Názory k článku S dětmi v restauraci

Rekla bych, ze vase automaticke spojeni NEVYCHOVANE DITE je docela nevhodne. Prece vsichni dnes uz vime, ze jsou deti ruznych povah a temperamentu, stejne jako dospeli a nekdo ho ma proste vic a nekdo min. Vetsina rodicu urcite radeji zvoli restauraci, kde jsou deti vitany a "tolerovany" a v takovem pripade dospeli bez deti maji moznost zvolit restauraci, kde deti nepotkaji. U sebe same pozoruji, jak mi po narozeni meho vlastniho syna pribylo porozumeni pro ostatni rodice. Ne vzdy je to snadne, chce to hodne trpelivost a nelibe okoli rozhodne nepomaha. Treba ta maminka nemela jinou moznost, nez dite vzit sebou a je rada, ze muze vypnout a proste si ditka chvili nevsimat? Podotykam, ze muj syn je "nastesti" take jednim z tech, na ktereho okoli peje same chvaly, vyborne se s nim od malinka cestuje i chodi do restaurace. Ale za to jsem ja o to vic vdecna a snazim se byt vice chapava vuci ostatnim, co to tak "jednoduche" nemaji. Vsem malym i velkym preji dobrou chut pri jejich dalsim spolecnem stolovani

S názory souhlasím, byť bych dítě od narození do lokálu netahala. A při pohledu na matku v šestinedělí s dítětem přicucnutým k prsu mě sice vyloženě nepobuřuje, ale předpokládám, že dítě by mělo být aspoň jakž takž v klidu a mimo dosah zbytečně zatěžujících dalších bacilů a infekcí, jak od spolusedících hostů, tak i z klimatizací. S naší holčičkou jsme to už několikrát zkusili někam společně vyrazit, zhruba od jednoho roku, kdy ještě náš peciválek nechodil, ale přesto v židličce vždy vyváděla tak, že to bylo spíš o nervy a tak nějak při tom i zůstalo. Máme halt extrovertního divocha, který nám doma sice v židličce u jídla vydrží, ale v restauraci se nenechá od nás rozptýlit ničím a vyžaduje špacírování a prozkoumávání terénu. Takže si "poklidné", nebo aspoň lehce "oddychové" posezení s nyní téměř 2letou ani nedovedeme představit. To pak ale návštěva restaurace tak nějak ztrácí svůj smysl... Rozhodně v tom z těchto důvodů přestat nemůžeme, ale nějak vnitřně ty momenty odsouváme (byť bychom měli ze zvykacích a výchovných důvodů činit pravý opak). Pro nás ale bude skutečně zjevně nejlepší vyčkat, až si to doma všechno obrousíme, naučíme, nemá smysl to lámat přes koleno, pro prcka i pro nás. Je to o človíčku. Ale kdyby to mělo záležet na tom, jestli jsme chodili od narození "dostatečně často" do restaurace, aby si zvykala, tak si tak nějak říkám, že kdybych se mohla rozhodnout znovu, rozhodla bych se stejně. S námi rodiče restaurace také příliš nevymetali a většinou to bylo za odměnu. A stále mám ten dojem, že mi snad v životě toho tolik neuteklo... Snad tím nehendikepuji ani svoje dítě...

|Přesně to mám na mysli. Restaurace, byť nekuřácká, či přátelská k dětem není primárně určená k hrátkám našich nejmenších. A když si jdu poklábosit večer s přáteli nemám chuť poslouchat řev unavených dětiček a nebo hrací hračky, které matka natahuje stále dokola, aby ukonejšila šestinedělňátko. Nevím co v tu chvíli bylo pro mne horší, zda ta odrhovačka z hračky nebo žalostný pláč miminka. Měla jsem chuť vytáhnout prs a dám mu napít a mámě pár přes hubu.

Nejspíš jsem to viděla, ale jak už jsem psala předtím - v době prázdnin a dovolených.
Dovedu ještě pochopit, že se občas koná nějaká rodinná oslava v restauraci, která se protáhne, nicméně to obvykle má společnost pronajatý salónek.
Můj syn sice chodí spát cca v 10 hodin večer, ale už od devíti je v pyžamu a připravován na to, že "zalehne".
Fakt nevidím jediný důvod, proč by měl během roku trajdat večer po hospodách. Ať už kuřáckých nebo nekuřáckých. Myslím si, že hospoda není primárně určena pro to, aby se tam chodily bavit děti.

Do restaurce samozrejme vchazi nejdriv zena, muz otvira a pridrzuje dvere. CO je to za argument, ze pokud by byla v restauraci rvacka, tak to nejdric schyti muz? Prece muz nebude brat zenu, do podniku pochybne povesti.