Názory k článku Babička? Jesle? Chůva?

Já mám štěstí, mám k dispozici obě dvě babičky, ale stává se, že někdy nemůže ani jedna z nich a tak mám v záloze ještě aplikaci na hledání chůvy. Mohu jen doporučit.

To, že by v 19. století neexistovaly domovy důchodců je blábol, byly jak starobince, tak špitály pro přestárlé, chudé a nemocné. Ostatně bývaly i v 18., 17. a 16. století, existovaly u nás i po celé Evropě po celý pozdní středověk. Doložené byly v každém větším městě, zřizovaly je církve a panská vrchnost, přispívaly na ně bohatí měšťané. To, že staří umírali doma v péči dětí je postmoderní mýtus. Bylo to štěstí vyvolených. Výminek totiž taky nebyl žádný all inklusive pobyt...

mila petulo, zapominas, ze v socialistickych jeslich deti zaviraly do klecovych postylek a deti v jeslich travily osm a vice hodin denne. ucitelky byly v pomeru tak jedna na dvacet deti.

dnesni jesle - matka do nich malokdy da dite na vice nez 6 hodin denne. naprosta vetsina rodicu v nasich jeslich (celkem as 15 rodin) davala dite na 4 hodiny a to ne vsechny dny v tydnu. (ja celkem na 12 hodin tydne, ale vlstne jen na 9 protoze jsme nechodily na 8 ale na 9 rano).
pomer max 5 deti na ucitelku, ale vetsino jen 3. kvalitni zdrave svaciny, pestry program, cteni obrazkovych knih, malovani, modelina atd. maximum indiviualni pece. kvalifikovane ucitelky s titulem na urovni vissi odborne skoly, reditelka s vysokoskolskym vzdelanim.
ano, moje dcera mesic plakala ... pri odchodu domu!!!kricela JA CHCI DETI, DETI, DETI: DOMU NEEEE.
pak pochopila, ze deti opravdu uvidi kazdy tyden a bylo uz dobre.
takze se laskave uklidni a zbav predsudku.

Mna uplne dorazilo toto objektivne pozorovanie p. ucitelky. Vy naozaj viete, ktore dieta bolo doma s babickou, ktore s opatrovatelkou a ktore s maminkou (o tych jaslickach, predpokladam, ze su zaznami)? Pri nastupe 20-30 deti do skupiny najmensich je to uctyhodne, ale je to len technicka otazka. Zaroven sa len pytam samu seba, ci by som bola rada, aby moje dieta malu takuto p. ucitelku, ktora o detoch ma vopred vytvoreny nazor, na zaklade dlzky rodicovskej dovolenky matky.

Co ma ale najviac rozculilo je hodnotovy system, ktory p. ucitelka posudzuje u 3.rocnych deti, a ktory je samozrejme u tych, s ktorymi matky nie su aspon 3-4 roky doma otoceny na ruby. Z mojho okolia poznam jaslickovske deti, ktore su naozaj menej zavisle na maminke, su samostatnejsie (ano, obcas aj menej posluchaju autority, ale maju uzasny zmysel pre spravodlivost), maju vyrazne vacsiu slovnu zasobu, prejavy negativizmu su menej burlive... Samozrejme, nechcem to zovseobecnovat, ide len o par deti, ale autorcina analyza na nich vobec nesedi, skor naopak.

Tu sa stale zamienaju tezy. Dieta v jaslickach (v starostlivosti babky/opatrovateľky) sa nerovná zanedbavane dieta, na ktore jeho rodicia kaslu. Takisto, dieta s ktorym je matka doma do puberty sa nerovna dieta, ktore je milovane a rodicia mu venuju dostatok pozornosti. To co vy, p. ucitelka popisujete su klinicky povrdene priznaky deti odlozenych, zanedbavanych, zijucich v citovo a vnemovo chudobnom prostredi, o ktore rodicia / staratelia neprejavuju zaujem. To je ale ina kapitola. Neviem, preco je to tak tazko uveritelne, ze je mozne sklbit pracu a lasku k detom, profesionalny rozvoj a starostlivost o dieta. Chce to vela sebazapierania, vela nocnej prace, menej spanku, vacsiu zapojenost otca, ale da sa to, ked sa chce.

Iris - mne tvoje usporadani prijde naprosto idealni a moc bych si prala, aby podobnou prilezitost melo mnohem vice zen.