Názory k článku Jak jsem si vyřešila svůj strach

To nemuzu samozrejme s jistotou vyvratit ani potvrdit, ale tu historku jsem od kamarada slysela cca pred 5 roky.. to to ale leti ;-) a v clanku o "novem cyklu napinavych mestskych legend" neni uveden rok natoceni ... tak nevim ;-) A my doma uz nejakou tu dobu TV vubec nemame, darovali jsme ji cloveku, ktereho nemame moc radi :-D

MagdalenaR: tak to je přesné,mou sestru přepadl násilník v Praze ve 14.30 hod. na frekventovaném místě.Držel jí nůž pod krkem a chtěl ji okrást.Kolem jdoucí to úplně ignorovali,až jeden mladý kluk jí pomohl.Odnesl to roztrženou bundou. Lhostejnost lidí je zarážející.

Také si ale nejsem jistá, jestli bych v tom momentě zareagovala správně. No a jelikož příliš nestojím o to "to zjistit", jsem raději preventivně paranoidní a do lesa by mě samotnou ani ve dne nikdo nedostal. Pokud se vracím za tmy, nelituji peněz a vždy jedu taxíkem. Také jsem chodila do parku s kočárkem a pokud jsem neviděla lidi, hned jsem pelášila pryč a raději se procházela mezi paneláky . Není to ideální, ale nesnáším pocit ohrožení nebo strachu a důsledně se snažím ničemu takovému se nevystavit. Je to určité omezení, já vím, tak ráda bych si třeba odpočinula odpoledne v lese sama na houbách, ale dnešní doba je děsná a stávají se věci, nad kterými zůstáva rozum stát.

Taky jsem měla ráda tiché dopoledne na procházky, kdy se moc lidí nevyskytovalo. Až jednou... Je to 3 týdny spátky, kdy jsem skoro 4 letou Evičku odvedla do školky a rozhodla jsem se, že se synem, který v prosinci oslaví 3. narozeniny, zajít za holkama do práce ukázat jim fotky z dovolené a tak. Nasedli jsme do auta a jela jsem. Bylo půl 9. ráno... Na 1. křižovatce jsem musela dát přednost tramvaji, která jela do vozovny. Najednou, jak jsem tak stála na křižovatce, přiběhl sympatický kluk, otevřel se dveře od mého auta na místě spolujezdce a zeptal se mě, kdy najde nějakou ulici. Ani jsme nastačina říct, že nevím... Popadl tašku, kterou jsem měla na sedadle od spolujezdce a zdrhal pryč... Byla jsem v šoku. Taky jsem si vždycky říkala, že mi se to přece nikdy nemůže stát... Nevěděla jsem, co dělat... Vyskočila jsem z auta a řvala na něho, ale nechat tam Honzíka v autě stojícím na křižovatce... Takže jsem sedla do auta a jela domů. Ubrečená a hlavně vystrašená... Dneska mám ze všeho strach. V každém vidím hajzla, co mě může kdykoliv přepadnout... Jenom se setmí, nikdo by mě ven nedostal. A když někm s dětma jedu sama??? Kabelku pověšenou na krku a to je tak vše, co zmůžu. Protože když děti připoutávám do sedaček, může nás okrást kdokoli, kdykoli. Jsme proti těmto lidem bezmocní...Ani mi nejde o to, že mě ten hajzl okradl, spíš o to, že mám z toho psychické problémy, strach a úzkost, když jsem sama nebo s dětma ... To je vše. Jsem možná paranoidní - mám pocit, že každý kluk, co projde, mě chce okrást, mám pocit, že to na mě každý pozná... Ale mám to tak až po zážitku z auta.Takže, pokud sevám nic nestalo, buďte jenom ráda. Jestli se něco stane, třeba taky budete mluvit jinak.

Holky, můj manžel je bachař a tak doma věčně poslouchá, co se kde děje - i za bílého dne.. Chodí na kurz sebeobrany a pořád mě "láká" ať jdu s ním. Ten cvičitel ke kterému chodí, dělá běžně kurzy právě i pro ženy... Jsme z Pardubic, ale jezdí do HK, tak když se najde někdterá, která by do toho se mnou šla, půjdu taky . Jsem menší, 55 kg, ale lepší něco než nic. Asi vážně nejde o to umět hmaty a chvaty, ale dát najevo, že se "nebojím" (i když bych měla naděláno v kalhotech) a že se umím aspoň trošku bránit. Přesně jak už tu někdo psal, chlap který napadne ženskou je srab