Názory k článku Povinné očkování proti hepatitídě typu B v kojeneckém věku. Má význam?

Souhlasím, ale v Česku je nastíněn strach z toho neočkovat a je to pomalu trestný čin, jestli dokonce není, A vliv farmaceutických firem je tak velký, hlavně na některé lékaře, že je mi z toho smutno.

Ano to jsi uhodila hřebíček na hlavičku,my jsme s těch rodičů , kteří nejdou slepě z davem a bezmezně věří lékařům.Zji3tujeme pro a protzi,njesme výhradně proti očkování, ale proti způsobu jak je nám to nuceno a všem stejně plošně.
Přece každý jedinec je jiný, má jiný imunitní systém.atd...Snažili jsme se aspoň první očkování oddálit co se dá,ať má dcerunka šanci, vtvořit si vlastní imunitu. Ale běda jak o tom veřejně někde mluvíme, jsme kamenováni a nedej bože, kdyby jsem nedali malinkou očkovat vůbec..i tuto možnost jsme zavažovali

Nedá mi to a na diskuzi ohledne TBC zareaguji vlastní zkušeností.
Jako 5ti leté dítko jsem ač správně proočkována, TBC plic dostala od svého otce. Jehož nechala s touto chorobou doma jeho lékařka - měla ho za hypochondra, ale vykašlávaná krev ji nakonec přesvědčila, že asi bude opravdu nemocen - po půl roce. Nákaza nebyla v nijak lehké formě dle délky léčby a následné rehabilitace.
Má matka ač žila ve stejné domácnosti stejnou dobu nemoc nechytila. Můj bratr se narodil o cca 4 roky později a ač patřil do skupiny dětí na nichž byl pořádán "pokus" s neočkováním, imunitní reakce je u něj stejná jako u oočkovaného dítěte (žádný lékař mi to neumí vysvětlit).
Když se mi narodil synek 12/06, byla jsem rozhodnuta, po domluvě s jeho budoucím pediatrem, očkování proti TBC posunout na 1. rok kdy je možné udělat test a zjistit zda nemá protilátky ode mne (dle pediatričky z UPMD nemožná varianta). Bohužel se synek narodil císařem a já byla dost mimo, tudíž mi na diskuze s pediatričkou nezbylo dostatek sil a synek je oočkován (má štěstí očkování všeobecně zvládá dobře), naštěstí ne ihned po porodu, ale den před odchodem z porodnice. Bohužel jsem si vyslechla spoustu řečí o nezodpovědné matce apod.
Vím, že možnost nákazy, obzvláště v Praze stoupá, ale stejně si myslím, že rozumní rodiče nevystavují své mimi rizikům, ostatně už to tu psali na dítko by měli sahat jen nejbližší lidé a ty ostatní si musíme umět ohlídat. A ohledně jízdy v MHD (častý argument nákazy) nástup s kočárem je stejně tak nepohodlný, že jsem se snažila všude po Praze dojít pěšky, takže jsme jezdili minimálně.

Ale pane doktore...
Pokud jste mé příspěvky pochopil jako snahu o ponižování, omlouvám se. Takto to opravdu nebylo myšleno.

My máme pediatričku perfektní, diskutující, zvažující, doporučující, která nás bere jako partnery. Ale až po výměně dětského lékaře. U každé návštěvy však říkám, že já jsem medicínu nestudovala, takže konečné rozhodnutí je na NÍ! Já jí sdělím svůj názor a ona mi navrhne možná řešení, výsledkem je kompromis.

Tahle diskuse mě donutila hodně přemýšlet o tom, jak velké riziko a jak strašné následky musí nemoc mít, abychom zvažovali přínos proti komplikacím prevence. Pro mě je má zkušenost s hep. B natolik závažná, že jsem očkování přivítala. A na rodičích a lékaři je podle mě na zvážení, jestli dané dítě je v takovém stavu, aby mohlo očkování podstoupit.