Názory k článku Dvouletí do školky: Nejdou zájmy rodičů proti zájmům dětí?

Naprosto souhlasím. Nutnost věnovat se dítěti na plný úvazek se v současné době přeceňuje. Každé dítě je jiné, i každá máma. Sama jsem si myslela, že budu chtít zůstat se synem doma do 3 let. Teď je mu 20 měsíců, velice dobře mluví a první, co mi ráno sdělí je, že chce "ven, za dětma". Se mnou se doma nudí, hlavně, když zrovna musím vařit, nebo se věnovat domácím pracem a tak vymýšlí lumpárny, které mě vytáčejí. A mně z toho pomalu hrabe a tak na něj někdy nereaguji zrovna přiměřeně. Říkám si, jestli by mu nebylo líp někde na pár hodin v jeslích nebo školce, kde by si hrál s ostatními i se mohl přiměřeně rozvíjet a například se i učit nějaký jazyk, když ten mateřský zvládá tak dobře. A já bych upřímně raději zase pár hodin dělala nějakou inteligentnější práci, nežli jen nákupy, vaření, praní a uklízení. Myslím, že takhle bychom byli oba spokojenější a lépe si potom užili společný čas. Asi to tak začnu pomalu směřovat. A co se týče pobytu v jeslích - sama jsem do nich chodila od 11 měsíců a necítím se nijak poškozená, ani traumatizovaná. A všem, kdo tu tak plameně odsuzují ať to či ono rozhodnutí druhých bych doporučila, aby si daly dobrý pozor. Život by je totiž mohl chtít vyzkoušet a dostat přesně do situace těch, které teď tak odsuzují.

Dobry den vam vsem.

Cetla jsem si clanek a bohuzel s nekterymi tvrzenimi nesouhlasim a clanej je bohuzel jednostranny. Moje dcera ma 13 mesicu a ja sla zpet do prace uz kdyz ji byl mesic. Brala jsem ji tam s sebou a nic ji nechybelo. Byla jsem svobodna matka a nejak jsem nas musela uzivit. Ted uz se situace trochu zmenila a to tak, ze nejsem svobodna, ale vdana. Za manzela jsem se vdala pred 9 mesici, ale nemohli jsme bydlet spolu. Spolu bydlime az ted posledni 3 mesice. Ja mam porad praci, ale ted uz jinou a nemuzu ji tam vzit, ale porad si myslim, ze je to lepsi pro vsechny, protoze kdyz se vratim z prace, tak stravim s Terezkou daleko kvalitnejsi cas, nez kdyz bych s ni byla doma. Byla jsem s ni doma jen par mesicu nez jsem si nasla tuhle praci co ted delam a i kdyz jsem s ni stravila cely den, obe jsme z toho nemely nic, protoze Terezka je velice ziva a ja byla jen podrazdena a nervozni. Jak jsem zacala pracovat, tak se vsechno zmenilo. Terezce se venuji jen par hodin denne a pro ni je to lepsi, protoze mela sanci si vytvorit dobry vztah s manzelem, takze kdyz jdu do prace, ona to chape tak, ze maminka jde pryc, ale tatinek se ji bude venovat a hrat si s ni, ale az maminka prijde, tak si s ni bude taky hrat, takze neni zavisla jenom na mne. A muj manzel to nedela z donuceni, ale protoze ma Terezku rad a chce pro nas vsechny lepsi zivot. Jinak samozrejme az by Terezce byly dva roky, tak bych ji do skolky dala, kdyby tady ta moznost byla, protoze taky potrebuje stravit cas s detmi stejneho nebo podobneho veku, protoze v nasem okoli tu moznost nema, ale nerikam, ze bych ji tam nechala kazdy den az do zaviracky. Proste podle potreby

To jsem ráda, že to vidí někdo stejně Co se týče té dohody, ona je ze zákona totiž na max 150 hodin ročně, a musela bych mít odpracováno 180 abych měla právo na mateřskou a tím pádem i na výběr rodičáku. Informovala jsem se na sociálce přemýšlím ale o variantě někoho ukecat aby mě zaměstnal na těch 30 nebo i víc hodin na smlouvu. Ale to zase musím zjistit, zda mu pak nevznikne povinnost mě platit mateřskou. To samozřejmě dneska nikdo neudělá

Sohlasím, srovnání je naprosto nevhodné a urážející..

