Názory k článku Co je smyslem vzdělávání

Výborný technik, výborný obchodník, výborný organizátor a neumí češtinu?
Proč ne. Ať je chválen, odměňován za svou práci. Ale ať si to také přizná a nechá si svůj písemný projev někým zkontrolovat! Já dnes běžně vidím na úřadech velké vývěsky s pravopisnými chybami a dokonce s chybějícími písmenky!
Chcete pravopis zrušit? Říkáte si, že když si může například každý vařit, jak chce, s pravopisem je to stejné? Normy jsou zbytečné?

Větné rozbory jsou dle mého názoru pitomost, řada dalších školních znalostí taky. Pro dobré známky v řadě případů nemusíte mít žádné skutečné znalosti, stačí vědět, co po vás examinátor chce. To říkám z pozice bývalého jedničkáře, nejsou to kyselé hrozny:o)). Ovšem je taky pravda, že dokázat toto odhadnout a zařídit se podle toho je také známkou inteligence, a nejen té "papírové".

Optimální by skutečně bylo, jak se to v článku píše, rozvíjet oblasti, ve kterých má dané dítě mimořádné nadání, a v těch ostatních ho dovést alespoň na určitou minimální úroveň. To však je dost náročné, v tom má pan autor také pravdu.

Možná by bylo řešením nepřeceňovat význam školy v životě člověka. Škola by měla být místem, kam se člověk chodí s chutí o něčem přiučit, a nikoli místem, kde se ho bude někdo snažit neustále "nachytat na švestkách". A kromě školy je přece tolik jiných zajímavých oblastí.

A myslím,že je také chyba chápat dětství jako přípravu na dospělost. TO svádí jednak k tomu, bagatelizovat jeho problémy, protože je stejně jen takovým "přechodným obdobím" na kterém vlastně ani tolik nezáleží, jednak k chápání dospělosti jako konečného stavu, kdy už není nutno se něco učit, protože už jsme "hotoví". Obojí je podle mne neodpustitelná chyba. Pak se ohlédneme a zjistíme, že jedno krásné období (záměrně neříkám nejkrásnější, to dětství zhusta nebývá) je za námi a my jsme si ho ani nestačili vychutnat, ani jsme si nevšimli, že je vlastně krásné...

Jsem hrdou majitelkou syna s LMD. Moje zkušenost je spíše opačná - syn i přes svou vadu má převážně jedničky, vyjímečně dvojky, ani ty obávané "výkyvy prospěchu", tolik typické pro LMD, se nás moc nedotkly. Bohužel nevyniká v ničem, co je mimo školu - od narození neobratný, nešikovný, má sice hudební sluch, ale těžko se naučí na něco hrát a kvůli zpěvu - zpívá rád a velice dobře, se mu ve škole smějou - není to pro kluky. Do lidušky nás nevzali - neumíme (a nikdy umět nebudeme) číst a psát noty. Mezi dětmi se neuplatní - na kole jezdí opatrně, plavání nic moc a kamenem by ublížil spíš sobě než sousedovu oknu. Práce rukama prostě nepřipadá v úvahu. Práce hlavou jistě - ale dítě v jeho věku by nemělo kamarádit výhradně s počítačem a to, že se mu u výchov musí přidávat, mu sebevědomí taky neposílí...Jak je to tedy s rozvíjením třeba sociálních dovedností? "Akademická" inteligence nám nijak nepomáhá v rozvoji ostatních - spíše naopak.