Názory k článku Mikuláš

Milá Anuško, moc ti děkuju, že tohle mohlo zaznít. Moc bych si přála, aby se všechny děti, které přicházejí na tenhle svět, setkali s hřejivou náručí mámy a táty (mně samotnou překvapilo, že moje zrovna narozené děti jevily stejný zájem o tátu jako o mě, prohlíželi si ho a rozplakaly se teprve, když je vzala do ruky sestra). Kdybych někdy rodila císařem, moc by mi záleželo na tom, aby se hned po narození miminko setkalo s tátou a aby o něj (a o mě) mohl pečovat on. Je to právo rodiče. Naprosto by mě sužovala představa, že leží někde samo a že to jsou jeho první zážitky, ketré si ponese do života. Cítím, že je to moc důležité a že má smysl za to bojovat!

Anuš, hezky jsi to napsala. Je to krásné, že jsi se mohla podílet na narození Mikuláše a dostala jsi veliký dar od jeho maminky, stejně veliký jsi sama darovala. Trošku ti to závidím, také by se mi to líbilo:)

já jsem koncem pánevním rodila normálně i první dcerku, a to na Obilním trhu v Brně. Zpětně jsem ráda, že mě doktoři vymluvili toho císaře, protože porod sakumprást trval 6 hodin a proběhl opravdu hladce.

Všichni nevíme, bohužel, bylo by to moc hezké, kdyby bylo vzájemné očekávání maminky a miminka naplněno, ale zdravotníci to prostě nechápou. Dodnes si pamatuji, jak primářka oddělení intermediární péče, kde ležel po narození můj syn, si tak neadresně povídala, že ti rodiče můžou být vůbec rádi, že je k těm dětem pustíme, že jim tam akorát nosíme bacily. Děti zde byly sice lehce nedonošené, ale většinou stabilizované v inkubátorech a na postýlkách už většinou alespoň částečně kojené. Návštěvní hodiny pevně dané, kojení po třech hodinách, přes to nejel vlak. Vzít dítě do náruče, pokud ho ještě nekojíte a pochovat? Neexistovalo. Miminka nás maminky bohužel potřebovala i jinak, na synův výraz, když si mě poprvé poznal a pochopil, že jsem konečně u něj do smrti nezapomenu. Na jeho nadšení, když jsme si ho konečně přivezli domů také ne. Ale tyto věci vidí jen maminka a okolí to buď akceptuje a nebo ne.
Anuš, moc hezky napsané, tvoje kamarádka se má, že má tak prima kamarádku, tak hodně štěstí jí i malému Mikulášovi.

Anuš, napsala jsi to moc krásně a citlivě, jako někdo, kdo to opravdu prožil z obou stran.
Pullizerovu cenu za to asi nedostaneš, ale já být ta kamarádka, budu ti nesmírně vděčná za to, co jsi pro mě a synka udělala