Názory k článku Nechci mít z dětí cizince!

Ta historka se skolkou me moc rozesmala. Tak to se mam na co tesit... Ale vazne, libi se mi, ze tvoje dcerka tak dobre rozlisuje oba jazyky, ze je nijak nemicha a naopak od tebe vyzaduje cestinu, protoze k tobe patri. K tomu bych se chtela take dobrat.

Ahoj Adriano, moc dekuju za odpoved a za ujisteni. Ja se taky priklanim k tomu mluvit na synka jen cesky, ale venku, jak jsem psala, to citim slozitejsi. Treba kdyz mame na navsteve angl. kamaradku s detmi. Nekdy se obracim na jeji deti, pak na kamaradku, pak hned na synka a v tom kolotoci na nej opravdu promluvim i anglicky. Nebo takove stale opakovane veticky pred sousedy, v obchode atp. jako "will you say hello/bye bye"? Nebo na hraci skupine, kdyz si nejake dite chce se synkem hrat, ale rodice jsou stale jakymisi prostredniky. Ja vim, ze tu zaznelo uz vickrat, ze by se to nemelo a ze by clovek nemel na okoli brat takovy zretel, ale ja to beru podle sebe, ze me je vzdycky prijemne vedet, ze se lide snazi, abych jim rozumela (treba s polskymi nebo nemeckymi prateli). Jen doufam, ze tim synkovi nepoletu hlavu

Ahoj Hanko - promin ze odpovidam pozde, nebyli jsme tady chvili...
Ja bych se taky priklanela k tomu, ze je to otazka casu. Obecne se rika ze vicejazycne deti zacinaji mluvit pozdeji, a u nas to tak opravdu bylo. Dcera do asi 22 mesicu mela v aktivni slovni zasobe asi tak 20 jednoduchych slov, a pak to slo uz docela rychle, behem dalsiho pul roku uz to preslo do plynulosti ve vsech jazycich.
My jsme se drzeli zasady jeden rodic jeden jazyk, plus anglictina ve skolce. Dodnes se snazime vyhybat tomu, abychom na ni nebo pred ni mluvili anglicky, protoze si myslim ze by brzy prisla na to jak si to vsechno zjednodusit ;-) takze kdyz musim mluvit s nekym cizim anglicky a ona je u toho, tak se tou anglictinou na dceru v podstate nikdy neobracim, proste mezi mnou a dcerou funguje jeden jazyk a mezi mym muzem a dcerou zase jiny jazyk, a s ostatnim svetem komunikujeme anglicky protoze oni ty nase "domaci jazyky" neumi ;-)
Netusim jestli je tohle nejaka jiz znama a popsana teorie, ani to za "teorii" vyhlasovat nechci; jenom rikam ze takhle to u nas funguje a vsem nam to vyhovuje.

Žijeme v Německu už dva roky. Po roce jsme v Česku prodali dům a tady koupili jiný. Děti si tu zvykly normálně, po příchodu sem neuměly jazyk, ale za několik měsíců se domluvily v pohodě a dneska nemají problém. Dcerka měla výhodu roku, stráveného ve školce před nástupem do školy, tak zvládla němčinu rychleji a lépe. My dospělí jsme sem šli s němčinou dávno zažitou. Dnešní způsob života je takový, že se použitím moderních dopravních prostředků zkracují vzdálenosti a zmenšuje čas ztrávený na cestách tak, že člověku 500 kilometrů nepřipadá až tak daleko. Dřív to bylo daleko třeba z Prahy do Pardubic...děti ani my nemáme problémy, popisované v článku. Jsme doma tam, kde máme střechu nad hlavou, kde je nám dobře. S babičkou a dědou jsme v pravidelném kontaktu, existuje přece internet, Skype a pravidelně se navštěvujeme.

Hlavne vytrvat ve svem rodnem jazyce. Uz muj manzel je ze smiseneho manzelstvi -maminka Holandanka a tatinek Ital. Manzel vyrustal v Nizozemsku. Mluvi perfektně obema jazyky, ale jen v nizozemstine ma leidensky prizvuk v italstine je bez akcentu. Italove ho tedy povazuji za Itala, jen nevi kam ho zaradit.

Ovsem, kdyz si mel vybrat, kterou reci bude oslovovat deti, vybrali si nizozemstinu. Ja na deti hovorim stale cesky, at jsme, kde jsme a ony pak v jazycich maji zcela jasno. Na manzela se obraceji v jeho a na me zase v mem jazyku.

Je tu ale jedna drobnost. Druhorozene deti si vlastne mohou vybirat, jakym jazykem budou oslovovat sveho sourozence a vybiraji si to, co je pro ne jednodussi. Takze slovni zasoba sestry meho manzela je ponekud jednodussi a stejne tak pozoruji na me dceri, ze hovori casteji a vice cesky.