Názory k článku Děti versus stáří

Souhlasím,že někteří starší lidé mají své vrtochy.Myslím,že pokud se snažíme pochopit proč ty své vrtochy mají tak můžeme přijít na to,že jsou buď nemocní a nebo takové vrtochy měli už než zestárli.Pokud jsou jiní než my jen proto,že je to vlivem nějaké choroby,ať už vlivem demence nebo jen proto že jsou nešťastní,že mají bolesti při své nemoci je to pochopitelné.Já pracuji v nemocničním zařízení kde ,poznávám různé lidské osudy a někdy mi je z těchto osudů smutno.Ale když vidím,že po zlepšení zdravotního stavu pacienta si ho berou příbuzní do domácí péče tak mám radost,že se zase našli lidé kteří se chtějí postarat o své staré rodiče.Většinou se pozná rodina už za hospitalizace pacienta,pokud chodí často ,někdy dokonce i denně na návštěvy za svým příbuzným tak je poznat ,že jim na nich záleží.Jsou bohužel i takoví pacienti kteří mají návštěvu jednou za čas,přesto,že jejich děti mají čas za nimi zajít ,protože jsou bez zaměstnání.Pak se nedivím,že jsou někdy tito staří lidé nerudní a hašteřiví,protože je jim líto,že na ně vlastní děti kašlou.Vždy s takovým člověkem promluvím aspoň pár hezkých a povzbuzujících slovíček a ještě se mi nestalo,že by na mě byli tito lidé zlí nebo se na mě zle utrhli.Mám veliké pochopení pro seniory ať jsou zdraví nebo nemocní.S bratrem jsme několik let pečovali o naši těžce nemocnou maminku a věřte, že to vůbec nebylo lehké skloubit denní 24 hodinovou péči o maminku a starost o rodinu.Slib který jsme mamince dali,že se o ni postaráme jsme dodrželi.Myslím,že jsem své 2 děti ani nemusela učit že mají mít úctu ke stáří,svým příkladem jsem jim řekla více než četbou tun teorie.Nic na světě nenahradí obyčejnou lidskou slušnost a úctu k lidem jako takovým.Stačí tak málo,jen pomoci tomu kdo to potřebuje a k tomu přidat úsměv.Úsměv je světlo,které při pohledu do očí naznačí ,že srdce je doma.

Proč by se děti nemohly poučit, jaké problémy mohou starší lidé mít?S něčím se každý setká v rodině nebo sousedství, ale něco z praktické zkušenosti nezná. A pokud o něčem nevím, pak se nemůžu správně zachovat i kdybych chtěla!
Proč jsou dobré praktické zkušenosti? Protože právě to si lidé nejlépe pamatují. Nevím, jestli mají děti v Německu nařízeno, kterým lidem musí pomáhat. Účelné by bylo, aby to byli spíše lidé, které neznají. Aby se seznámily s větším množstvím lidí, kteří mají různé problémy. V tom Německu je to koncipováno jinak, to je pravda. Já bych byla pro to, aby dlouhodobá pomoc určitému člověku byla dobrovolná.

Přesně tak, já se snažím ctít bez ohledu na věk, ale s ohledem na člověka konkrétního. Když mě ve druhým už viditelným těhu s kočárkem straší , s odpuštěním, babka odstrčila a sedla si v busu na místo pro kočárky a ještě mě prudila, když jsem jí slušně řekla, že to místo je kočárkům vyhrazený, tak taková si mou úctu nezaslouží. Stejně jako ti, kteří dobíhají MHD s holí v podpaždí a pak najednou z ničehonic začnou kulhat... tak v takovým případě i já jsem unavená a nemocná. Možná jsem hnusná, ale někteří si za to můžou jen a jen samy.Ale pokud vidím, stařenku nebo stařečka, jak se pokorně drží tyče, tak neváhám a na sedadlo i doporovodím.

Nám se stalo v plné tramvaji, že manžel držel na rukou našeho 2letého synka a stál.Bába, co seděla pod nimi, se na manžela osopila,ať si jde někam jinam, protože ji náš brblající třesoucí se synek obtěžoval (do paní nekopal, na to manžel dával pozor). Na to se zvedla jiná stará paní a řekla manželovi, ať si s malým sedne bylo to jako políček pro tu protivnou bábu. Takže je to o slušnosti lidí.

Lído,co k tomu říct?Pořád si myslím,že je to o lidské povaze a ne o věku.Nebo si myslíš,že někdo,kdo je schopný zhodit kočárek s dítětem do silnice,byl za mlada slušný člověk?Já si to nemyslím.