| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Žijeme uprostřed přírody

 Příspěvky 110 z 92 [Dalších 82 >>]
Buřtík, dospívající dvojčata
  • 
28.4.2008 22:35:15
Ahoj Lassie66,
omlouvám se, že odpovídám se zpožděním, ale nejsem každý den na netu. A teď bylo tak krásně... Organizaci, která zprostředkovává pobyty zahraničních studentů v ČR a naopak je AFS. Děvčata to našla na vývěsce u nich ve škole, zjistila si vše potřebné a přemluvila nás k tomu. Mají webovou adresu www.afs.cz, kde si o tom můžeš přečíst více. Podívej se na jejich webové stránky, mají tam ještě dostatek studentů, pro které hledají na příští školní rok hostitelskou rodinu. Uvažovali jsme o hoštění i letošní rok, ale naše babička, o kterou se staráme, se hodně zhoršila. Tak to nechci komplikovat ještě pobytem zahraniční studentky, které se člověk přeci jenom musí trochu věnovat, protože jí nahrazuješ její vlastní rodinu.
MSteflova
25.4.2008 11:13:44
Oprava - Ty sama to nazýváš hoštění zahraničních studentů. Otázník tam padnul omylem...
MSteflova
25.4.2008 11:07:20
Buřtíku, hezký příspěvek.
Chtěla jsem se zeptat - nemáš nějaký kontakt na zájemce o pobyt v ČR? Ty sama to nazýváš hoštění zahraničních studentů?
A co byl ten důvod, že se studentka z USA rozhodla pro ČR?
Předem díky za info.
Buřtík, dospívající dvojčata
  • 
25.4.2008 0:18:37
Ahoj!Ještě jsem nikdy nepřispívala dodiskuse na Rodině, ale ráda ji čtu. Ráda bych se podělila s našimi zkušenostmi. Stěhovali jsme se na vesnici ne z idealismu, ale kvůli zdraví dětí (chronické bronchitidy s náběhem na astma). Přestěhování jsme pečlivě plánovali, takže dostupnost škol a zdravotní péče byla na prvním místě, dále dopravní dostupnost do Prahy (dálnice, vlak). A samozřejmě zdravé prostředí. Nakonec se nám podařilo nalézt bydlení v malé vesnici (ca 600 obyv.) blízko Brdských lesů. Stěhovali jsme se do našeho domečku na začátku první třídy. Děti si vybraly školu s vlastním bazénem, byly z toho nadšené a my taky. Do školy jsme je ráno vozily nebo jezdily autobusem v 7,30 a před 8. byly ve škole. Dojíždíme do práce do Prahy. Odpoledne jsme je vyzvedávali v družině a později jezdily samy domů, pokud neměly nějaké kroužky (hlavně hudebka). Později chodily pěšky, takže se jejich možnosti zvětšily, protože nebyly tak závislé na autobusech, které přeci jenom nejezdí tak často jako v Praze. Po páté třídě přestoupily na 8 leté gymnázium, které je ve stejném městě, jen o ulici dál. Jsou tam spokojené. Ve škole mají dost možností ke sportu, i když nejsou zrovna sportovně nadané. Ale chodí na aikido, občas na lezeckou stěnu. Chodí dost pěšky, protože je nebaví čekat třeba půlhodiny na bus, když jsou doma pěšky za dvacet minut. Milují koně, tak chodí do nedalekého ranče ošetřovat koně a jezdit na nich. Kultura také dostupná byla (kino, koncerty klasické hudby na zámku apod.), občas jsme zajeli do Prahy na operu nebo balet. Bála jsem se, že až budou v pubertě, že nám třeba vyčtou, že jsme se odstěhovali z Prahy do takové "díry". Ale když jsme se občas o tom bavily, tak mě vždycky uklidnily, že jsou tady spokojené, protože mají blízko své milované koně a užily si tolik prostoru ke hrám (na zahradě, u rybníka za vsí, v polích atd.), jako nikdy ve městě. Pravda, je trochu problém s dopravou, protože jejich aktivity často končí po odjezdu posledního autobusu k nám do vsi. Ale město není daleko, takže dojdou pěšky za světla, pouze později večer pro ně radši zajedeme. Abychom jim dopřáli také trochu "světa" a vylepšily si jazykové schopnosti (protože výběr výuky jazyků zase tak velký není), nechali jsme se od nich umluvit k hoštění zahraniční studentky. Hostili jsme studentku z Japonska (1 rok, výborná), protože jedna z dcer se zrovna "zbláznila" do japonštiny(dojíždí každou druhou sobotu na dálkové kursy do Prahy), další rok studentku z USA (necelý půlrok, spíše špatná zkušenost).
Holky se obstojně rozmluvily anglicky. Byla to velká zkušenost pro nás i pro děvčata. Děvčata na oplátku byla pozvána rodinou Kaori do Japonska, kam nakonec jedna z nich odjela na celý měsíc. Druhá z dcer si dopisuje se zahraničními vrstevníky, takže k nám na léto pozvala svou penfriend z Francie. Takže i "svět" k nám nakukuje přes naše děti :-), které pro ně připravují výlety do okolních lesů, na Karlštejn a Křivoklát, i do té Prahy.
Takže takhle se to podařilo vyřešit nám. Přeji dobrou noc.
Lucka
  • 
17.4.2008 19:11:23
Tedy, tato reakce mi vyrazila dech. Co je špatného na to bydlet v jedné místonosti. Myslím, že je třeba myslet na to, jak žijí chutě žijí lidé jinde na světě... Já žiju v Praze celý život a mým největším přáním je žít na vesnici. Necítím se doma nikde, kde není příroda. Umělé parky, co tu máme? Tomu já příroda neříkám, ale lepší než nic, to je fakt...
birgit
  • 
17.4.2008 11:57:01
Žijeme sice na vesnici, ale ne na samotě (i když pravda, jsme už poslední chaloupka ). Máme velkou zahradu a o zeleninu a ovoce není v létě nouze. Dělám to ráda protože doma vypěstované plodiny jsou mnohem, mnohem chutnější, než ty kupované v obchodě. Ale pochopitelně že v obchodě také nakupujeme. Za nedlouho nám přibydou nějací noví "nájemníci" (slepičky a pes). Když jsem bydlela u rodičů, měli jsme i kozy a králíky. Do města je to 5 minut autem, ve vsi je několik obchodů s potravinami, také hospody :-), v létě spousta kulturních akcí (a občas taky v zimě).Jsem ráda, že žiju na vesnici. Kdybych měla bydlet v paneláku, unudila bych se. Takto příjdu odpoledne z práce, náš syn vyběhne na zahradu a já taky a už se něco kutí. Samozřejmě topíme, hrabeme listí, sbíráme jablka, okopáváme záhony, ale nás to strašně baví! Ale jak by taky ne, když celý den prosedím v kanceláři ;)
Zdeňka (dvě děti)
  • 
14.4.2008 10:55:35
Úplně souhlasím. Toto je opravdu nejlepší řešení a moji rodiře to pochopili už před víc jak 35 lety. Schodou okolností jsem jako dítě jezdila na chalupu nedaleko Světlé nad Sázavou, takže ten kraj dobře znám. Jelikož jsme neměli auto, tak jsme museli pokaždé jít od vlkau a na vlak cca 3km pěšky. Autobus jezdil jen třikrát denně a jen v pracovní dny. Ten školní jsme už nestíhali (přijížděli jsme kolem 18 hod) a na noční, co vozil z poslední směny nemělo smysl čekat.
Na chalupě jsme trávili každý víkend od začátku května do konce září a celé léto. Byl to nejhezčí čas, na který strašně ráda vzpomínám. Zažila jsem tam třeba pojízdnou prodejnu, chodili jsme dvakrát denně do lesa, baštili jahody, borůvky, maliny, ostružiny a nebo si hráli na louce, chodili se koupat do řeky a podobně. Ráj pro dítě, které tam však nemusí být věčně. V neděli odpoledne jsme se vždy přesunuli zpět do našeho 3+1 v paneláku ve městě.
Od pondělí do pátku jsem mohla v klidu chodit do různých kroužků, hrát si se svými vrstevníky a spolužáky, kterých byla v okolí spousta a těšit se na pátek.
Takže si myslím, že jsem jako dítě nebyla o nic ošizená. Užívala jsem si přírody i všeho toho, co nabízí pohodlí bydlení ve městě a bez mindráků a pocitu vyčlenění z nějakého kolektivu. A svým dětem chci dopřát podobné zážitky.
Petra Neomi
  • 
13.4.2008 23:43:59
A není to prostě tím, že ve městě nikoho neznáte a tudíž se s vámi nezastaví? :) žiju celý život v Praze, v podstatě na jednom místě a v kteroukoli denní nebo noční dobu potkám na ulici známého, spolužáka, řemeslníka, co pro mě něco dělá, nebo sousedku. Usmějem se, zastavíme, někdy zajdem na pivo. Tohle nezpůsobuje město,nebo vesnice, tak se k člověku chovají tam, kde je doma.
Winky
  • 
12.4.2008 23:15:50
Já neodsuzuju nikoho kdo si umí upřímně říct - tohle bych chtěla/zvládla/ a naopak tohle bych nechtěla /nezvládala.....
Já jsem taky děsnej "romantik" a když už se zdá že svým romantickým představám podlehnu, vyjedu někam na výlet - a rázem se proberu :-D Třeba teď nedávno před pár týdny jsem byla na jedné báječné chalupě na horách, přesně s těmi kamny co se na nich neustále hřeje voda (a taky se musí furt topit aby nevyhaslo), nad nimi dřevěné tyče kde se báječně usušily mokré boty z vycházky...... ale taky přístupová cesta, která je jen pro pěší a z nejbližšího parkoviště je to minimálně 45 minut výšlapu do kopce :-) fakt jsem byla vděčná za splachovací záchod a koupelnu s teplou vodou.... Takže užít si romantiku na víkend a pak zpátky do bytu :-D

