Názory k článku Konec jednoho manželství

Hanko, napsala jsi to krásně. Cítím to úplně stejně.

Jsem rozvedený a vnímám to jako velkou životní prohru.

Proč je to prohra? Protože jsem se ženil z velké lásky, s ženou jsem si rozuměl, máme fantastické děti děti, které vznikly z lásky a přáli jsme si je.
Prohra to je, protože jsme to spolu mohli ustát, kdybychom věci řešili dřív a účinněji. Takhle jsme zkomplikovali život a dětství vlastním dětem. Protože jsme opravdu měli na to být dobrými rodiči a zároveň dobrými partnery. Jenže to partnerství jsme nezvládli.

Člověk v životě leccos vyhraje a leccos prohraje. My naše manželství prohráli. Není to tragédie, ale tvářit se, že to je OK, je lhaní si do vlastní kapsy.

Není to forma domácího násilí? Podle tvého popisu je muž docela slušný manipulant... Přeju ti šťastnou ruku při dalším (a snad posledním) výběru partnera

... jsem rozvedená přes 7 měsíců, je mi 33 pryč (takže žádná dvacítka, co by klíďo mohla čekat), mám skvělého přítele a chtěli bychom děti... jeden z důvodů proč s tím "čekáme" je ochranná lhůta, ve které se stále nacházím. Ano, je tu možnost, jak nečekat a nečelit peripetiím jako určování otcovství apod. - sňatek... ale do toho se nám po předešlých nedávno ukončených manželstvích zatím nechce... takže... tady je paragraf o ochranné lhůtě v praxi.

Mam to presne tak,muj ex se se mnou nechtel ani 3 roky po rozchodu rozvest a tak ma muj syn,ja i jeho otec kazdy jine prijmeni.

Stejně tak jako by normální máma neudělala to, co autorka článku - s ohledem na dítě. Lze to říct i tak.

Ale vůbec: řešení toho, jak na ochrannou lhůtu tady padla. To, že ani jedno z nich někteří nechtějí absolvovat, je už jejich problém. Důležité však je, že se to dá řešit.