Názory k článku Dětská hřiště a jiné pohromy

Musím se přiznat, že autorce článku houpačky celkem závidím. V naší jihočeské metropoli sice dochází k velmi pomalému zlepšování dětských hřišť, houpaček je ale stále málo. (Jejich oblibu u malých capartů lze jen potvrdit)

Co mne ale skutečně rozčiluje, je skutečnost, že dětská hřiště nejsou prakticky nikdy oplocená a spousta majitelů psů nechává s radostí svoje miláčky kálet do dětských pískovišť. Mám pocit, že na jednoho pejskaře, který to svému mazlíkovi nedovolí, připadá asi pět, kteří považují dětské hřiště za nejlepší psí záchodek.

Pro Bellanu!

Prima počet Bellano, srdečně jsme se s kolegyní zasmály.Já o to
víc,že mi právě včera snad skončila moje " služba " u dcery, toho
času s ortézou na levé zadní a se dvěma andělíčky s rohama, klučíky 4 letým Dádou a v lednu ročním Matyáškem.Zeť pracuje mimo bydliště a tak byl nezneužitelný.
Před ortézou byla sádra a s tou a dvěma berlemi by naše mimi Máťu
dcera nedohnala ani náhodou.
Střídaly jsme se ve službě s druhou babičkou.Ta si brala kluky k
sobě domů.Já byla přivezena s mými taškami a obludkou rotvajleří starším pánem pejsanem do hlavního stanu, domácí panovnice číča Máňuška byla odstěhována k dceřině přítelkyni, protože za přítomnosti mého černého zlata by trávila svůj kočičí
život ve výšinách skříní a lednice.O tom,že by časem hafan dostal na frak a pocítil na sobě paťolce kočičích tlapek ani
nemluvím.
Také jsem se zabývala myšlenkami,že hlídání by lépe probíhalo v
alkoholickém opojení.Babča s lahví u ruky, se zrakem zkaleným
a myslí obluzenou,to by byl nářez.
Ráno:" ba,ba,tata,bééééééé",Vyvrávorám z postele samozřejmě střízlivá,vytáhnu ječícího Máťu,přičichnu,postavím ho na zem
a zavelím jemným hláskem:"Do koupelny médinku,jdem se odhovínkovat."
Mimi samo nakráčí do koupelny,strčím ho do vany,už to zná,tak
se sám chytí za madlo a trpělivě čeká až babi sundá tu hnědou
pohromu.Osprchovat a šup nová plena, rovnou do židličky a jdem
chystat papu.
U židličky asistuje černé zlato a čeká co Máťovi odpadne od
pusy anebo a to častěji co mu Máťa sám strčí do té jeho černé
tlamajzny.
Starší klučík už se sám obléká a pro něj já chystám kakao,bez kterého to ráno nejde.Je to něco, jako hrnek kafe,ze kterého upíjím za chodu pro mně.
Ufff,kluci jsou oblečení.Máťu do kočárku,Dádu za ručičku a uháníme do školky.
Ve školce za tichého sakrování,spíše brblání si pod fousy se
snažím vyprostit Máťu z kočáru a nadávám,který blb vymyslel
ty dětské pojistky tak festovní,že mnohdy mám problém chlapečka
z kočáru vůbec vyndat.
Dvoje schody nahoru,mimi v náručí mažem s Dádikem do šatny.Tam jednou rukou držím mimi aby mi nezdrhlo ke schodům,druhou pomáhám Dádovi s převlékáním.Předáme Dádu paní učitelce a prcháme do Billy pro rohlíky.
Jeden do pusy a fofrem domů.
Tam za dveřmi číhá psisko na svůj díl,který mu chlapeček rád
dá.To už je přímo rituál.
A pak?
Dopít kafe,přichystat psisku dlabanec,dítě znovu do kočárku,do
levé ruky vodítko,do pravé kočár a razíme do terénu.
Psisko plné elánu,odpočinuté mě táhne smykem.
Řvu : " Ty dééébiléé ,chceš Máťu vyklopit ?",hodí na mně nevinný oko,jako,že on nic a zmírní úprk v klus.Můj úprk se
změní v rychlou chůzi.
Jenom ať nepotkáme nějakého velkého psa,se kterým by si můj
chtěl pokecat,modlím se. Naštěstí ne,V lesíku pustím psa z vodítka,Mimi
vysvobodím z kočáru a konečně trocha klidu.Relaxuji a přidržuji
malého za kapucku.Psisko očuchává,občurává a zjišťuje,kolik
nových psů navštívilo náš palouček.
Malý zchroupe půl jablíčka a pomalu se chystáme domů.
Odpoledne je to stejný, akorát do toho lesíčka přibíráme ještě
Dádíka a sebou malou pohádku.
Když jedem na zahradu, žijem chvilku v iluzi,že se dítka unaví.
Ne, ne a NE. Já s dcerou padáme na ústa a dítka jsou jako rybičky.Tři dny mé služby jsou hektické a já se nemohu dočkat
až odejdu domů,posadím se na balkon,naleju si vínko,zapálím
cigaretu a snad už konečně dočtu měsíc rozečtenou knihu.


MILUJU VÁS MOJI DRAZÍ,ALE UŽ SE NEMOHU DOČKAT, AŽ SE VÁS NA
CHVÍLI ZBAVÍM !


Pa,Pa, a vydržte,protože bude ještě hůř.

babi Majda

Bellano,já jako malá houpání milovala a nejen já ale i mí příbuzní vzpomínají na obrovskou houpačku u tety,kde se houpali.Byla z dlouhého řetězu a doslova se na ní lítalo,děti to prostě milují.Nicméně zcela chápu Tvé "nadšení" z dětských hřišť, na druhou stranu nemáš možnost tedy chodit s dětmi jinam? Třeba jen tak na procházku do přírody? Také nemám ráda hřiště ,nyní zvláště z důvodu nekontrolovatelnosti kde se vlastně které dítko zrovna rozběhlo ,co to mladší pojídá,zda nenarazím na jehlu apod.Tak tam prostě pravidelně s nima nechodím a najdu jim jinou zábavu,venku se toho dá dělat opravdu hodně.Mám 2 děti necelé 3 roky od sebe a starší se zabaví víceméně již samo,s mladším (1,5roku) hold stojím půl hodiny nad kamínkem či broučkem.Uvidíš jak za pár let budeš vzpomínat,jak to vlastně uteklo,jak bylo fajn s těmi dětmi prostě být,jak bylo fajn,že měly zdravé ruce i nohy a mohly se houpat(vídávám totiž občas děti na vozíku..) a jak to bylo fajn že stály o to aby jim máma byla po boku.Tak to ještě chvíli vydrž, chápu chtěla jsis ulevit,ale opravdu to uteče jako voda.Toho jsem si nyní vědoma a tak trpělivě stojím se synkem nad lístečkem který jej zrovna zaujal.Za chvíli jej totiž zaujmou děvčata a to už se pak můžu jít houpat sama(protože s ním bude "houpat"puberta)Jašika

Ano, proto pijeme jenom to moravské z vinotéky, které si nosíme ve skleněném džbánku.

Výrazy "krabicové" a "víno" jsou antonyma.