Názory k článku Z deníčku soukromé podnikatelky

Supééééééér, připomíná mi to dva romány Betty McDonaldové: Co život dal a vzal a Vejce a já. Má to styl, opravdu bezva...

Myslím, že není nutné psát o všem a pro všechny Každý má zkrátka své vlastní asociace a své vlastní zkušenosti a jeden a ten samý text u každého vyvolá jinou reakci - to je na tom přece to zajímavé, ne ? Piš tak, jak to cítíš, kdo tě nepochopí, třeba tě obohatí zajímavým pohledem z úplně nového úhlu (nebo tě naštve a i to je normální ).

Lucko,
ale my nebydlíme daleko od civilizace, máme auto, taky do civilizace jezdí přímo od nás autobus. U vás to přece jen asi bylo jiné, pokud dcera bude chtít chodit do nějakého kroužku, plavat, cvičit..., není problém ji kamkoli dovézt.
Asi budu muset příště jasně napsat, že nepíšu úplně o všem, co se ten den dělo - ale já jsem doufala, že to tak nějak je poznat...

Sylvie,
naši psi s námi v posteli nespí, přece jen bychom se k nim už asi nevešli , on ten třetí taky není maličký, je to kříženec labradora a dogy . Čtvrtý pes je sice malý, ale už by v posteli nebylo místo asi ani pro něj (pro ni). Kromě toho by asi protestovaly kočky .
Ale bydlí s námi v domě, pletou se mi v kuchyni pod nohama - a já to mám ráda.
Je to asi tak, každému vyhovuje něco jiného, každý je spokojený s něčím jiným, mě by asi zabilo žít v paneláku, ale když někdo napíše něco legračního ze života v paneláku, ráda si to přečtu.

Přesně tak, zvířat, které máš ráda, to je na tom to podstatné. Máš je, protože je máš ráda a protože je hceš mít. Stejně jako já. Taky vtipně vyprávím nebo píšu, co a jak mi ničí a co provádějí, ale je to jen pro pobavení. Nestěžuju si. Protože je miluju takové, jací jsou, a i když je s nimi hodně práce, starostí a stojí to i peníze (třeba tomograf pro epileptika), je to pro mě obohacení.
Jednou jsem na otázku širšího příbuzenstva, co chceme za dárek, bezelstně pravila, že povlečení na postel, na kterém se nebudou držet psí chlupy. A asi umíš uhádnout, jaká byla reakce. "No tak nepouštějte psy do ložnice". Jo, jasně. Mohla bych je držet venku v boudě. Nebo bych je mohla rovnou odstřelit, to by bylo nakonec levnější a bez chlupů. Ale já se přece nebudu nikomu omlouvat za to, že miluju psy, a že mě hrozně těší, když se ráno probudím a vedle mě, krom manžela (aby nechyběl ten prvek) funí psí čumáček (dva, tři), když se na mě dívají veselé psí oči a říkají "tak co, už konečně vstáváme?". Prostě to miluju a komu se to nelíbí, ať mi vleze na záda. Vždycky mě dostanou lidi, co reagují takovou úžasnou radou.
Kromě psů toužím mít koně (ale manžel ne ) a nebo aspoň ovečku (manžel taky ne - ale ještě to na něj zkouším, že by ovečka okousala trávu a on by nemusel jezdit se sekačkou .
No a malamuti jsou úžasní, sice je doma nemám (moje holky jsou křížené choďačky), ale kdysi jsem chodila pomáhat do psího útulku a tam jich pár bylo. Prostě medvědi, medvídci . A jako štěňata musí být úžasní .