| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Na konci a na začátku

 Příspěvky 110 z 57 [Dalších 47 >>]
Lenca_85
  • 
21.4.2009 12:16:23
Mě je taky "teprv" 23, ale o dítě se snažíme přes tři roky a taky pořád nic. Jenže my zatím nic víc nezkoušeli, necháváme to zatím tak, ale stejně začínám mít pocit, že není na co čekat. Všechno se táhne strašně dlouho.
Marie
  • 
15.4.2009 9:35:01
Najdi si na netu info k početí podle Jonášovi metody, za pokus to stojí, funguje to.
14.4.2009 13:27:27
Já sice s adopcí osobní zkušenost nemám, mám 2 vlastní syny,ale můžu Vám říct,že si nemyslím, že by výchova vlastních dětí byla jednodušší. Podle mě si adoptované děti zamilujete stejně jako svoje a řešíte i stejné problémy.Můj bratr se svou manželkou adoptovali dvě děti,holku v 10měs. a za 5 let čekání kluka v 8.měs. Testy museli absolvovat 2x a pohovory,no nebylo to nic příjemného,ani jim dítě nechtěli dát, protože se jim nějak nezdála švagrová,ale psycholožka řekla bráchovi, že kvůli němu to schválí. Myslím, že každý jde do adopce s velkým očekáváním, jak to bude super až dostane miminko,ale čekejte,že to bude stejně tak krásné jako náročné-tak jako pro všechny rodiče.Držím Vám pěsti pro štěstí, ať to vyjde a držíte v náručí drobečka:-)
14.4.2009 9:51:47
Veroniko,

s manzelem jsme oba zdravi jak ripy - asi stejne jako vy, je nam shodou okolnosti taky 34 a zijeme v Praze - a vsechno nam slo tak nejak podezrele dobre - potkali jsme se v prijemne praci, po fungujiocich par letech jsme se vzali a par mesicu po svatbe jsem byla tehotna, narodilo se nam prekrasne dite - a pak strih a nastala nocni mura - kliste - nemocnice - infekce - antibiotika nezabiraji - krevni obraz se nevylepsuje - po vic nez pul roce transfuzi a hledani diagnozy jsme ji dostali - juvenilni myelomonocytarni leukemie...po transplantaci kostni drene vse vypadalo, ze to dobre dopadne, krevni obraz moc hezky drzel, ale najednou se uplne nenapadna komplikace stala vaznou, plice se nelepsily a srdicko to neutahlo. Tonicek nam umrel tri dny po prvnich narozeninach, je to 7 mesicu a porad tomu vubec nemuzu verit, nikdo nevi, co se stalo spatne, zadne rodinne predispozice, zijeme zdrave, sportujeme atd atd atd. ted jsem znovu tehotna a strasne se bojim - asi stejne jako vy jsme se dostali do absurdni situace, kdy fakt, ze je clovek naprosto zdrav, neprinasi zadne vychodisko - neni co "spravit"...
adopce se nebojte, chystame se na ni taky, cekaci lhuty podle mych informaci a zkusenosti znamych nejsou TAK dramaticke, zvlast pokud diteti muzete nabidnout fungujici prostredi.
moc vam drzim palce, budete skveli rodice

