Názory k článku Vesnický román aneb Zelené vdovy

Tipujete špatně, byla. Oba z manželem pocházíme z malého města, v Praze jsme se octli z důvodů, které už z valné části pominuly. Izolovanost totiž není o tom, že jste někde v pustině a nikde ani živáčka. Tady, na samotě u lesa, se cítím celkem paradoxně co do sociálních kontaktů podstatně lépe.

Já tedy musím říci, že skutečně díky tomu, že jsem se po svatbě odstěhovala již před hodně dávnými lety na vesnici,odkud jsem dojížděla do práce vlakem i když ne příliš daleko, neměla jsem např. vůbec možnost zapsat děti do jakýchkoliv kroužků, které byly v blízkém městě. A to z jednoho prostého důvodu : malé dítě, kterému nebylo ani deset let, jsem se neodvážila nechat jezdit samotné vlakem a nebyl absolutně nikdo, kdo by jej tam doprovodil. Takže např. syn měl hudební nadání, ale do hudebky chodit nemohl (já , když jsem byla malá, jsem tu možnost měla - bydleli jsme s prarodiči a děda mě tam vodil). Problém další byl ten, že jsem nemohla pracovat na plný úvazek - ráno jsem děti vzbudila v 6 hodin, ve 3/4 na 7 již byly ve školce a mně v 7 jel vlak...a odpoledne školka fungovala jen cca do 16 hodin a často jsem i při zkrácené pracovní době přijela do školky, stačilo maličké zpoždění vlaku - a děti už stály oblečené v chodbě a nervózní učitelky se na mě mračily, neb ostatní děti již vyzvedly babičky apod. Takže jsem si říkala - pokud bychom bydleli v Praze, ze které jsem se tehdy odstěhovala, stíhali bychom to lépe. Možná není od věci bydlet v nějakém hezkém menším městečku, kam se dá na nějaký ten kroužek dojít i pěšky. Ale asi to není vždy proveditelné, aby se vše skloubilo dohromady. To je můj poznatek z doby hluboké totality, nicméně ani dnes myslím není úplně nejlepší, aby malé dítě někam dojíždělo samo - a těch hlídacích babiček tolik není.

Souhlas!!!!!
taky by mě dost zajímalo, jaký je "generalizovaně" dopad na děti, i když to bude pokaždé jinak (konkrétně;) - to je jasný.
my jsme s mužem oba bývalí pražáci, odešli jsme na chalupu u Liberce, dostupnost MHD dobrá, ale 1km stoupání do prudkého kopce domů někdy nic moc (zvl. s malými dětmi, když leje - to je HORROR!)
nebo když je člověk sám a nemocný, v domě zrovna moc nefunguje topení a má se starat o maličké děti... měsíce zelených nudlí.... probdělé noci...
no, tyto doby máme již snad jakž takž za sebou... DOUFÁM!!
ale jsou zase jiné problémy... starosti, i radosti ;-)
radostí je na venku taky dost!!!
máme i kamarády, kteří skutečně farmaří, bydlí od Liberce o kus dál, jsou doma OBA DVA - a to je už "o něčem jiném"!! kupodivu se v pohodě uživí.
můžou si dovolit i více zvířátek, vše je jinak!
jediné, co ona postrádá: SPOLEČNOST PODOBNĚ NALADĚNÝCH LIDÍ!! - je zoufale sama, občas, práce na statku je moc baví, ale i děti jsou izolované.
jsou odkázáni jen sami na sebe, a občasné návštěvy přátel+rodiny.
občas dojížděli do MC, ale staršímu dítku to nesedlo...
takže - v každém konkrétním případě je to myslím jinak....
Dětem pobyt v přírodě ROZHODNĚ NESMÍRNĚ PROSPÍVÁ! - to i nám starším....
Celkově ale zhodnotit dopad na rodinu jako takovou, psychické i fyz. zdraví rodičů a na jejich vztah - zda to přežije a jaké to celé má vlastně dopad na děti - to by bylo jistě na dost zajímavou studii....!
;-))
p.s.
a taky si myslím - vesnice vs. satelity (tj. společnost lidí s o pár řádů vyššími příjmy a možnostmi a choutkami) - to je zcela jiná kategorie!!!
my bydlíme ve stařičké chalupě u lesa a řešíme naprosto úplně jiné věci, než necelý 1km pod námi v místním satelitu, řečeném Beverly Hills ;-))
mám to docela odpozorováno, vím, o čem mluvím! jsou to dva úplně jiné světy.

Ale dělá.....:-)

Souhlas, pravdou je, že v okolí lidé asi měli ,,štěstí" a možnost výběru.
Jsem odchována městskou - a velice dobrou základní školou - za což jsem ráda, nepopírám, že i vesnická může být kvalitní, ale raději bych předem vybírala..Znala jsem holčinu, velice chytrou, která měla smůlu, kdysi narazila na tu méně kvalitní (zrovna vesnickou) školu a dost jí to zkomplikovalo přijetí na stř. školu. Ale to už je dávno.
Problémem vesnických škol je občas problematická ,,sháňka" učitelů. Všude je to asi všelijaké, ale na vesnicích zvlášť..
Na druhou stranu, rodiče, jejichž dětem ta škola příliš nešla, volili raději vesnickou školu s menším počtem dětí a jiným přístupem. ´
A jedna..pro mě dost nepřijatelná věc. Kdysi k nám na základku přišlo z vesnické pětitřídky několik dětí. Ve 4. třídě nedostali na výběr z jazyků a přidělili jim automaticky němčinu! I s tou se člověk uplatní, ale ta nemožnost rozhodnout se mě opravdu velice šokovala..i když to se prý sem tam stane i v městských, myslím, že v tomto případě bych rychle zasáhla..a dítě přeložila.