Názory k článku Milá babička či protivná důchodkyně?

No pak si sami tito starší lidé mohou za to, že je mladí nemusí.
Já jsem se synem taky neposlouchal hloupé otrávené řeči nadávajících penzistů u dětského hřiště. I mí rodiče takhle jedovatě sejří své okolí, a nepamatuju se, že by někdy něco udělali proto, aby tomu bylo jinak. Nebudu synovi a sobě kazit náladu. Někdo je aktivní, veselý, žije sám za sebe, sebe i řeší, a pak radost rozdává automaticky.
Jiný si pořád hloupě stěžuje a stěžuje. Nakonec se z něj na stará kolena stane blázen protiva.

Mám podobné zážitky a starší spoluobčany bych vždycky jen neomlouval. Lidi si buď pěstují pozitivní myšlení, a nebo to negativní. Na svou adresu jsem od jednoho důchodce slyšel - no jo to jsou ty mladé rodiny s dětmi - jednalo se o reakci na můj vjezd s malým synem do výtahu na pražské metro - to jsem si dovolil moc, co, vjet tam jako první . Děsně to toho pána nakrklo, a z jeho hlasu a projevu byla cítit závist a nepochopení, že kočárek má prostě jasno - výtah do metra není jen pro někoho. Je tam pro všechny. Jen ten pán to asi má strašně těžké, nikdo ho nepolituje, no jo, chudinka. Znám dost takových ... .

Zvolil jsem účinnou strategii - vůbec se nebát vjet do MHD jako první. Manželka to udělala po mě, a od té doby to celkem šlo.
Jestli někomu vadí, že vezu kočárek a v něm krásného usměvavého kluka, tak to fakt není má starost. Když totiž čekáte jako trubka, až vás někdo pustí, tak to vás často ani nepustí. Na některé lidi nelze být slušný, protože pak jsem se do autobusu ani nedostal. Dostali se tam naopak ti protivní a nejen důchodci.

Tak to asi jezdíš v Praze nějakou jinou MHD

Po precteni clanku a nasledne nekolika odpovedi jsem dosla k zaveru, ze MY Cesi vsechno strasne resime! Neziji v CR uz nejakou dobu a proto ten rozdil mohu videt. Jakkoli se muze pripad c.1 nebo c.2 zdat bizardni o to vic by nas vsechny potesilo, kdyby se tyto situace proste nestavaly - a to ruku na srdce mile damy.
Ziji v Anglii a srovnani se zkusenosti c.1 me proste nenechalo chladnou. Tady je jedno kolik je hodin, ale pokud nastoupi duchodce, ci zena s ditetem v kocarku, lide, kteri "okupuji" mista prave jim vyhrazena, se proste sbali a najdou si jine. Nikdo to neresi, protoze je tady jasne napsano - pro duchodce a tam zase kocarky a vozickari. Jednoduche a proste. Jenze s takovou vychovou je potreba zacit od skoly a trva do duchodu, coz si myslim, my uz se toho nedozijem...
S pripadem c.2 je to trochu komplikovanejsi. Na toto tema jsem ponehda vedla diskuzi s mou ceskou kamaradkou a shodly jsme se, ze u nas je to jakysi prezitek jeste z dob komunismu, kdy vse bylo vsech, vsichni si nosili jidlo z prace, vsude se kradlo a ve skole se ve velkem poctu cmaralo, rylo a kreslilo po lavicich.... Takze si myslim, ze jaksi (fakt nevim jak, je to jenom teorie) v nas jeste nejake ty komunisticke casy uvizly a nechtene a nevedomky se to prenasi rodic-dite, kamaradi-dite, skola-dite, neznami lide na ulici-dite a mohla bych pokracovat... Samozrejme muzete argumentovat, ze "rozhodne" VY to vase ditko takove veci neucite, ale mate OPRAVDU presne zmapovaneho kazdeho cloveka, se kterym vase ditko prijde do styku? Asi ne...
Prima cen vsem!

Uvedu dva příklady z mého brožovaného života. Když jsem byla těhotná jediní kdo mě pouštěli sednout byli dědečkové nazvala bych je důchodci začátečníci. Musím říci, že mě často šokovalo, když takový děda křepce vyskočil ze sedačky a pouštěl mě sednout, zatímco zbytek mladších se koukal jinam.
A z druhé strany. Často když jedu MHD a snažím se v nízkopodlažním autobusu propasírovat na místo pro kočárky na sklápěcích sedadlech je již plno a tak musím viset při jízdě na madle uprostřed a druhou rukou jistit kočárek. Pravda místa mám dost, ale já snad vždy, abych nelhala, jsem v těchot případech vyskakovala jako ti dědečci a přesunula se jinam aby mamina s kočárem měla prostor a mohla si určitě ráda sednout.
Tak nevím jak to s tou statistikou je. Ale nejlépe to vyřešil můj synek (17 měsíců) který se dneska na takovou nóbl babku blokující místo pro kočárky celou cestu upřeně díval z pod obočí a svým vědoucím pohledem jí opékal na pekelném ohni, alešpoň jak se babka po pár stanicích začala tvářit. :o)))