Názory k článku Šťastný a veselý...

Katuš, měla jsem prasečí chřipku, vezla mě rychlá do nemocnice, vím o čem je řeč. Když jsme pár let předtím běhali po vyšetřeních se synem a skončili až na onkologii (nepotvrdilo se ťuk ťuk na dřevo), rozhodně mi nebylo do smíchu. Ani podezření na zánet srdečního svalu v 1,5 roce a velká operace s třítýdenním pobytem nebyly zrovna procházka růžovým sadem. A to mám děti v zásadě zdravé (ve srovnání s kamarádkami). Takže boreliózu považuji za normální nemoc a ne za něco z čeho se mám hroutit. (Normální nemyslím nezávažnou nebo banální. Vím, že neléčená borelióza může mít celoživotní následky, starší lidé na ni mohou i zemřít.)
To bych se musela hroutit kažnou chvíli. Prostě mi ten popsaný rok přišel tak nějak normální, jako zažívám běžně, někdy i hůř. Pravda, povodeň jsem zažila jen jednou a nemusela jsem po ní opravovat byt, jako autorka.

ale já si nestěžuju, beru to tak jak to je a jsem optimista děvčata

no podla mna uz len ten stres z toho,ze tvojmu dietatu zistia boreliozu...je jedno,ze vcas,clovek ma tak ci tak strach....a chripka...haha,ano virozy a chripky mame bezne,ale prasaciu,co zabija,bezne nemavame,ze ano?Skus len predstavu,ze mas doma syna a nevies,ci prezijes....este nevies,co bolo na tom hrozne?

Taky mi to tak přijde, prostě normální rok, něco se vydařilo, něco míň, jak to tak bejvá.

Betina je tak trochu ASI pesimistka, viz : "Já vím, tento rok nebyl zrovna procházka růžovou zahradou a určitě nejen pro naši rodinu. A těžko čekat, že ten další bude." S vaším příspěvkem plně souhlasím, paní zažila opravdu hodně, ale přesto se jí ani její rodině vlastně nic zvláštního nestalo. Záleží jak to kdo bere.