Názory k článku Slasti a strasti pěstounů

S článkem souhlasím. Člověk si i sám musí dávat pozor na to, aby - dialekticky - tím, jak chce spáchat co nejvíc dobra, se to nezvrhlo v pravý opak.
I z běžného života: Když chci připravit víkendový den s co nejvíce zážitky, co nejlepším jídlem, aby všichni spokojeně
vše stihli atd.....nezřídka hon za tím nejlepším se vyšpicuje
v drobné neúspěchy, posléze uštvání, brek, frustrací, že se to nevede - někdy zkrátka méně -i předsevzetí - znamená více
Myslím, že omezení počtu dětí svěřovaných do péče je rozumné.

Mám vzkaz pro pisatelky, které horlivě diskutují nad fyzic. tresty. Jedna známá mi řekla, že když čte články na rodině, tak jí přijde, že diskutující se dělí na "PLÁCAČKY" a "NEPLÁCAČKY", kteté se mezi sebou donekonečna přou. Musela jsem se upřímně zasmát...

Jestli jsem správně informována, tak se obvykle čeká šest týdnů, jestli si rodička své rozhodnutí rozmyslí... ale těch 10 měsíců v kojeňáku dítě dohání dodnes...

z knizky "Po dobrem nebo po zlem", Portal, 1994

"Uziva se jich, bohuzel, velmi casto, ale jejich vychovny vyznam opradu velky neni. (...) Dite v kojeneckem a batolecim veku a jeste dlouho do veku predskolniho prijima hodne podnetu primym telesnym kontaktem s okolim. (...) Vychovne zasahy pomoci telesnych vjemu jsou mu tedy v teto dobe pomerne nejsrozumitelnejsi. (...nejen tresty, ale i odmeny...). Jak by vsak nebylo prozretelne ulpivat pri vychove jen na tecto hmatatelnych pripominkahc nasi prizne, tak je neprozretelne ulpivat na primitivnich hmatatelnych pripominkach nasi nelibosti.(...)
NA maleho zlostnika ve dvou ci trech letech bude tedy docela dobre platit (...) kdyz jim trochu zatrepeme, jednu mu supneme na zadecek a vystrcime ho na chvilku za dvere. Az trochu zchladne, bude s nim daleko lepsi porozumeni (...)
Behem predskolniho a pak skolniho veku telesny kontakt s okolim ztraci rychle na vyznamu a primitivni trest prestava mit smysl. Budiz k tomu receno, ze ve strednim a starsim skolnim veku jsou jakekoli tresty uz celkove cim daltim mene ucinne, a co nemohou budovat pochvaly a povzbudive odmeny, to uz tresty rozhodne nezmohou. A ty fyziologicke, telesne tresty teprve ne! (...)
Diteti se nemusi nijak telesne ublizovat, a prece se muze v pravem smysli slova tyrat."
Atd. atd., nemuzu sem opsat celou knizku.Kazdopadne ja jsem si z ni prebrala par zasadnich poznatku:
1) chvaleni ma vetsi moc nez trest (a na kazdem diteti lze najit neco, co lze pochvalit)
2) fyzicke tresty maji smysl pokud vubec, tak jen u nejmensich deti.
3) trest je to, co dite za trest povazuje
4) spravne potrestat dite muze jen ten, kdo ho ma rad
5) netrestat dite za to, za co nemuze (to zni jasne, ale jde o to, ze dite casto "zlobi" bez vlastni viny - je unavene, nemocne, pretazene, ... v tu chvili se sice "vedome" chova "spatne", nicmene neni s to se chovat jinak.)

Taky myslim, ze prestoze je u nas Matejcek povazovan za "gurua", neznamena to, ze ma patent na rozum; zaprve i on byl jen clovek a tedy omylny, zadruhe byl - jako kazdy - ve svych nazorech ovlivnen svou dobou a prostredim. Umim si napriklad predstavit, ze v dobe nejtezsiho otrokarstvi byl jako vrchol pokroku a lidumilnosti veleben clovek, ktery hlasal, ze otroci se nemaji jen tak zabijet, staci je poradne serezat... Tohle prirovnani samozrejme znacne pokulhava, ale jde mi jen o to, uvedomit si, jak jsme vsichni ovlivneni tim, co se v nasi spolecnosti povazuje (a v nasem detstvi povazovalo) za normalni.

Sorry, ale pořád čekám na tu statistiku...