Názory k článku Je výchova osobním příkladem přežitek?

Ja jsem jeste vzdycky uzavreni manzelstvi chapala jako spolecne prohlaseni toho, ze spolu chceme zit. Podle me se manzelstvi tyka spolecnosti i rodiny, ja ho chapu jako verejne prohlaseni obou partneru, ze spolu chteji zit, ze patri k sobe - ale jinak naprosto souhlasim s tim, co jsi napsala. Zadny papir nic nezaruci. Pro me je uzavreni manzelstvi neco jako zavazny slib a tu zavaznost mu dodava prave to, ze to slibime verejne. Ale jinak si myslim, ze je na kazdem, jak se rozhodne. Jen si myslim, ze se symbolicky vyznam manzelstvi dost casto podcenuje (no, jako ostatne symbolicky vyznam spousty ostatnich veci v tehle spolecnosti) a zuzuje pouze na vyznam prakticky (papir).

Nerikam, ze ohrnuji nos, ale to je jedno. Vztah svých rodičů jsem dlouho vnímala jako šťastný jejich jejich rozvod mě v podstaťě překvapil - tedy spíš to co jej způsobilo. No nic. Prostě manželství je instituce, kterou se snaží mít stát, dříve tedy spíše církev, lidi pod určitou kontrolou. A neříkám, že je to dobře nebo špatně. A k těm mým vytahům - mám a měla jeden vztah a na rozdíl od některých vdaných nebo ženatých jsem věrná. Cítím vztah jako závazek.

Graine, Anna podle mě není škodolibá. To, co Anna popsala, je bohužel častý případ, i já znám ve svém okolí jeden jak pres kopirak - je to moje kamaradka a dodnes se z toho nevzpamatovala. Kolikrat uz i pochybuju, jestli se z toho nekdy dostane, ale to by bylo na delsi vypraveni.

Dokonce jsem něco podobného zažila i na sobě, a tudiz se dovedu vzit do pocitu holky, ktera ceka, ze ten jeji jednou zmeni odmitavy nazor na svatbu a vezme si ji. Ne proto, ze svatba je jeji cil, ale proto, ze ona ho ma rada, a proto s nim chce stravit cely zivot. Kdyz se on vykrucuje stylem, ze se nikdy neozeni, protoze svatba je jen papir, protoze se pak vsechno zmeni, protoze protoze..., prakticky vzdy se zenske na mozek vetre otazka: A co kdyz se nechce ozenit jen se mnou, co kdyz ceka na nekoho lepsiho? Mam mu do te doby delat "zaskok"? No a ted si vezmi, Graine, ze treba vysledek toho vztahu je pak rozchod a svatba s jinou. Ten pocit nikomu nepreju, je to des, sebevedomi v hajzlu, pocit podvedeni, ztraty casu a ja nevim, co vsechno. Samozrejme, nelze nikoho nutit, aby delal neco, co mu nevyhovuje. Stejne tak je nesmysl cekat a myslet si, ze si neco "vycekam", a v tom mnohe zeny delaji chybu.

Jak jsem uz napsala, pro me svatba důlezita je, proto jsem se taky pred par tydny vdala. Byla jsem požádána o ruku cca rok po seznámení, svatba se konala asi 0,5 roku nato. Ale už když jsme spolu začali chodit, tak jsem sondovala, co můj tehdy jeste pritel na svatbu rika. Ne nutne otazky po 14 dnech chozeni typu: vezmes si me apod., spis obecne nazory na rodinu, deti, manzelstvi. Ale pote, co jsme se vic poznali a ja jsem si v hlave ujasnila, co pro me znamena, vyjadrila jsem jasne a srozumitelne, ze bych si ho jednou chtela vzit (ne, nedelala jsem tu chybu, ze bych lhala, ze je mi to jedno, ze je to jen car papiru). Potesilo me, kdyz mi rekl, ze to citi stejne, no a pak po nejake dobe prisla zadost o ruku. On ma velmi pekne priklady ve sve rodine (oba jeho prarodicove uz slavili zlatou svatbu), takze proti svatbe nemel zadne predsudky, ale ani iluze.

