Názory k článku Když čte pohádku na dobrou noc jen máma I: Daniela

Dobrý den, i Vám předem děkuji za pomoc. Ozvu se i Vám (stejně jako paní Janě) během víkendu. Jinak se vám oběma omlouvám, že reaguji až teď, ale mám dvouměsíční holčičku a popravdě řečeno moc nestíhámI Vám pokud možno hezký den, držte se.

Dobrý den, mám bohužel podobnou zkušenost, přítel spáchal sebevraždu, když bylo dceři 8 měsíců, dnes je jí přesně rok. Naštěstí mám rodiče, kteří mi opravdu hodně pomáhají, bez nich si to vůbec nedokážu představit. Člověku prostě nic jiného nezbývá, než to nějak přežít. Pokud bych Vám mohla nějak pomoct kontaktujte mě na e-mail: xplanet@seznam.cz Všem s podobným osudem přeju hodně sil.

Dobrý den, zdravím všechny v téhle diskusi o velmi bolestném tématu. I já mám podobnou zkušenost, nicméně na rozdíl od příběhu uvedeného v článku můj manžel zvolil dobrovolný odchod ze života.... Tato životní událost mě natolik poznamenala, že jsem se rozhodla ji použít jako téma mojí bakalářské práce, ale bohužel jsem narazila na problém, protože jen velmi těžko sháním potřebná data k analýze. Byla bych velmi ráda, kdyby se mi touto cestou ozvalo několik žen s dětmi s podobným osudem, se kterými bych to mohla probrat. Vše by bylo samozřejmě naprosto anonymní, cílem mojí práce není řešit konkrétní případy, ale zjistit na základě jejich analýzy, co bylo mohlo ženám v takové životní situaci pomoci. Pokud se mi někdo ozvete, budu vám velmi vděčná. Děkuji, přeji všem diskutujícím krásný den.

určitě zvládla jako ženy v podobné situaci jako je ta moje,člověka vlastně ani nenapadne otázka -bože jak to zvládnu-prostě ta situace je tady a vy jí žijete hodinu po hodině každý den,starostí až nad hlavu a jediný co jsem si uvědomovala byla obrovská únava ,taková ta vnitřní.Pak vidíte krůčky svého snažení a zaberete jeětě víc.Nejtežší byly okamžiky kdy vedete sama dítě do školky,do školy,dětská vystoupení,karnevaly,besídky,šílená radost z přijímaček když byly prijati na školu,pak první maturák....cítíte se pyšná ale zároven je tam strašný smutek a otázky-co by tomu asi řekl jejich otec kdyby je viděl,jak vyrostly,jak jsou šikovní,jak dospívají.....a jak by vlastně po tolika letech vypadal on sám,jak by asi zestárnul a co by asi řekl mě,jak jsem je vychovala.....Tuhle otázku si sama sobě občas položím ,když jsem v určitých situaci bezradná a nevím si rady.Během výchovy je takových situací bezpočet ,ale to zná asi každá máma.Nechodím s nosem nahoru,nehraju si na mámu nad mámy jen protože to mám těžší,prostě jsem děti na svet privedla a mojí samozřejmostí je dobře vychovat,aby z nich byly slušní a pořádní lidi.Nic víc nic míň.

moc děkuju za podporu,přesně tohle drží člověka nad vodou i když se vůbec neznáme ,díky