Názory k článku Comenia Script z pohledu neuropsychologie

Jak na kterých, na našem za komunistů nebyla, mohla jsem si ji vybrat jako výběrový předmět až po r. 1989.

Učím 15 let na 1. stupni ZŠ a k výměně našeho psacího písma nevidím jediný důvod. Když učím prvňáčky, v každé třídě se najdou 2 až 4 děti (z celkového počtu 28), které mají mírné až těžké problémy s psaním či jemnou motorikou (střihání, lepení, psaní, šití,...). Pokud je učitel "normální", přistupuje ke každému dítěti individuálně, trpělivě a důsledně a požaduje splnění nejdůležitějšího znaku písma tj. jeho čitelnost, děti se během prvního roku naučí v klidu a obvykle i radostně psát i číst. Problém je u nespolupracujících rodin, rodin nefunkčních, sociálně neadaptabilních, rodin velmi časově zaneprázdněných či jinak nemajících o své děti zájem nebo čas a chuť.
Taktéž jsem patří rodiny neschopné cokoliv po svých "mazlíčcích" chtít, rodiny jejichž děti nikoho a nic neposlouchají, nemající žádné hranice ani pravidla a rodiče je pak nezvládají, tudíž hledají úlevy a svalují vinu za problémy a nedůslednost někde jinde. Takovým tento návrh nahrává, neboť vlastně chtějí zrušit vše (čtení, psaní) anebo chtějí ať škola naučí, ale neotravuje.
Pro své vlastní dítě jsme vybírali školu jednoduše. Hledali jsme paní učitelku, která má ráda děti. Je sportovně založená, usměvavá a trpělivá. Takovou jsme naštěstí našli a tak můj velmi "živý" sportovně založený (pro někoho možná hyperaktivní či zlobivý) hošíček chodí do školy rád. Psát psacím písmem umí od dubna, občas má v písance dvojky či mračouny, za což ho někdy i chválíme, protože sám říká, že se velmi snažil, ale asi se mu to tak hezky nepovedlo oproti ostatním. Nebo zapomněl na již zmiňované čárky a háčky. Může je samozřejmě psát i v průběhu psaní (stejně jako děti v mé třídě), ale stejně občas zapomene.
Novým písmem Comenia Script psát ani učit děti nechci. Nechci, aby nepoznaly, kde končí a začíná další slovo, což je v psacím písmu díky mezerám a napojování jasné. Nechci, aby zakrněly a psaly pouze hůlkovým.
A na PC (u nás na škole od 3. třídy zařazována hodina PC půleně s Českým jazykem) moji nynější třeťáci bravurně umí.

Tak mě napadá ještě možnost, že nepíší "dostatečně" často "dostatečně" dlouhé souviské texty (jakože by si každý den měly v plné verzi zapsat 6 vyučovacích hodin předmětu, na který nemají učebnici nebo opisovaly knihy jako mniši svého času.... Nebo asň A4 deníku denně, prostě ne pár poznámek, ale delší text.

Já i mí spolužáci jsme byli určitou část SŠ a VŠ nucena psát opravdu hodně a z toho a vývoje písma v minulosti to usuzuju. Jak píše Vážný kus dole, lidi, co maj vrozenej handicap, toho prostě nejsou schopný a musí si vypomoci od spolužáků, kopírováním, nahráváním přednášek...

Ač jako dys píšu dost problematicky, tak jsem se naučil kvůli němčině číst nejprve tištěný a pak i psaný švabach, ale psát bych to nedovedl... To spolu nesouvisí...

Naopak, kamarádka emigrantka měla s českým vázaným písmem velké problémy v SRN už počátkem 80. let, kde jejich učitelé nepřečetli řadu našich jinak vázaných znaků (r, z, ...) A velká písmena, to už bylo úplně mimo.

A přesto jsou děti u kterých porucha motoriky zasahuje nejen grafomotoriku, ale i chůzi (z rodiny). A pokud tyto děti nerozvíjí specialista, nebo alespoň nadšenec na běžné základce, tak mají prostě smůlu. A pro ně je nejlépe, když v určitém bodě (kde se dosáhne hranice jejich rozvojových schopností skrze písmo) se učitelé přesměrují alespoň na dosažení funkčního písma...