Musim rict, ze po zkusenostech s byvalymi partnery, ze kterych mam pocit, ze vzit si me chteli opravdu jen ti, o kterych dnes muzu rict, ze me opravdu meli radi. Zatimco ten zbytek mel vzdycky nejakou mentalni vyhradu (asi vuci mne), rekla bych, ze si mnou mozna byli moc jisti, a tudiz necitili potrebu mi taky neco "nabidnout". Pro chlapa driv svatba byla povoleni k intimnimu styku s divkou. Dodnes to tak je v nekterych komunitach nebo kulturach a neco na tom je. Je to sice nesvoboda a buzerace, ale z divky to dela "drahe zbozi". I tady jsem si vsimla, ze kdyz napr. rodice divky vztahu brani, kluk ma mnohem vic chut si ji vzit, protoze chlap je od prirody dobyvatel.

Kdyby mi mu dnesni manzel rekl, ze svatba eee nenene, sla bych asi od toho. Po rozchodu po nekolika letech jsem nechtela cekat zbytecne dalsich x let, pak mit pres tricet, zapasit s tikajicimi biologickymi hodinami, apod. Jasne, neni vsem dnum konec a nemam jistotu, ze se nerozejdeme, protoze svatba samozrejme nikomu nic nezarucuje. Ale jsou lidi, pro ktere vyznam ma - byla by pak i svym způsobem škoda, kdyby do manzelstvi vstupoval nekdo, kdo tomu nepriklada vyznam - tim by vlastne degradoval manzelstvi. Chapu, ze to nekdo citi jinak, ze to pro nej dulezite neni, a ze vztah muze bezproblemove fungovat i na psi knizku. Ale pro me je to natolik zasadni vec, ze rozdilny nahled by se asi neslucoval s dalsim pokracovanim vztahu. A tohle by si prave mel ujasnit kazdy. Uprimne, bez nejakeho zaujeti, bez potreby plivat na volne souziti nebo manzelstvi. Proste delat to, co je pro nej nejlepsi. A doufat, ze narazi na nekoho, kdo to citi stejne.

Anno, to je opravdu patetické. Nehodlám před veřejností, ani před rodinou nic slibovat, mám takový odpor k úřadům, že se nehodlám obtěžovat ani natolik, abych tam doběhla a řekla ano.
To, co mám v sobě, je důležitější, než co se děje navenek. Jsem šťastně rozvedená a velice šťastně zadaná.
Mě nevadí, že považuješ manželství za lepší institut, než jakési žití na hromádce, ale je opravdu nutné tady mávat patetickým praporem veřejného slibu? Já se taky škodolibě neraduju nad porozvodovými tahanicemi o děti, byty, majetky, nemám radost, že někdo má manželku, ježto se to sluší a protože zároveň potřebuje svobodu, pořídí si milenku.

Tak takhle se sbalit a rict cau muze i manzel, ne? Ja nepotrebuji, aby me nekdo zivil, dite ma v rodnem listu otce, takze pripadne soudy o vyzivne pro dite by se nam stejne nevyhnuly. Opravdu nechci nekomu kazit romanticke predstavy o manzelstvi. Ale i v pripade vazne nemoci spis zalezi na konkretnim cloveku, zda se o druheho bude starat a podpori ho. My jsme prosli jiz radu pomerne slozitych zivotnich situaci a nic me nepresvedcilo, ze jako vdana bych to zvladala lepe. Navic je pro me prijemny pocit, ze jsem "svobodna". A to jsem vyrostla v uplne rodine, rodice se sice rozvedli, ale asi v mych 25 letech, a to uz me nazory na vztahy tolik neovlivnilo. Takze asi tak. Veronika