Názory k článku Když vývoj řeči neprobíhá tak, jak by měl

ahojky, moc díky za Vaše názory, hned je mi lépe, nikdy jsem se s ostatními maminkami nechtěla srovnávat - prostě jsem ctila názor, každé dítě je jiné a všichni jsme se to jednou naučili..ale když najednou kolem nás bylo tolik mamin, co jejich prcek mluvil a my teď oslavili druhé narozeniny a umíme základní mama,tata,baba.. auto je u nás apo a tak.. prostě nemluvíme slovíčka natož ve větách, tak jsem z toho začala být dost nervózní..
a to Kubíčkovi docela povídám, ukazuji mu vše, co ho zajímá, ale když náhodou chci, aby něco zopakoval, otočí se a raději jde pryč :o) takže díky za rady, že u některých z vás to přišlo i ve 2,5 letech.. snad se taky rozpovídáme

Ahoj všem, na tento článek jsem zabrousila dnes naprosto cíleně, protože mám za sebou velmi nepříjemnou kontrolu s mým synem (2 roky a 3 měsíce) u foniatra. Náš malý je totiž od narození takový svůj, samotář, introvert, částečně se bojíme, že by mohl být mírný autista nebo hodně ve všem opožděný. Já jsem nikdy v komunikaci s malými dětmi neměla problémy, o totéž jsem se snažila a stále snažím s ním - knížky se zvířátky, básničky, říkadla, zpívám mu písničky, čtu pohádky před spaním, i když jsme venku, tak na něj pořád mluvím. Bohužel to vše bez jediné odezvy, pardon - ano umí říct "šiši" pro sušenku a "babi" pro bonbon. Dnes jsme byli na již zmiňované foniatrii, kde měl být ověřen malého sluch. Malý si krásně hrál s hračkami v čekárně, načež jsme museli jít do ordinace, což ho velmi rozčílilo a rozplakalo (není to normální reakce v takové situaci?) - výsledek: dítě je podle pana doktora negativistické, slyší prý možná dobře, ale nemůže to ověřit a matku musí poučit o tom, jak s dítětem má rozvíjet řeč, takže jsem byla "poučena" - prostě sepsul mě jako malou školačku. Doma si se mnou malý chtěl po návratu hrát, ale byla jsem tak rozčílená, že jsem musela na půl hodinky jít úplně pryč, abych mu třeba už nedala na zadek, že odmítá jakoukoliv slovní nebo ukazovací spolupráci se mnou. Jak jste psali v diskusích o tom vyváženém vývoji, tak u nás bohužel stále ještě frčíme v plínách (vždycky tak po 14 dnech se snažím 2-3 dny ho nechávat přes den bez plín, ale odmítá si sednout na nočník) a neumíme v podstatě nic moc, ale přijde mi dost manuálně a technicky zručný. Popravdě řečeno jsem už v takové depresi z toho všeho, že už nevěřím, že někdy náš malý mluvit bude. Jen pro zajímavost - jeho mladší bráška (8 měsíců) už nám začal krásně brebentit a je to veselá kopa, u něj to asi bude jinak, doufám. Takže až občas potkáte bezmocnou maminku, jak za sebou vláčí řvoucí a vzteklé dítě, věřte, že to nemusí být všechno tak, jak se to jeví bohužel i některým "odborníkům". Hodně štěstíčka vám přeju všem, ať už mluvíte nebo ne, jen doufám, že vás podobné věci nikdy nepotkají.

Musím se přidat. Synovy bude za pár dní 22 měsíců a taky nemluví. Občas tata, baba, ňam a to je všechno. Jinak po miminkovsku je upovídaný dost. Mluvíme s ním a na něj, všechno mu popisujeme, vysvětlujeme, rád plní úkoly typu přines, podej, udělej, vyměň apod. a rozumí tomu, ale mluvit se mu nechce. Zatím to neřeším,.....

kouknete na tenhle web, sou na nem skandali nasich politiku http://tojesila.cz/

Tohle bude pravděpodobně jen takové období, jak přišlo, tak zase samo odejde. Určitě bych synka jemně opravovala, aby to slyšel správně, ale netlačila bych na něj moc. Za pár týdnů by mělo být A zase pomalu pryč. Kdyby to trvalo déle jak 3 měsíce, začala bych to řešit.