Názory k článku O maminkách na mateřské a jídle

super napsaný článek, nemá chybu.

Krásně napsaný článek a neřekla bych, že nadneseně. Mám také tři děti po dvou letech. Třetí neplánovaný, ale chtěný. Je to broučínek. Jsem 6 rok na mateřské dovolené. Babičky pracující a nebydlí poblíž. Takže opravdu sama s manželem. Když byl nejmenšímu půl roku naprosto jsem se složila. Jen jsem brečela, že to prostě nezvládnu. Do té doby v rámci možností, v pohodě. Takže kdybych ten článek četla před 2 lety - nevěřila bych. Opravdu každé dítě přinese do rodiny další nálož povinností a starostí. Teď je maličkýmu rok a půl a já se začínám zase smát, ale opravdu pomaličku. A pocit, že se nemůžu najíst, pocit, že nemůžu vůbec nic, to znám velice dobře. Záchod, umýt hlavu a podobně normální věci pokud to člověk nechce dělat v noci se prostě zvládá velice špatně. Ale kdo to nezažije nikdy nepochopí.
A jen pro úplnost před mateřskou jsem pracovala 10 let na funkci, kde byl docela šrumec a celý život vrcholově sportovala. Na dno jsem si ve sportu sáhla mnohokrát. Myslela jsem si, že je to to nejhorší, co jsem kdy v životě zažila. Ale to si člověk mohl zase dobít baterky. V klidu se vysprchovat, najíst, napít a vyspat...... Dno na mateřské dovolené, které jsem zažila já bych nikomu nepřála a ten pocit, že už ani neumím česky a neumím se podepsat, ten je snad nejhorší. Ale dost chmurů, začíná jaro a začínám se pomalinku smát, takže jednou to skončí a budem ještě vzpomínat, jak říká moje babička. Článek je o mě a děkuji za něj, moc jsem se nasmála, že v tom nejsem sama. Píšu mu jedničku. Katka

Ahoj maminky, přiznám se, že jsem četla pouze ten článek a ne příspěvky. Ale i tak chci přidat své "řešení"
Bydlíme ve městě a bylo to u nás skoro jako u pisatelky článku. Změna nastala ve chvíli, kdy mi kamarádky řekla, že ona chodí pro obědy na základní školu. Tak jsem se chopila šance a šla tam taky. Moc dobře tam vaří, je to opravdu vhodné i naší malou dcerku. Prostě dopoledne se věnuji malé a jsme venku nebo doma a něco děláme. Pak jdem procházkou do školní jídelny a najíme se a odevzdáme talíř a jdem procházkou domů. Podle mě ideální. :)
Možná si teď říkáte " A co manžel? Nemá vařeno!? " Ne, nemá. A to proto, že jsem vyvářele jak blázen a manžel přišel domů a udělal si jídlo sám. Tvrdí, že mu ode chutná, ale má dobrou jídelnu v práci a tak teplý jídlo už večer nemusí. A taky možná proto, že můj manžel je sportovec a tak si dělá i "jinou" stravu.
Takže já mám v tomhle klid. Malá mi jí opravdu téměř vše a já mám čas na vše.
Tomu já říkám " dovolená" :D

Tak ani nevím, jaký jsem měla z toho článku dojem.. Trochu mě to pobavilo, trochu Tě lituju a trochu si řikám, že si člověk nemůže nechat všechno líbit..ani od miminka ne..
Adámkovi je 8,5 měsíce, většinou toho přes den moc nenaspí (trochu před obědem a trochu opoledne) a do polívčiček ho přemlouvám, jak to jde. Ale na jídlo se přeci čas najít dá..když se napapá Adámek, dám ho na zem, ať si hraje a většinou je hodný..a když ne, tak si ho posadím na klín a pořád mám jednu ruku volnou na to, abych se poměrně dobře najedla :) A když si chci venku něco koupit? No, na nákupy chodím téměř výhradně s kočárkem..dnes už jsou přeci téměř všude markety a obchody, kde se dá nakupovat jednoduše s kočárkem. Ale vyvařovat bych taky nemohla..běhat se špinavýma rukama za dítětem, které se hodlá hrabat v květináči nebo se snaží rozbít něco z elektroniky, to asi jde hodně špatně :) Ale uvařit si něco jednoduchého s bramborem, rýží nebo těstovinami, to se stihnout dá :)

DÁVÁM ZA PRAVDU, ČETLA JSEM. A DOPLŇUJI - AUTORKA JE STEPHANIE CALMANOVÁ.
PAK JE TAKY BÁJEČNÁ KNUHA - "NEZOUFEJTE, JSOU JEŠTĚ HORŠÍ DĚTI NEŽ TY VAŠE ANEB BALZÁM NA DUŠI ZDECIMOVANÝCH RODIČŮ" TU NAPSAL IVO ŽELEZNÝ A NEMÁ CHYBU! DOPORUČUJI...