Názory k článku Expert na spánek vašich dětí? Jedině vy!

z vlastní zkušenosti můžu říct, že ač většinou mám "maminkovsky lehké" spaní, taky se mi stávalo, že jsem tak vytvrdla, že mě ani manžel nemohl vzbudit. Děti u nás plánovaně nespaly - spaly u nás proto, že jsem prostě u kojení zvadla.... a vzbudila se až na další kojení.
Stalo se mi ale, že jsem nechtíc do miminka ve spaní bouchla rukou, dokonce se nám zavrtalo skoro až k nohám pod peřinu..... nebylo mi z toho moc dobře po těle, ale při dalším kojení jsem - kdo by to řekl, zase usnula....

Je ale fakt, že naše nedonošeňátko bylo nejštastnější, když spinkalo přitulené k máme (od příchodu z porodnice).

"A né je strčit do postýlky,zavřít dveře a čekát až bude klid."

Typické. Aj hlavný článok je totálne zavádzajúci. "nechat vyřvat"

Povedzte mi, ktorá?! matka nechá svoje malé dítko "vyřvat"?

Aj tie, čo ho učia na postýlku, tak k dítku behajú, uklidňujú - to nie je o "vyřvání".

Ale slépky matky zase nafukujú a prekrucujú že?!

/p.s. starší spal v postýlce ochotne, mladší v prvom roku na striedačku u nás a v postýlce - kojila som oboch rok/ Proste len neznášam prekrucovanie a to sa na tomto servri deje až príliš často na moj vkus..

Se starší dcerkou jsem spala prvních 9 měsíců v jedné posteli, protože prostě v postýlce neusnula (a to chodila na noc spát kolem 3-4 hodiny ráno) a spala jsem na kousíčku postele a pořád jsem couvala, zatímco už jako novorozená se ke mně dcerka celou noc přisunovala. Spala jsem jako na trní.

Na mladší dcerku jsem vymyslela "oddělovač" - ušila jsem ze starého povlečení vyvařovatelný povlak na dvojici srolovaných karimatek pod sebou (2 kusy na vystřídání kvůli praní). Vznikl tak hygienicky obalený lehoučký pevný válec o délce cca 180 cm, který jsem na dobu spaní položila mezi sebe a miminko. Mohla jsem ji kdykoli pohladit, slyšela mě dýchat, žádná bariéra na noční kojení, ale měly jsme každá vymezený svůj prostor ve dvojposteli.

Karimatka je dost pevná, nosánek se do ní miminku nezaboří (narozdíl od polštáře). A zalehnutí jsem se osobně nebála, když jsem neměla miminko přilepené přímo na sobě, vzbudilo mě každé šustnutí. Ale to si musí každá maminka rozmyslet podle tvrdosti svého spánku.

nic není jednoduché a také nic není všelék. Přesto je prokazatelné, že umístění ve vlastní postýýlce v poloze na zádehc a další preventivní přístupy výrazně snižují risiko SIDS. Skutečnost, že k SIDS došlo v samostatné postylce, není žádným důkazem, že sanostatné uložení není preventiví - přeci byste neřekla, že přecházet na červenou se může, protože kdosi šel na zelenou a srazilo ho auto.

My zatím spíme v jedné posteli stále všichni, a to už je dětem 5 a 2 roky. Pravda je, že zejména u staršího v tom hrají roli trochu bytové podmínky, jediná postel, která je volná, je miminčí postýlka 120x60 cm, do níž se starší nevejde a malého přece nevyženu, když s námi spí velký synek Naopak jako miminka jsem je k nám do postele dávala až ráno (ovšem starší usínal u prsu a do jeho postýlky jsem ho dávala spícího; malý ale u mlíčka neusínal a vyžadoval nošení a pohupování, posléze šimrání a hlazení), protože jsem se zalehnutí trochu bála - u staršího jsem byla nezkušená matka a s mladším bych se bývala už nebála, kdyby s námi nespal starší, který se v noci kutálí. Ale fakt je, že malý má radši soukromí, nemá rád, když se na něj někdo mačká, zatímco starší je tuleň. Myslím, že mrňous si asi na vlastní postel bude zvykat líp. Spát s námi začali cca od 10 měsíců, kdy už mi nepřipadali tak křehcí a uměli se už slušně sami po posteli pohybovat. Teď se obvykle kutálejí synchronizovaně. Usínají se mnou nebo s manželem, načež postel na té jediné straně, kde hrozí spadnutí, zabezpečíme valem z dek a polštářů, kterou tam necháme, než si jdeme lehnout my. Přistavujeme, skoro se netěším, až budou spát sami v pokojíčku. Co budeme sami v té velké posteli s manželem dělat (i když nějaká zábava, obzvlášť ta, kterou už 5 let provozujeme všude jinde než v posteli, se asi najde.
A fakt je, že kluci nikdy neměli se spaním problémy, když nepočítám období cca do 6 měsíců, kdy oba večer špatně usínali a pořvávali. Ale jakmile konečně zabrali (což bývalo kolem 22 - 22:30 hod), byl klid až do rána. Celou noc tedy dlouho nespali, i teď se poměrně často budí na pití (asi každý druhý den; ale za noc se takhle vzbudí obvykle maximálně jednou), ale intervaly na kojení nemívali nikdy kratší než 2 hod, obvykle spíš 3-4 hod. Nejhorší pro mě bylo zvyknout si, že mladší je ranní ptáče, takže zatímco starší by chrupkal klidně do 8 i déle, mladší býval schopný vzbudit se mezi 5-6 ráno a chtít si hrát. Ale už se to docela odnaučil (resp. zatím to pořád ještě řešíme ranním kojením - vzbudí se sice kolem 6, ale přisaje se a je ještě aspoň hodinu klid.