Názory k článku Exekuce na děti

..k tomuto mám jednu připomínku. Já jsem taky šla do manželství, že to bude první a poslední. A po třinácti letech, zrovna když byly děti v pubertě jsme se rozvedli. než se hádat a děti by vyrůstaly ve stresech, tak jsem je raději vychovávala sama. Neměli jsme byt, měli jsme málo peněz, provizorně jsme bydleli chvilku u mých rodičů, pak partner rok neplatil výživné, ale přesto, že jsem měla celkem malý plat, podařilo se mi děti vychovat dobře, neměly sice drahá kola atd., ale nestalo se, že by v létě nebyly v přírodě, na nějaké levnější dovolené se mnou, na táboře atd., takže jedině že neměly prostě toho otce. Ten se o ně začal zajímat, až když už byly dospělé, soběstačné.....
Takže sice člověk dopředu nepočítá s tím, že na výchovu bude sám, leč často se to stane a musí být schopný to zvládnout...dnes mají obě děti vzdělání, dcera vysokou školu, syn středoškolské vzdělání,oba mají vlastní byt,dcera dvě děti. lehké to nebylo, ale zvládla jsem to. Ani jsem nějak zvlášť neočekávala pomoc svého okolí, rodiče hlídali děti výjimečně v létě, občas. Ani finanční pomoc jsem neočekávala. Prostě se musí víc počítat, víc šetřit, ale rozumně.

Ono, jak člověk nemá žádné veliké problémy, tak proplouvá životem a všechno se mu zdá docela fajn. To se to pak kecá. Ale kdybyste měla dítě, které by stát (váš milovaný stát?) chtěl dát a dal biologickému otci, o kterém se ví, že to dítě osahával a strkal mu do pusy jazyk, tak bys hned mluvila jinak. Už by to nebyla ta demokratická zemička, stát by tě nechal na holičkách a bez pomoci! A kdybys volila ve volbách koho chceš, nic tím nezměníš. NIC.. A pokud má paní, která s vámi vedla debatu, zkušenost takovou, že nepracující cikán dostane slušnou sociální dávku a bílý člověk ostrouhá, tak bych pochopila, že se jí to nelíbí.

Já bych ten úprk do Austrálie nezavrhovala. Jen jako pojistku, protože všichni víme, že stát se u nás může cokoliv. Přeji hodně štěstí.

Bohužel máte pravdu, v našem státě je možné vše. Vyhraje ten drzejší. Prošla jsem si kdysi rozvodem, který bych nepřála nikomu. Bývalý se o děti nestaral, ale při rozvodu mi hrozil zabitím apod. Zatímco já se starala o dvě malé děti, chodila do práce, on si ve volném čase obíhal sousedy jako svědky a chystal si terén. Na veřejnosti byl milý, člověk by ho koupil. Ale co se děje přímo v rodině, to nikdo nevidí a vždy je to tvrzení proti tvrzení. Nakonec to vše dopadlo tak, že mně soud svěřil dvě děti, jemu dali byt 3+1. Ono mu šlo hlavně o ten byt. I když po 1. stání jsem dokázala, že vyměnil zámek (soudkyně chtěla vidět naše klíče od bytu a ty se lišily) a já nemohla do bytu a vše vypadalo v můj prospěch, tak nakonec byt získal on. Netajil se tím, že bude podplácet. Po tom 1.stání, když viděl, že to vypadá v můj prospěch, šel zpět za tou soudkyní a když jsem pak četla rozsudek, nevěřila jsem svým očím. V odůvodnění, že on dostal byt 3+1 soudkyně uvedla, že soud rozhoduje v zájmu nezletilých dětí, ale že nikde není určeno jakých dětí. V našem případě upřednostnila tato pseudosoudkyně roční dítě přítelkyně mého bývalého a jejich budoucího společného potomka, který v té době ještě nebyl počat. Soudkyni stačilo oznámení, že se budou brát a chtějí další dítě. To, že moje děti 7 a 5 let se mačkají se mnou, psem a mými rodiči v 45metrovém bytě, nikoho nezajímalo. Dle rozsudku potřebovalo cizí roční dítě a ještě nepočaté dítě byt spíše než prvňák a předškolák, kteří v tom bytě bydleli pět let předtím. Jakmile skončil soud o byt a bývalý ho vyhrál, přestal si hrát na milujícího otce a máme od něj de facto pokoj.
Pokud chcete uspět u soudu, mějte svědky. Tvrzení proti tvrzení je k ničemu. Mně taky nikdo nevěřil a nakonec se vše obrátilo vždy proti mně. Jeho rodiče mu dosvědčili, že vše, co jsme měli, je jejich a nám to jen půjčili (od vysavače až po auto). Sehnal si svědka, který mu dosvědčil, že jsem si z bytu odvezla všechny svoje osobní věci. Nebyla to pravda, vyměnil zámek a já z bytu neodnesla vůbec nic. Ani svoje osobní věci, ani věci dětí. Neměli jsme doklady, neměli jsme oblečení, boty, prostě nic. Syn si nemohl vzít ani noty na flétnu. Nakonec jsem ale byla já ta špatná, soud se mě ptal, jestli jsem OPRAVDU podmiňovala půjčení dětí vrácením jejich věcí. No ano, blížila se zima a všechny věci jsme měli u něj v bytě - bundy, svetry apod., děti chtěly sáňky ... Učinila jsem zoufalý pokus z něj vyrazit alespoň ty bundy a skutečně jsem tím podmínila při jedné jeho návštěvě půjčení dětí. No, nerada na tu dobu vzpomínám, ale od té doby vím, že u soudu vyhraje ten, kdo umí lhát, přetvařovat se, podplácet, kdo má silnější ramena a ostřejší lokty.
Tajně foťte, natáčejte, shánějte svědky. Je to těžké, ale třeba můžete mít zrovna na návštěvě nějakou kamarádku, sousedku, která u vás bude "náhodou", když přijde on. Ideální by byla sociální pracovnice, kterou byste k takové roli přemluvila. Možná bych ani nečekala na to, až bude jednat biootec, ale sama bych zašla na sociálku a nastínila situaci s žádostí o pomoc - jak máte jednat apod. , že vám rozvrací rodinu, atd., aby o tom byl už záznam dříve než bude případně nějaký soud. Aby Vás nepředběhl.
Přeju hodně štěstí a pevné nervy.

No neřekla bych, že když se otec věnuje dítěti, tak mu matka svěřuje dítě i nadále. Spíš bych řekla, že záleží na povahách obou.
Mám bratra, který má doma dost problémy s manželkou. Sice nezahýbá (nebo to neví), ale zase každý půlrok udělá nějaký neplánovaný dluh. Naposledy asi 300.000,-, takže splácí teď z mateřské a jednoho nic moc platu sedmnáct tisíc, takže je živí prakticky naši rodiče.. :-( Jenže rozvodu se bojí, protože manželka mu naznačuje, že dítě mu do péče nedá, a to i přes to, že se dětem věnuje stylem, namažu ti chleba a tatínek ti večer uvaří nebo neptej se mě na nic, tatínek to s tebou večer probere.. Bratr děti miluje, vychovává jedno co není jeho a jedno je. K oběma se chová stejně a je super táta, ale bohužel nevěřím, že by svou dceru dostal do péče.. A ona by bojovala fest, protože ač se o děti nijak zvlášť nestará a jen sedí a kouří, přece jen se cítí být dobrou matkou :-(.