Srovnávat umístění dvouletého dítěte do školky s traumaty prožitými za války je sprosté a manipulativní.
Myslím, že by se autorka za tyto výroky měla stydět.

P.S. má dvouletá dcera do školky nechodí, pouze čtyřletý syn (aby bylo jasno)

Situace se bude zlepšovat doopravdy velmi pomalu, ale co je podstatné - už se o tom alespoň mluví a z řad maminek se ozývá nespočet hlasů, které by změnu v dané oblasti k lepšímu přivítaly s radostí. A mluví se o tom čím dál více, přestože neochota nejen z řad většiny zaměstnavatelů (situace je možná o něco lepší u velkých nadnárodních společností) je silně známá, ale to i z řad tuzemských politiků (jestli sami podobným modelem prošli a považují ho za jediný správný nebo jsou naopak natolik "dotčeni" výchovou v oněch jeslích od raného dětství...to netuším) a co je horší, rozhořčené hlasy se ozývají i z "vlastních" řad a to z řad žen, matek, supermatek, které prostě zažitý model vnímají jako jediný správný a dogmaticky si trvají na svém, že kdo jej nedodržuje a brojí proti němu, je prostě špatná matka. Netroufám si říci, kolik z těchto supermatek o dané situaci dokáže přemýšlet v širších souvislostech. Možná odvážně si dovolím tvrdit, že mnohá tato supermatka se pouze a jen bojí skutečnosti, že by náhodou o výsadu dlouhé a slušně placené RD mohla přijít. Nemusela, tvrdím já. Opět a posté - opravdu je to na rozhodnutí jednotlivých "rodinných rad", jak se postaví k situaci raného dětství svých potomků. Jako já bych si nikdy nedovolila kritizovat něčí rozhodnutí pobýt s dětmi co nejdéle to jde doma, očekávám totéž o druhé strany a to jest - že bude tolerovat moje (a jiných) rozhodnutí o tom, že chci při RD pracovat, kdy chci začít a na jak dlouho chci do zaměstnání docházet a kolektivních zařízení tak využívat. Zatímco ovšem vyznavačky dlouhé RD mají zastánce široko okolo, ta druhá strana si své "postavení na slunci" bude muset ještě horko těžko vydobýt a uhájit. Ano, jak uvádíte, změny nastanou, ale nebude to hned a půjde to velmi ztěžka. To už možná i mé děti budou jednou velké natolik, že se už se to konkrétně mé osoby nebude ani týkat:) Kdoví.

Ad. vzdělávání při RD - opět záleží, v jakém kontextu se na věc díváte - pokud se jedná o systematické dovzdělávání v rámci akreditovaných programů MŠMT, které předpokládá vynaložení většího podílu času, organizace, přípravy...to předpokládá velkou podporu rodiny - hlídání anebo finančního zázemí, které dovolí hlídání ev. zaplatit. Což bývá mnohdy kamenem úrazu. Neuvádím ani skutečnost, že každé dítě je jiné a stejně tak, jak se bavíme o připravenosti či nepřipravenosti 2letých dětí na pobyt v jeslích na této diskuzi, se můžeme bavit o tom, jak bude snášet studim matky - odjezdy, přípravu doma aj. Zase věc posouzení každé konkrétní rodiny. O čem ale nepochybuji, je skutečnost, že každá matka si může zajistit minimálně docházku do jazykového kurzu v blízkosti bydliště, návštěvu jednorázových kurzů k oživení odbornosti, e-learningové programy, odběr literatury, sledování novinek na netu aj. Pokud má ovšem opět finanční prostředky k výše zmíněnému, pochopitelně. Touto cestou jdu já, bohužel možnost získání titulu mi to jaksi zcela nenahradí, jiné cesty ovšem bohužel zatím není:)