Názory k článku Už zase mi neříká pravdu!

Jani, přesně tenhle postup je popsaný v knížce Josífek sedmilhář (nebo tak nějak, měli jsme to opakovaně půjčené z knihovny). Je to o sedmiletém chlapečkovi, který lhal vlastně úplně o všem, pak se mu v den jeho narozenin začarovali rodiče, nebyl dort, ačkoliv mu ho maminka slíbila, nebyl dárek, autíčko, co tatínek donesl si nechal na hraní sám... atd. Týden žil Josífek ve vylhaném světě, nakonec ho to poučilo natolik, že už nelhal. Náš starší synek se zatím kolikrát i hrdě přizná, že něco udělal on, až mám kolikrát na jazyku - to se máš čím chlubit, ale vždycky to spolknu, lepší takhle, než řešit lhaní...
No a když už někdy lhaní zkouší, připomeneme Josífka a hned je klid

Všechno je vlastně v úvodním článku.Náš syn má 6,nelže vůbec nikdy.Vždycky přišel a řekl,jak to bylo,protože nikdy nepřišel trest.Nejvíce tu píšete o rozlité limonádě,drobcích atd.Syn už také ledacos rozbil,sklenici..,ale vždycky to normálně řekl a moje reakce?Ve vnitře naštvaná,ale navenek?Prostě normálka,to se může stát každému.Stejnou reakce vidí,když něco rozbije táta nebo já a ještě nám jde pomoct uklízet.I kdyby rozbil něco z drahého servisu,prostě si uvědomím,že už to nejde vzít zpátky,ta věc navždy bude rozbitá a hlavně-že to syn neudělal schválně a to taky zdůrazním.I kdyby donesl špatnou známku,ví,že se nic neděje,protože řeknu,že se to může stát a je to signál k tomu,že v tomhle musíme víc trénovat.Asi je důležitá ta reakce mámy,prostě žádný vztek,žádný děsný smutek..samozřejmě pořád beru,že to není schválně,to by byla jiná kapitola.Syn ví,že kdyby provedl cokoli,ale opravdu cokoli,tak má mámu,která to pochopí a pomůže.Proto za ní přijde a věci řekne,jak jsou

Ahoj Jani,
chápu, že při třech dětech a večerním kolotoči, příp. když není zrovna doma tatínek, tak rozlitá limonáda udělá paseku v programu. Ráno a večer mi občas chybí i minuta, kterou s někým protelefonuju. Když jsem měla jedno dítě, taky jsem spoustu věcí neřešila...
přeju pevné nervy!
k.

Zajímalo by mě jak to je se lhaním u náctiletých. Můj 15-tetý lže jak když tiskne, aniž by musel a příšerně si vymýšlí, že tomu snad i věří. Díky

V televizi jsem viděla zajímavý dokument o dětech, které testovali ve speciální "laboratoři". Vlastně se jednalo o hernu. Asi tříleté děti posadili na židličku, kterým připravili za zády přikrytý stoleček a na stolečku byla dráha s vláčkem. Dítě nevědělo, co se za jeho zády skrývá. Maminka mu pak nařídila, že se NESMÍ v žádném případě ohlédnout a dítě slíbilo, že se neohlédne. Pak maminka odkryla vláček a odešla a společně s týmem psychologů pozorovali dítě přes průhledné zrcadlo. Dálkovým ovládáním spustili vláček, který jezdil a houkal. Dítě vzorně sedělo a asi tři vteřiny vydrželo koukat před sebe a pak se jen asi na pikosekudnu ohlédlo. Když přišla maminka a ptala se, zda se ohlédlo, dítě tvrdilo, že ne a že neví co má zády. Takto lhalo osm tříletých dětí z desíti.
Resume: dítě ve třech letech už ví, že za nesprávné jednání ponese následky (trest) a proto vědomě lže, aby se trestu vyhnulo. Čím dříve se dítě naučí lhát, tím dříve si dokáže vyvodit následky plynoucí za své nesprávné jednání. Dítě, které to ještě neumí, mluví pravdu a nic než pravdu a klidně samo na sebe práská.
.....ale lhát se nemá, to je jasná věc