Názory k článku Pořád je mi z toho smutno …

Téměř omylem jsem narazila na Váš článeček a naprosto chápu Vaše pocity. Dceru jsem rodila přede dvěma roky taky v mostecké porodnici. Přístup personálu byl otřesný, sestry byly netaktní (máte strašný prsa, s tím fakt kojit nebudete.... ukažte sem tu bradavku, no to je teda....atp.). Ted jsem ve 35. týdnu těhotenství. Objevily se malé komplikace se zkracováním čípku a slabounkým krvácením, takže mě hospitalizovali a tři dny cpali hořčíkem... nakonec jsem z té hrůzy utekla. Nejsem nijak přecitlivělá maniakálně čistotná ženská, ale to, co jsem tam na oddělení gynekologie viděla, to bylo vážně otřesné. Počínaje dveřmi, keré se nedaly pořádně zavřít a byly v nich nožíkem vyrýpané dírky přes čaj v plechovém kontejneru, se kterým předtím hrál někdo fotbal a ze kterého se čaj nabíral sběračkou zavěšenou na nechutně flekaté lednici, "kuřácká sprcha" přímo proti mému pokoji a v neposlední řadě mi na pokoj daly dámy těsně před porodem, takže jsem tam tři noci nespala a čtvrtou jsem tam už odmítla být... Některé sestry byly tenkrát na porodnici velmi neomalené, lékaři tenkrát výborní, teď nemám tušení - jsou tady po těch průserech jiní....Po porodu dcery a placenty nás na sále všichni nechali jen tak samotné, malou mi plácli na hrudník, až jsem musela říct manželovi, ať mi pomůže, protože se mi hzozně trásly ruce a bála jsem se, že ji upustím. atd. Ten zase nevěděl samým rozrušením, co si s ní počít... Bylo to takové divné. Pak nás převezli na pokoj (standardní, ty lepší byly obsazené), dcerku jsem měla u sebe. Nikdo mi neukázal, jak to funguje s plenami (měly jsme používat nevím proč hlavně hadrové, ale kromě toho, že mi neukázali, jak se do nich miminko balí - naštěstí jsem to uměla od kamarádky, tak mi ani nikdo neukázal princip jejich výměny, takže jsem byla druhý den bez plen a když jsem to šla nahlásit na sesternu, dostala jsem VYNADÁNO. S kojením byly potíže, nikdo se mi absolutně nevěnoval, odsávačku jsem musela kvůli nějakým blíže nespicifikovaným potížím používat jejich vakuovou (au!).... takže to dopadlo tak, že jsme skončily s dcerou na nutrilonu. O mlíčko jsem stresem z bolavých prsou a nevyspání (malá byla u prsa s kloboučkem na kojení téměř nonstop), ale znovu se mi objevilo v jejích osmi měsících!!! a to mi pak laktační poradkyně, které jsem posílala email, napsala, ať už jí ho samozřejmě nedávám.... Teď čekám druhé děťátko a jsem mooooooooooooooc zvědavá, jaké to teď o patro výš na porodnici je. První dcerku jsem rodila dvě hodiny a protože se všeobecně říká, že je druhý porod je rychlejší, musím opět rodit v Mostě. Mám z toho strach, abych pravdu řekla. Nejsem z těch, co by vyžadovaly růžový pokojíček s modrými záclonkami, to vážně ne. Taky chápu, že když nejsou na vybavení peníze, tak zkrátka nejsou, no. Taky je mi jasné, že to strašné poničené hnusné pracovní prostředí musí negativně působit i na personál - přece jenom jsme lidi, ne stroje. Jenomže na druhou stranu se všeobecně ví, jakou děsivou pověst má mostecká porodnice, takže prokrista doufám, že to tam nový pan primář má dostatečně ošéfovaný na to, aby vysvětlil personálu, že se tu pověst skutečně nezlepší tím, že budou zlé a arogantní na maminky, že si jich nebudou všímat a jen mechanicky plnit svoje úkoly - podej lék, odeber krev, dej teploměr. Výbornou zkušenost mám se sestřičkami z novorozeneckého oddělení, ty byly moc příjemné a hodné, dokázaly uklidnit a potěšit. Ale ty na šestinedělí, to byla vážně krize. Já jenom doufám a vroucně se modlím, aby to teď podruhé bylo jiné. Nebudu tolik vyděšená jako u prvního porodu, takže si snad budu moct taky svá práva lépe obhájit. Držte mi palce.

Myslím, že to není tak úplně jedno. Dneska už jsou podstatně jiné info o vývoji mozku, vnímání apod. i u plodů, natož u miminek. Prenatální zážitky a okolnosti porodu jsou informace, které zůstanou vtištěné hluboko v mozku každého z nás a následně pak ovlivňují do určité míry celý další vývoj. Pracuji na pozici, kde se věnuji problémovým dětem, a v podstatě téměř vždy se v anamnéze objevují komplikace kolem těhu, porodu či raného p/m vývoje.
A upřímně, zdravotníkům by vůbec neuškodila nějaká intenzivnější a hlavně pravidelná supervize zaměřená na téma vztah pomáhající pracovník vers. klient - pak by se možná díky lepšímu náhledu na sebe sama a své okolí zlepšila i jejich komunikace. Ale to je v tomto státě bohužel asi utopie. Taky moc nevěřím, že když v nějaké nemocnici proběhne super rekonstrukce a modernizace oddělení, že se zlepší vztahy personálu ke klientům. Bohužel tady funguje princip, kdy služebně starší předávají své zvyky a s tím i názory těm novým.

