Názory k článku Nejkrásnější období ženy

Velmi se mi líbilo,jakou líbivou a vtipnou formou jste dokonale popsala vaše těhotenské pocity.Přišlo mi,jako by jste psala o mě.Ve vašem pěkném článku jsem se našla a zřejmě většina z nás prožívá to stejné.

Mě vždycky kleslo - jak jsem při chůzi začala stehny narážet do břicha, tak jsem věděla, že do 3 dnů pojedeme. Jenže u každého to může být jinak.

Pokud si ještě vzpomínám, je to nějak tak, že na konci 38. týdne to začíná klesat (sleduje se to jako vzdálenost horní hrany břicha od hrudní kosti), takže ve 39. a 40. týdnu je to břicho už níže. Jak asi víš, klidně se ale může rodit i 14 dní před termínem (pak to břicho asi vůbec nestihne klesnout). Anebo taky 14 dní po termínu. Takže klid :-)

Michaelo, nestresuj se tím. Mě břicho nespadlo vůbec. Ani u jednoho dítěte.

Děkuji Federice i všem děvčatům za příspěvky na téma "ranní nevolnosti", velice mi pomohly po psychické stránce. Jsem poprvé těhotná, ve 22. tt. a všichni z mého okolí na mě shlíží jak na exota, kterému je i v takto pokročilé fázi těhotenství zle. Zvracela jsem v kteroukoli denní i noční dobu od 6. tt., tři měsíce jedla v podstatě jen rohlíky a piškoty, nemohla jsem ani teplý čaj, čtvrtý a pátý měsíc jsem už naštěstí zvládla aspoň teplé kakao, což byla hlavně po ránu úleva. Nemohla jsem jít na nákup do obchodu, ze všeho se mi dělalo špatně, o vaření ani nemluvím. V jeden čas mi bylo zle i po vodě. Osvědčené recepty jako ležet ráno delší dobu v posteli, vzít si sušenku nebo džus, absolutně nepomáhaly. Jediné co trochu zabíralo v krizových situacích jako byla cesta do práce byla zázvorová lízátka (Ginger - kapsle z lékárny nepomohly). Pořád jsem čekala, kdy to všechno přejde, ale vždy jsem měla tak jeden dva dobré dny a pak vše začalo znovu. Doktorka mi doporučila klidový režim doma, takže se to pak trochu zlepšilo. Cca tak od 20. tt. je to o dost lepší, přesto jsem se zvracení a nevolnosti zcela nezbavila. Už to ani neřeším, na všechny nepříjemnosti zapomenu, jakmile na mě zaklepe svištík v bříšku. Jen mě občas trápilo, že svému okolí se zdám divná - bohužel nikomu z příbuzných ani známých takto intenzivně špatně nebylo. Tak ještě jednou díky všem za jejich příběhy, které mě přesvědčily, že "exot" nejsem a že i přese všechny nepříjemnosti snad všechno dopadne dobře. Přeji všem pohodu a jen samou radost z miminek!