daniela
13.4.2009 10:25:32
Milá Veroniko.Vaše obavy a představy byly před pár lety i mé. Jako bych četla svá slova! Moc ráda bych si s váma o tom všem povídala přes mail, mám doma totiž 1,5 letého úžasného kluka, kterého jsme adoptovali před 13ti měsíci, tehdy mu byly 3 měsíce. Nedokážu Vám odpovědět v takto malém a omezeném prostoru. Je totiž mnoho otázek a odpovědí, chápete co tím myslím. Také jsem měla obavy, hodně obav, jestli zvládnu vychovávat "cizí" dítě, jak to přijme mé srdce, jak se s tím vyrovná já, jak bude vůbec vypadat náš život, když to dítě "neporodím"?!?!?!? Můžu Vám říct a shrnout to ve větu, že jsem udělal dobře! Máme doma úžasného kluka, který naplnil naše a hlavně moje srdce, už nemám prázdnou náruč a můžu se rozdávat pro svého syna! Nebudu ale lhát, že až do dne, kdy zazvonil telefon, to byly dny a noci, na které už ale pomalu a ráda zapomínám a nastupuje jen radost (ale i starost) z naše syna. Pokud si budete chtít popovídat o pocitech, které jsem měla než přišel malý, nebo jaké to je teď,... můžete se i podívat na mé stránky, které věnuji adopci:
www.adopce-pomoc.webnode.cz
A tam najdete můj mail a můžete se ptát. Budu moc ráda, když Vám pomůžu v situaci v jaké jste. Mám za sebou také několik IVF, spousty a spousty inseminací, a taky jeden potrat po IVF s darovaným embryem. Je mi 34 let.
PS: Biologičtí rodiče to mají úplně stejně jako my, adoptivní rodičové. Jen začátek jejich života s dítětem má jiný scénář. Jim se dítě narodí a my si pro něj jedem do kojeňáku. Ale další rozádávání lásky a bezbečí je naprosto totožné. Adoptované děti potřebují stejnou lásku jako děti "biologické"!
A troufám si říct, že náš život s adoptovaným dítětem, je daleko více naplněný než kdybych ho porodila sama.
Držím Vám pěsti na dlouhé cestě! A věřte, že konec této daleké cesty má neuvěřitelně krásný konec a vlastně i začátek - přesně jak jste nazvala svůj článek.
12.4.2009 23:46:42
Milá Veroniko,
adopce je určitě dobré rozhodnutí, nejen proto, že váš život naplníte novým smyslem života, ale ještě uděláte krásný život někomu dalšímu(vidím to na dceři mé dobré kamarádky, která namísto pobytu v dětském domově žije v harmonickém prostředí, chodí do mnoha kroužků, jezdí na hory, má pejska a plno dalších domácích mazlíčků, ale hlavně má milující rodiče...), ALE na vašem místě bych ještě (vzhledem k diagnóze "oba úplně zdraví") zkusila cvičení na zpevnění svalstva pánevního dna, které má velmi vysokou úspěšnost v případě tzv. funkční sterility (=žena je po gynekologické stránce zdravá, ale nemůže otěhotnět.) Jde o to, že poměry v pánvi při ochablém svalstvu pánevního dna znemožňují vajíčku se uhnízdit, orgány v pánvi jsou jakoby v křečovitém sevření.
Existuje sada rehabilitačních cviků, na které můžete docházet na základě doporučení svého gynekologa, ale existuje také cvičení Pilates, které můžete začít cvičit sama. Nechci, aby to zde vyznělo jako reklama, ale nemůžu vám to sdělit jiným způsobem -
zrovna teď, v týdnu po velikonocích vyjde kniha Pilates cvičení na usnadnění početí, která obsahuje sestavu těchto cviků a 60 minutové DVD, podle kterého toto cvičení můžete v pohodě cvičit sama. Kniha se objeví cca za týden v knihkupectvích, ale dá se sehnat na internetu. Vím to, protože jsem redaktorkou této knihy, byla jsem u jejího zrodu, a moc bych si přála, aby tato metoda pomohla k miminku co největšímu počtu žen. Mám několik nechtěně bezdětných kamarádek, takže vím, jak se tento problém stává masový, ale znám konkrétní ženy, kterým cvičení pánevního dna v tomto smyslu pomohlo.
Držím vám palce, ať vám to vyjde!! (Ať už adopce a/nebo přirozené otěhotnění) :-)
Ivana A.
Lenďula
  • 
9.4.2009 19:40:39
... můžu potvrdit z vlastní zkušenosti a to hned 2x. Mám 2 krásné kluky - jednoho okolo 28 dne a druhého okolo 21 dne ovulace. Přeji všem komu se početí nedaří hodně štěstí a hlavně na to nemyslet!!!
skeptik
  • 
9.4.2009 11:03:46
to s otěhotněním mimo prostředek cyklu beru, ale s tím narozením matky a početím mám pochyby
majka, 2 adoptované děti
  • 
9.4.2009 10:41:31
Ahoj, při čtení Tvého článku jsem přemýšlela nad tím, kdo napsal můj životopis. Včetně vzdělání, seznámení s ideálním mužem - manželem. A pak všemi těmi strastmi a lítáním po doktorech, v našem případě ještě doplněnných o všemožná vyšetření i alternativní medicíny. Jsme oba věřící, a proto pro nás bylo nepřijatelné IVF - (co případně zbylá oplodněná vajíčka, z nichž už povstal nový život - je to něco jako potrat - vražda, ale o tom se tady nechci rozepisovat). Šli jsme do adopce stejného etnika - opravdu je lepší pro sebevědomí - mít na první pohled své dítě - navíc, pokud nikdo z adoptivních rodičů není alespoň snědší pleti a hodně tmavých vlasů. Podstoupili jsme si všechny testy, kterých také není málo, ale nenechte se odradit.Tehdy mi bylo 27. Dá se to vydržet - a ta radost, až Vám sdělí, že možná našli pro Vás dítě, všechno vynahradí. V dítěti pak najdeš smysl života - a kdyby už nic, tak alespoň můžeš vychovat človíčka, který by bez Tvé pomoci mohl skončit mimo slušnou společnost. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že jsou okamžiky, kdy si člověk pomyslí: Bylo mi to zapotřebí? -(jedno mé dítě už pomalu přichází do puberty). Ale pak když se večer přitulí - přestože ví, že nejsme jeho biologičtí rodiče, je to ten nejkrásnější pocit.... možná o to silnější. Přeji mnoho sil a trpělivosti.
9.4.2009 10:38:41
Veroniko, moc dobře Ti rozumím. Podobnou spoustu otázek jsem měla i já před pěti lety, když jsme se s manželem připravovali na adopci. Tomu předcházeno tříleté marné úsilí o otěhotnění, neúspěšné cykly IVF, vztek, bezmoc, pláč... Spousta lidí považuje proces přípravy na adopci za byrokratickou buzeraci, šťourání do soukromí atd. Ano, působí to tak, ale během této přípravy dostane člověk odpověď na spoustu svých otázek ohledně přijetí "cizího" dítěte a na konci na celou věc kouká úplně jinýma očima. Věřím, že celým procesem hladce projdete, určitě to není promarněný čas. Co se týká čekací lhůty - jsme z moravskoslezského kraje a od podání žádosti do "nabídky" dítěte uběhlo 1,5 roku. My tuto "nabídku" nakonec nevyužili, neboť, jakkoli to může znít kýčovitě, byla jsem ve třetím měsíci těhotenství, když přišla. Možná tomu pomohly bylinky, možná "úklid" v hlavě, kdoví... Věř, že stát se může úplně cokoli, i to, že dle lékařů beznadějný případ má nakonec přirozenou cestou dvě děti. Ale každopádně žádné rodičovství (ani bio, ani adop.) nedává záruku, že bude procházkou růžovým sadem. Porozené i adoptované děti zkrátka člověk musí přijmout a milovat takové, jaké jsou. Nevzdávej to, rodičovství, byť v pozdějším věku, si určitě krásně užiješ. Přeji Vám oběma mnoho síly a zdaru.
 Příspěvky 110 z 57 [Dalších 47 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.