Názory k článku Jak přijít do řečí snadno a rychle

Jojo, neumíte si představit to rodeo, když jsem jako malá ve školce rozhlašovala, že doma bydlí maminka, tatínek, já, bráška a pan Pudvan, ale o tom ví jenom maminka a tatínek ho nezná...
Na otázku kdo to bouchá dveřma mi mamka odpověděla, že průvan a když jsem se ptala tatínka, kde že ten pan Pudvan bydlí, táta celkem pochopitelně odvětil, že nikoho takovýho nezná...

)))))

Mozna je to o tom, ze nekdo mysli i na jiny zivot, nez na ten vlastni ;-)) A takove komplikace leckdy prinaseji se starostmi i daleko vic radosti

Tak za učitelky:
1) Nedávno jsem se setkala s tím, že ve sborově na stole leží papíry pro konkrétní učitele (např. z poradny) s nápisem "přísně důvěrné". Přečíst si to moh kdokoli a jako rodič bych si tohle rozhodně nepřála.
2) Od rodičů ze "své" třídy bych očekávala, že mi předem řeknou, že mi něco přijde a k jakému účelu a pokud by mi to sami neřekli, tak bych jim volala nebo psala mail, abych případně potřebnou zprávu psala s ohledem na to, k jakým účelům má sloužit.

Pravda je taková,že většina z nás rychle soudí.Děti se alespoň ptají proč?Proč je král nahý?A my řekneme..není nahý..má přece nové šaty.Mnohdy je nám velmi nepříjemné mluvit otevřeně,mlžíme,polykáme svůj názor...a co víc...nezeptáme se"nepotřebujete pomoci?"nebo"ať se stalo cokoliv,máte naši podporu"....ne,hned odsuzujeme aniž víme co se děje a co víc...je nám "hloupé se zeptat".Já říkám,buď dostanu do ní nebo po ní.Co se mi může stát?Tak se zeptám.Pokud můžu,nabídnu svoji zkušenost,nebo poradím kam se obrátit.Nebojte se,nejsem žádný tzv.lidumil,ani se tady nechci chválit,ale můj život se mnou pěkně zametl a zkušeností mám tedy dost a pořád se snažím poučit ze svých chyb..a přesto pořád dělám nové chyby...asi proto abych se měla pořád z čeho poučovat....děti miluju,proto mám 4,ale nebylo to lehké nikdy.Je mi 51 a udělala jsem hodně chyb,ale kdo je dokonalý.Díky těm chybám jsem také hodně získala...a můžu to předávat dál.Aby se z mých chyb poučili druzí a nemuseli je dělat sami.