Názory k článku Nejdražší zavařovačka na světě

Jedna věc mi drobet vrtá v hlavě - Vaše děti mají přístup k účtu? To by mi připadalo trochu nebezpečné, ne že by člověk neměl naprostou důvěru, ale říká se - důvěřuj, ale prověřuj. Svým dětem věřím zcela bez výhrad, jsou již dospělé a mám dvě vnoučata, nicméně můj účet je můj účet...

Finta je jednoduchá, účinná a neprůstřelná. Každý z nás, kdo dostane na poště balíček, ho vezme, odnese domů a tam ve skrytosti sám, s balíčkem a svým štěstím ho otevře. A je to. Nejsou svědci! Totéž provedl můj syn. A odesílatel všem do očí tvrdí, že on tam poctivě vložil za poslané peníze požadovaný mobil a zlotřilý adresát mobil ztopil, dal do balíčku sklenici, zašel na policii a stěžoval si neprávem na poctivého člověka. Takže teď má můj syn na krku navíc ještě hrozbu žaloby z nactiutrhání a křivého nařčení.

Tak pokojík mých dvou dcer, to bylo něco neuvěřitelného. Starší Katka sbírala snad všechno co se dalo, mladší Klárka se zase pořád převlékala. Katka ve všem viděla krásno, kompozici,hřejivost.Když jsem jí říkala "podívej se na ten stůl, vždyť nemáš místo ani na psaní, co tam dělá ten bordel" zadívala směrem ke stolu a řekla "mami koukni se, vždyť je to tak krásné zátiší" Časem jsem pochopila. Uklizený pokojík který občas po mém vyhrožování (že to všechno poletí)byl studený jak psí čumák. Jednou jsem přišla ke kamarádce co měla stejně starou dceru jako já. Náhodou jsme vešly do jejího pokojíku. Byl uklizený, nikde ani smítko,žádné triko,přehoz přes válendu vyrovnaný, na psacím stole hromádky jak z básníků, a já jsem si najednou uvědomila že ten pokojík je studený a že ten binec našich dcer je o životě, radosti, neumím to správně vyjádřit, prostě že se v tom pokojíku žije a stoprocentně jsou tam dcery spokojené. A o tom to je. Dnes už dcery mají své domovy a když k nim přijdu na návštěvu nikde žádný binec, ale hezké útulné bytečky. Zdraví Pupilka

Naprostou souhlasím, je to ze života. Báječné, ...

Mrej, bud v klidu, mame ze mne taky tekly nervy, byla jsem strasny bordelar narozdil od bratra, jednou za cas ji ruplo a vsechno mi vyhazela ze skrini a musela jsem uklizet... no a vydrzelo mi to tak par dni. Ted jsem vdana, mam svoji rodinu a nadavam manzelovi, kdyz mi nekde neco pohodi :) Proste jak me kvuli poradku nikdo neotravuje, tak mi to prijde samozrejme, ze mam doma naklizeno, protoze mama to tak mela taky. Teleci leta prejdou :)