Lenka nová, tři dospívající děti |
• |
7.5.2012 9:02:02
Výborný článek. Škoda, že se u nás mnohdy zachází s dítětem jako s kusem nábytku, na který mají rodiče "pávo". Např. nucení dítěte do styku s tím z rodičů, který je nemá v péči (známá výmluva - určitě je proti mě navádí ten pečující rodič), výkon rozhodnutí apod. Vůbec není důležité, kdo je biologická matka či otec, opravdová matka a otec jsou ti, se kterými se dítě cítí bezpečně a je s nimi rádo. Jak říkal prof. Matějček: dítě potřebuje stálé a citově vřelé prostředí. Nezáleží na tom, jestli mu je poskytnou rodiče biologičtí nebo nebiologičtí.
|
• |
7.5.2012 7:46:37
Měli jsme chlapce v pěstounské péči od jeho pěti let. Velké problémy s ním nastaly kolem dvanáctého roku (Rom), ne že by před tím nebyly. Pořád se mu zdálo, že by se mu v jiné rodině vedlo lépe. Na to uslyšela spřízněná rodina a "pomohla" mu od nás odejít. To, co následovalo potom byla učiněná hrůza - směr pasťáky. Myslím si, že se to nemělo přihodit, byla chyba myslet si, že se mu jinde povede lépe. My jsme s ním přece jenom prožili jeho nejrannější rodinné období a naše okolí ho znalo od MŠ, a to se dítě lépe vnímá, než když přijde dospívající s problémy.
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.