Názory k článku Co s líným dítětem?

Elicho,

já ti nevím, byla jsem hodný dítě, ale jak na mě někdo začal takhle, justem jsem to neudělala. V pubertě zvlášť. S mámou jsme se hádaly fest, ale všechno bylo na víceméně liberálním principu...a teď k sobě máme spíš přátelský vztah a já jí beru s mnohem větším nadhledem. Ostatně - svého času to bylo hodně důležité a prospěšné. A to máme obě spoustu chyb a jsme choleričky.
Ve škole jsem byla bezproblémová, u sourozence to na 2. stupni skřípalo, leč naši jí řekli, že jestli chce jít uklízet krávy tak může...a přebral(a) si to po svém. A přebírá si to i teď. Rozhodovali jsme se v tom, kam chceme na školy - naši jen trvali na tom, abychom si pamatovali, že jsme si to vybrali sami a nesli důsledky.
Máma byla přísná akorát ohledně jídla - nechtěla si nás rozpatlat, ale v tom nebyl problém...a jak to nedávno zhodnotila:
,,Řekla jsem si, že když s těma dětma nebudu kamarádka, seberou se a utečou nebo začnou vyvádět...a bude to v háji".
Za tenhle přístup jsem jim vděčná. Nemám rodiče za idoly nebo kdovíjaké autority, ale lidi z masa a kostí, kteří mi dali dost a který mám ráda. Nedovedu si představit, že bych to brala jinak.
Ano, jsem rozmazlená, sobecká egoistka:OD...ale to jen výchovou nebude.
Sama děti nemám, ale nedovedu si představit, že bych k nim přistupovala tímhle stylem, byť musí vědět, že jistý věci se prostě ,,nesmí..".

To je možný.. a podle mě je dobře že syn uznal, že by to asi nezvládal, to od něho bylo dobře, že si to připustil.. ale není to jen starost, ale také radost a proto by se nemělo dítě strašit tím, jak bude pejsek jenom povinnost navíc.. Zvířata dokáží, hlavně u některých dětí, opravdu zázraky

Tak jak ? Už maš navigaci ? A hledáte ?

Určitě to chce samostudium
Nejlepe na www.poklady.com nebo www.geocaching.cz Pro začátek lecos osvětlí i krátký film http://navigovat.mobilmania.cz/Clanky/AR.asp?ARI=113750
Vice je na tobě. Prostě to udělej ,a je to


Jinak jsme registrovaní jako TOREX v kešich mužete nalazet TOREX TEAM J+K+P

Tak u nás to bylo tak: Starší syn chtěl hrozně moc psa. Asi rok ležel v encyklopediích a vybíral rasu. I do parku a do města chodil s encyklopedií a obtěžoval majitele pejskařů otázkami o jakou rasu jde a pod. Tak jsme si s manželem řekli, že jeho zájem je asi vážný, a že tedy bychom nějakého pejska pořídit mohli. Aby ale to syn neměl tak jednoduché, dali jsme podmínku, že až se naučí plavat a uplave 10 metrů bez pomůcek, bo je taky z těch línějších, může si vybrat pejska jakého on bude chtít (v tu dobu mě v merku čivavu nebo labradora). Po dobu kurzů plavání jsme ho připravovali na to, že starání se o pejska obnáší kromě krmení také každodenní procházky, uklízení hovínek ze zahrady a podobně.
Výsledek je takový, že syn úžasně plave, ale pejska si rozmyslel, že by s ním bylo moc práce. Tak je nám to i trochu líto, ale na druhou stranu je mi jasné, kdo by se o psa nakonec staral...