Názory k článku Sourozenci dětí s postižením aneb Mít či nemít další dítě?

To bylo fajn. Ale co když matka skončí na psychatrii, postižené dítě v ústavu a ty zdravé v dětském domově. Trochu černá vize, ale je to prostě jedna z možností :(. Jak už tady někdo výše psal, nejtěžší to mají zdraví sourozenci, nikdo se jich na nic neptá a je na nich, jak se situací vyrovnají. Může je to posílit, ale také porazit. Ono nejít na potrat v případě, že vím, že se narodí postižené dítě a už mám zdravé děti, může být z určitého úhlu pohledu chápáno jako bezohlednost a sobectví matky vůči ostatním členům rodiny. Jde o to, zda je tento úhlel ten pravý :).

S manželem je to poměrně jednoduché, je dospělý a může si vybírat, jak se zachová. S dětmi (zdravými sourozenci) je to horší. Ty odejít nemohou, ty prostě musí přijmout volbu rodičů. Tedy třeba i to, že následkem matčiny volby přijdou o otce, o prarodiče. Dostanou se na úplné sociální dno, přijdou i veklou část matčiny energie a pozornosti. Budou vystaveny posměchu a pohrdání nejen dětí, ale i většinových dospěláku. Znala jsem dvě takové ženy a obě vše kupodivu zvládaly, tak nevím. Člověk asi zvládne víc, než si myslí. Na drhou stranu znám báječně fungující rodinu, kde vychovávali starší postižené a mladší zdravé dítě. To mladší zdravé (dnes již důchodkyně) upřímně nenávidí všechny postižené.

Daso, většina maminek postižených dětí je takových. Jsou to ty nejbáječnější ženský, které znám. Netuším, kde berou tu vnitřní sílu - bojovat, starat se, USMÍVAT SE a ještě dodávat optimismu nám, kteří tolik vnitřní síly nemají. A Zazi k ním samozřejmě také patří - ale to neznamená, že není normální:o) Je, fakt:o) Má jednu hlavu, čtyři končetiny - žádný exot ani marťan:o)))Tedy, pokud na ní něco nepřibylo od té doby, co jsem ji naposledy viděla

Zazi,
ja si vas vsech,ktere takto jednate nesmirne vazim a nekdy si pripadam,jak z jineho sveta.Kde jste vy vsechny reholnice?Potkavam vas ve skolce,v krame,u lekare?Mne obklopuji uplne jine zeny,nejsou to zadne pritelkyne,spis maminky z okoli.V debate zaslechnete zcela bezne,ze nepredpokladane otehotnela,tak byla na UPT.Z mladi znam taky spoustu holek.A to o zadnem pripadnem postizeni nebyla rec.A vy tady pisete-vsechny,ze mate treba i predem nejistotu a pritom do toho jdete!Ja nevim,fakt obrovska obet.Ja se sklanim.Obetuji rodine uplne vsechno ze sveho ja,ale tohle si vazne neumim predstavit.Pokud by se to stalo,dite bych milovala,jako kazda mama,ale kdybych mela pochybnosti predem,nesla bych do toho.Jak bych to pak nesla,to bych asi v te chvili neresila.

Ahoj, jsme pětičlenná rodina máma, táta a tři kluci. Když jsem čekala prvního chlapce měli podezření na rozštěp páteře, mentální postižení a 6 měsíců jsem ležela abych dítě donosila. Porod nebyl porod, ale masakr, oba jsme nebyli v pořádku. Od šesti týdnů jsme cvičili vojtovou metodu, ve třech a půl letech začal chlapec ztrácet zrak, všimli jsme si toho včas a vadu se podařilo zastavit, absolvovali jsme oční, logolpedickou školku a cvičili dál vojtu. Dnes máme príma šesťáka s diagnózou nadprůměrně inteligentního dyslektika. Když šel do první třídy rozhodli jsme se, že si pořídíme druhé dítě, aby byl na něj čas. Opět byla nějaká podezření, ale nakonec jsme konstatovali, že chyba bude asi ve mě. Porod byl císařem, ale druhý den nám oznámili, že miminko má těžkou srdeční vadu a právě ho chystají na přesun do Motolu a že vyhlídky nejsou moc příznivé. Dnes je mu pět, má za sebou tři operace a je hodně fyzicky omezen, k poškození mozku naštěstí nedošlo. Když mu byl rok zjistila jsem, že jsem těhotná. Okolí i lékaři naznačovali, že jsem cvok, když si chci dítě nechat. My se rozhodli, že když všechna vyšetření dopadnou dobře dítě si necháme. Když bude mít miminko jakoukoliv větší vadu půjdu na potrat. Chlapeček se narodil s drobnou vadou srdíčka, která se později sama upravila, hrozila i operace nožiček, ale taky nám přálo štěstí. Dnes mu jsou tři a je úplně v pořádku. Pro mě je ohromné zadostiučinění, když naše okolí přiznává, že jsem tenkrát něla pravdu, že si dítě nechám. A dnes už s jistotou můžu říct, že kdyby se tenkrát přišlo na nějakou vadu a já šla na potrat, bylo by mé rozhodnutí také správné, protože dvě takto postižené děti by nebylo v naších silách zvládnout. Držím palce všem aby i oni svých rozhodnutí nemuseli litovat.