Pravda je, že dům na vesnici plánujeme, ale žádná samota ani konec světa, jen asi o 4km dál než jsme nyní (maloměsto). Zas když už dům, tak pořádný, ne žádné 3+1 na louce, prostě venkovská klasika i se stodolou na všechny "potřebné" věci a případné zvířectvo. Jasně že to bude rozdíl v údržbě a úklidu oproti současným 60m2 ale to vnímání prostoru je prostě jiný. Tady v paneláku když je hnusně, malá je nakřapaná a mě třeba není dobře, tak se opravdu stane že nemusíme vyjít z bytu třeba týden (manžel nakoupí na cestě z práce). A přiznám se, že mi to trochu vadí. Až bude výběh z domu přímo na zahradu, nebude o čem diskutovat :-D
12.4.2008 10:29:10
Krásný článek, úplně jsem to viděla jako bych tam byla sama. Akorát by, pro úplnou představivost, mohly být ještě fotky.
My se přestěhovali z okraje města (vilová čtvrť)na vesnici..Nelitujeme, do města máme 7 km, škola, kam bude chodit syn, má spoustu zájmových kroužků, dojíždět nebude muset. Jsme spokojeni.
Každý ať to má podle svého. Někdo preferuje město, jiný venkov.
 Příspěvky 110 z 92 [Dalších 82 >>]

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.