Názory k článku Jak jsme adoptovali Conana Ničitele

Ahoj Marti,
teprve ted jsem se po dlouhych mesicich dostala k Rodine, takze nevim, jak jste na tom ted. Ale pokud stale jeste cekate v te dlouhe oficialni fronte, tak nejlepsi bude kontaktovat Fond ohrozenych deti - p. Tomkovou - tel. 02/24236655, 24221137. Ta Vam nejlepe poradi, jak a co dal.
Je super, ze zacinate v te same dobe jako jsme zacali my s manzelem.
Drzim palecky a pokud budete mit chut hodit rec pres mail, zapsala jsem svoji mail adresu.
Pa, krasne svatky a jezisek at prinese hlavne kupu zdravi.
Bara

V listopadu 89,týden po revoluci, jsem skončila poslední pokus o porod zdravého a hlavně živoucího vlastního dítěte. Bohužel opět neúspěšně, a tak jsme si já a můj muž Klouzek řekli, že jsme za novou svobodu,danou změnou režimu už zaplatili a musíme naši touhu po rodině vyřešit "jinak". Podali jsme žádost o adopci a prošli celým tím martyriem, které v našem případě a s praxí našeho Okresního úřadu trvalo přesně šest let. 27.11.1995 jsme poprvé drželi v náručí našeho syna.Pro nás oba to byl první člověk bez jména kterého jsme kdy potkali. Stal se zosobněním naší vzájemné lásky, a to, že jsme mu sami dali jméno, ten fakt ještě více podpořilo. Nikdy jsme nezapochybovali, ani předtím ani potom, o správnosti našeho jednání.Jsme šťastná rodina, ve které každý její člen má svoje plnoprávné postavení. Chci popřát všem, kteří si nejsou jisti, že by podobnou situaci zvládli, nebo si ji dokonce nedovedou vůbec představit, aby v sobě našli podobnou sílu jako my a taky aby se dokázali zbavit všech pochyb ať už o sobě, nebo těch druhých. Vytrvejte, stojí to za to čekání. Obrňte se trpělivostí s úředními postupy a neochotou některých za papírem vidět člověka jeho osud ! Odměnou Vám bude spousta krásných radostí i starostí.
Příští týden jedeme jako každý rok, do Dětského Centra Veská, pozdravit sestřičky a paní primářku a podívat se na Markovu postýlku. Určitě se to neobejde bez pár slzí a trochy nostalgie, ale ten príma pocit vevnitř, že už nejsme jen my dva, naštěstí zůstane. A to už to je pět let. Držím palce všem svým následovníkům, Vaše Eva

Milá Báro, gratuluji Ti k tvé Martince a přeji všechno dobré. Obracím se na Tebe spíš asi pro radu. V srpnu loňského roku jsme poprvé kontaktovali sociální úřady se žádostí o adopci. Taky je nám jedno jestli to dítě bude zelené , šikmooké atd.... , máme rozšíření i na dvojčata, eventuálně sourozence. V červnu letošního roku jsme "úspěšně ukončili"vstupné pohovory a obdrželi oficiální zprávu z Min.soc. věcí že jsme vhodní uchazeči - rodiče a že nás evidujou. Bylo to náročné a vím, že kdybychom se osobně neangažovali a "nebombardovali" telefonama odpovědné lidi, čekali bychom na ukončení vstupních pohovorů snad ještě teď. Docela mě zaujala tvoje zmínka o FOD. Mohla bys mi dát nějaký kontakt ? Jsou tyto úřady nějak propojeny - abychom nemusely znova cokoliv absolvovat ? Díky za odpověď. Marika

Báro, chci ti říct, že vaše snaha a zralost pohledu na dítě, i když biologicky vlastní nemáte, je obdivuhodná.
Fond ohrožených dětí, pokud to dobře sleduji je tak trochu v napjatém vztahu s vládními institucemi, které k němu někdy přistupují jako k rivalovi. Přitom kolik tzv. neumístitelných dětí ať už kvůli zdravotnímu nebo rasovému handicapu díky FOD nalezne rodinu.
Napadá mne, jestli počáteční odmítavá reakce úřadů vůči vám není účelová: odmítnou vás, jako mladí a "nezralí" nemáte šanci dostat "odpovídající" dítě (tím myslím toho modrookého blonďáčka s IQ 150) a tak vám nezbyde obrátit se na FOD, díky němuž můžete celkem rychle získat "problematicky umístitelné dítě".
Docela se mi zdá, že úřední šiml někdy funguje jako trh práce: v 25 jsi moc mladá a nezralá na osvojení dítěte, o deset let později jsi už na to moc stará.
Ještě jednou díky a přeji Martince a vám mnoho zdraví a rodinného štěstí.