Názory k článku Učitelka musí o své práci i o dětech přemýšlet

Musím souhlasit s pasáží, že po několika letech pobytu doma už to matkám "leze na nervy" :-D a nevědí, jak dítko doma zabavit.
Miluju svou dceru a udělala bych pro ní cokoli, aby z ní vyrostl samostatný a chytrý človíček, ale já už prostě horko-těžko sbírám nápady a energii na vymýšlení denno-denní zábavy a impulzů pro její vývoj. Prostě už často nevím :-(
Malá plynule mluví, umí se oblékat i svlékat, obout bačkůrky, říká spoustu básniček, snaží se zpívat, malujeme, kreslíme, modelujeme, skládáme kostky, puzzle, lego, hrajeme imaginární hry s panenkami a plyšáky, pomáhá mi doma s chodem domácnosti (nandat prádlo do pračky, uklidit příbory z myčky, uvařit ráno čaj apod...) poslední dobou ale říká: mami, pojď dělat něco jiného... nebylo by jí v jesličkách líp? Přeci jen doufám, že jsou tam na to studované sestry-učitelky, které ví co a jak a kdy dítě učit-motivovat...

Jako učitelku mě také neustále překvapuje, jak se tento mýtus drží. Udělala jsem tu zkušenost, že většina dětí, které rodiče posílají do naší školky evidentně nemocné (zánět spojivek - červené, ulepené oči, horečka, úporný kašel aj.), které tam jsou od sedmi třeba až do půl páté, kdy se zavírá, tráví ve školce každý den i o prázdninovém provozu dlouho do odpoledne - to jsou děti rodičů, z nichž jeden je buď nezaměstnaný, nebo je matka na MD či RD. Měla bych pochopení pro to, že oba zaměstnaní rodiče vedou do třídy i nemocné dítě, ale je to přesně naopak - většina z nich si to dokáže nějak zařídit a dítě s nemocí se léčí doma, často jsou tzv. vychovanější (tedy samostatní v návycích, spolupracující aj.). Mám pocit, a pár nechtěně vyslechnutých rozhovorů matek mi to potvrzuje, že po určité době výhradního pobytu doma to matkám "leze na nervy", upadá domácí režim, požadavky na dítě, snaha se mu smysluplně věnovat ("Už aby školka měla zas otevřeno, vůbec nevím, co s ním mám doma dělat, pořád mě jenom rozčiluje a musím si hrát"). Pracující rodiče jsou v tomto směru na tom daleko líp.

Nenárokuji si patent na pravdu, toto jsou pouze mé zkušenosti z jedné (velké) MŠ.

Naštvanci jsou ze starší generace.

To je krásný. Moje děti taky se v nosítku tulily a rády pozorovaly svět Do dvou let měly mléko ode mě a vyplatilo se to.

To je jedno. Prostě není s mámou. Celý totáč se snažili přesvědčit mamky, že jesle neškodí, Matějčkovy, Švancyrovy a jiných psychologů výzkumy ukazovaly jasně opak a musely se tutlat. A už je to tu zase. Raději půjdu žebrat, než dát dítě do 9-12 měsíců od sebe. Samozřejmě příležitostně pohlídá tatínek, na pár hodin. Bohužel jsem vystudovala psychologii a po tom se ignoruje fakt, že to prostě dobře není (zvláš"ť před krizí 8. měsíce) blbě.