste se nedali, o své děti bojovali proti všem, protože náš systém je strašný a ještě vněm pracují necitliví lhostejní lidé, kterým jsou děti ukradené, zajímá je jen plat, konec pracovní doby a každé dítě je pro ně jen věc, kterou někam uklidili do ústavu a splnili plán.

Ahojky Verco,
ja se moc omlouvam, ze reaguji az ted, ale mam velice zridka pristup k netu,takze ctu Tvoji zpravu az ted o prazdninach. Ozvi se prosim na muj mail B.Jungerova@seznam.cz-moc rada bych te poznala.Ted se mi nechce rozepisovat "na verejnosti", tak se prosim urcite ozvi.
Pa,Bara