Názory k článku Jak darovat naději - dárcovství oocytů

Eve, tohle nemyslíte vážně, že ne? Vy asi nemáte problém s bezdětností, buď děti máte a nebo ne ale nechcete je, protože jinak byste nemohla něco takového vůbec vypustit. Já sama jsem bezdětná a na děti ještě mladá, ale už teď bezpečně vím, že potomky mít chci. A kdyby byl nějaký problém a nešlo to "samo", zkoušela bych jiné cesty. A jistěže, kdyby to nešlo jinak, pořád existují adopce. Ale mít vlastní dítě je pořád něco jiného. Nemyslím to tak, že adoptované dítě bych neměla ráda tak jako vlastní, ale doopravdy, musí to být jiný pocit, když si s dítětem prožijete ty začátky, kdy ho nosíte u sebe v břiše a potom porodíte, než když kamsi přijdete, řeknou vám "tohle je Jeníček, váš nový syn".

Ahojky, v Liberci je CAR Gennet- hned naproti Krajské knihovně...určitě ti tam rádi všechno vysvětlí...jsou hrozně milý a ochotní...nikdy jsem je nezažila mrzuté nebo neochotné. Sama se tam léčím s manželem pro neplodnost...máme za sebou 1. neuspěšný pokus o IVF (vajíčka se přestala vyvíjet). Takže všem holčinám co darují vajíčka a vlastně i mužské části populace co daruje sperma moc děkuju.

No, tak já taky nevím. Co se hraní na bohy týče, tak to bysme nesměli dělat a ani mít nic. Museli bychom žít v tlupách v jeskyních. Co soudci a porota? Ti si nehrají na bohy, když odsuzují (ne)vinného? V každodenním životě se setkáváme se situací, kdy si "hrajeme na bohy". Určitě i vy, které jste tak striktně proti dárcovství (zřejmě čehokoliv), si hrajete na bohy. Nevím, jestli máte nebo nemáte děti. Nebo jestli je chcete nebo nechcete mít. Ale mít dítě, to je to nejkrásnější, co "normální" žena může mít. Cítit, když kope, když se přetáčí, když škytá, poslouchat, když prdká, těšit se na každou kontrolu u doktora, kdy se dozví, jak se miminku daří. Jak je veliký. A nakonec cítit, jak miminko prochází porodníma cestama... to je nepopsatelnej pocit.. a ženě, která touží po miminku, by podle mě neměl být odepřenej jenom proto, že si nechce hrát na boha. Nám šlo otěhotnění naštěstí vždy hned.. jednou i nečekaně.. Ale nedovedu si představit, že bych nemohla mít svoje vlastní dítě. Když adoptovat, tak ve chvíli, kdy už vlastní dítě/děti mám a otěhotnět už nemůžu. proč ne. Ale tohle neprožít, to nepřeju ani svojí největší nepřítelkyni.. A co se týče těch hormonů, co do sebe musí dárkyně nacpat.. kolikpak jich do sebe asi nacpete během života pouhým jídlem?? Kolikpak antikoncepcí? A kolik dalších, daleko škodlivějších látek v sobě máte, aniž byste to tušily?? Nikdo vás nenutí darovat svoje vajíčka.. ale hlavně neodsuzujte ty, které je darují a už vůbec ne ty, které o ně stojí. Nejste bohyně, abyste je mohly soudit.

Přeji vám, aby se synek brzy dočkal sourozence a aby druhé těhoteství probíhalo v pořádku... Mějte se krásně a hezké synkovy narozeniny :)

Máte pravdu, ještě si to nedokážu moc představit - nemít miminko, protože nejsem neplodná tak dlouho, aby mě ještě opustila šance, že se to snad jednou podaří... i když červíček pochybností už hlodá a pak to budeme muset opravdu prakticky řešit... Zatím jsme rozhodnuti miminko nebo větší dítě adoptovat... Možná se to změní, ale spíš asi ne. Určitě je něco jiného o tom takhle "teoreticky" uvažovat a určitě je fakt, že uzlíček v náručí už nedovolí člověku myslet a přemýšlet nad tím, co ty další potracené embrya a tak... Já vím, že asi nevnímají (že je to jen pár buněk), ale přesto pro mě je to už život ze kterého může být dítě. Je pravda, že může dojít k potratu samovolnému - ale tam je to možná něco jiného - ten potrat je samovolný, který já nemohu ovlivnit. Ale u toho IVF za ten potrat můžu já (pokud se rozhodnu nechat oplodnit "oživit" vajíčka a pak je zničí, tak mi to tak připadá, že já bych byla ten kdo to dovolí tím, že jsem připustila, aby k tomu došlo...) Ale je fakt, že pak ten pocit z miminka, který mi leží v náručí by tyto všechny úvahy "přehlušil", jenže já mám strach že nee... Snad k tomu nikdy nedojde, aby to byla jediná šance... Děkuju vám za přání... Tak se mějte krásně a hezky užijte s děťátkem den dětí :)