Sidi, trochu dost jsi přestřelila. V první větě píšeš, že jsi článek nečetla, přesto se vyjadřuješ k mé odpovědi, která reagovala pouze na ten obsah článku, což bys okamžitě pochopila, kdyby sis ho nejprve přečetla. Tebe jsem zmínila jen proto, že v onom článku ta terapeutka píše, že za normálních okolností se s traumatem z císaře žena vyrovná tak za dva měsíce, pokud ne, hrozí, že se v ní zážitek zapouzdří a zvrtne se k depresi. A že operaci žena opravdu prožívá jako selhání vlastního těla, jako něco, co nezvládla, selhala - přesně jak popisuješ ty. Na toto jsem reagovala popisem, že já jsem to takto naštěstí vůbec nevnímala. Tehdy mě to ani nenapadlo.
Tady se každý jen oháním Já myslím, Domnívám se, ale aby si přečetli něco odborných článků, kde najdou odpovědi na většinu toho, co tu přetřásáme, to ne. Čekám, kdy se na téhle diskusi dočtu, "Myslím si, že slunce obíhá okolo slunce..."

Když jsem se otřela o Boha, zcela racionálně jsem na základě onoho přečteného a velmi výstižného článku měla na mysli fakt, že tobě pomůže psycholog, kterému můžeš říct všechno a nebude tě ani soudit, ani hodnotit, ani shazovat. Tvoje chyba, že jsi se úplně absurdně "bála jít k psychiatrovi", jak jsi se přiznala v jednom příspěvku. Raději si volila léčitelku. Dělá to na mě už dojem, že ty si nechceš pomoct, chceš jen nahlas trpět. Chceš-li se svého traumatu zbavit, najdi si terapeuta a makej na sobě.
A než se do někoho navezeš, nejdřív nastuduj, na co reagoval.
P.S. Pocházím z rodin, kde babičky a tety v kostele bydlely, já chodila do kostela s nimi, ale v dospívání jsem naopak vystřízlivěla. Ty věř v Boha, já v psychologii a vědu. (Asi je to dáno i mým uměnovědným - čili kriticky založeným vzděláním.)

Ahoj Sidi,
díky za Tvůj příspěvek. Už jsem si myslela, že jsem přehnaně citlivá jen já:) Loni v říjnu se nám narodila holčička, vše bylo ok. Ale jelikož jsem měla těhu cukrovku, přestože byla velmi dobře kompenzována a žádné problémy nebyly, všechny kontrolní testy jako průtok pupečníkem, stáří placenty, množství plodové vody - vše bylo ok, byla mi provedena indukce již 4.den po termínu a ta se nepovedla, vyzkoušeli vše, prostaglandiny, propíchnutí plodové vody, píchnout epidurál(to se také nepovedlo) tak musel být poté již proveden akutní císařský řez. A důvod proč to vše bylo provedeno? Strach lékařů, že bude mimi velké.A výsledek, váha 3.560g a 50 cm, obvod hlavičky 34 cm. V podstatě, jak mi bylo poté naznačeno, jejich obava byla zbytečná, joo, holt se trochu sekli... jenže já z toho mám depku doted.Přesně jak píšeš. Mám obrovksé výčitky svědomí, že jsem malou ještě než vlastně přišla na svět neubránila, dostala se monu plnou narkozu, takže byla obllá stejně jako já, o škodlivosti ani nemluvě, po vyjmutí musela být dána hned do kyslíkového stanu, prý trochu prodýchnout, proč? Nevím..prý už se necítila moc dobře.No, ani se nedivím po tom vše.A já si nesmírně vyčítám, že jsem s ní pak nemohla být, nemoihla jsem ji pohladit a zmírnit tak ten velký stres což pro dítě jeho porod určitě je, šahali na ni cizí ruce..strašne je mi to vše líto. A následné problémy s kojením které přišly, jako že odmítala sát, to vše přičítám tomu, za jakých okolností přišla na svět. Je to můj názor, cítím to tak. Ze začátku hodně plakala, byla neklidná...Prostě, Sidi mluvíš mi z duše:)a nesmírně Tě chápu. Vím o čem píšeš.Doktorům se to říká, oni rodí dnes a denně, jenže ty/já nemáme možnost si porod začít znova a třeba lépe..zvlášt, pokud tomu šlo jako v mém případě předejít. Ty máš aspon flastr na svou bolístku v podobě toho, že to byl tvůj akutní zdravotní stav, prto, jak zde již někdo psal. Děkuj všem svatým nad tebou, že jste všichni přežili:) Nejen porod, ale následnou lékařskou péči. Která nemusí být vždy skvělá a bezvýhradně dokonalá a neomylnáJsou to též jen lidi...
(Já si svůj problém řeším Bachovými esencemi a přes mat. mléko to jde k malé. Snad nám to pomůže a nebude se mi to již stále večer promítat před očima)

parod kam jsem to vmastila moc se omlouvám