Názory k článku 2. celostátní setkání žáků domácích škol

Dobrý den,
píšu SOČ o domácím vzdělávání a chtěla bych Vás poprosit, abyste vyplnili tento krátký dotazník. Děkuji
http://www.survio.com/survey/d/R9F0A0A3I3O6M7C6U

Zuzano já to celkem chápu.:-)
No jasně.... já taky Dana neučím nic nazpaměť..takže u zápisu letos neuměl ani písničku...ani básničku..nakonec spolu s účou splácali napůl skákal pes.....strašně se divila...
jeho to nebaví a já ho nenutím.
Stejně jako mě nutili,aby vyprávěl,ale jeho to nebavilo a já ho nenutila...nakonec jsem zjistila, že vyprávět umí.:-) A skvěle...,ale zatím jen to co chce on......

Zuzano mě to připomíná ten Tvůj nazor mojí dětskou DR......
Luk se otáčel z břicha na záda už v porodnici k pobavení sestřiček:-D
Takže okolo 6 týdnů sem tam na konci druhýho perfektně.. to zvládal i opačně...na 4měsících(na konci) lezl an konci 6..chodil kolem věcí.....a na začátku 10 sám běhal... a jediný co jsme si poslechla...to ještě nemá dělat!!!! proč ho to učíte!!!(nic jsem ho neučila.....stejně mi to nevěřila...)
KAždej ten bude jednou šikovný na sporty...už sestřičky v porodnici!
Blbost....většího nešiku na TV jsem neviděla!!!!! Prostě je dřívko naše, který zase krásně maluje!!!!!

a podle mě to tak je i s tím čtením...to, že to dítě čte ještě neznamená, že mu půjde všechno učení samo!!!!
Tak si dalo náskok se čtením, protože ten čas využije asi na něco jinýho....co třeba s tou školou až tak nesouvisí.....

Pardon, jsem dnes nepozorný čtenář, omlouvám se, to nebylo na mne.

Ano ano, takovýhle příspěvek jsem vyloženě očekávala. V textu zde na rodině nikdo neuvádí rodinný životopis, ani já. Ale věř, že k tomu podporování studia u dětí máme jiný důvod než jen to že "každý v rodině něčeho dosáhl". Naopak já i můj manžel máme starší sourozence, schopné, ale nevedené kupředu. Nemají odpovídající vzdělání a aspoň oba moji sourozenci toho celkem dost litují, ale s rodinou a ve 40 si ji udělat už nemají energii. A podporují ve vzdělání své vlastní děti - jenže se ukazuje, že po učňovském oboru je ČVUT poměrně velké sousto a už i můj synovec musel už po 2 semestrech opustit školu, na kterou sám moc chtěl. A o tom to je. Vedeme rozhovor ve stylu: Mámo a budu moct dělat to co táta? Ano, když se budeš snažit, půjde ti to, pak když zvládněš další a další roky školy, když budeš moc chtít a něco pro to uděláš, pak budeš moct dělat takovou práci. Některá zaměstnání se bohužel bez daného vzdělání vykonávat nedají - a jak jsem si ověřila ve vlastní rodině, vzpomenout si na to, že vlastně strašně moc chci dělat školu dál - na to je ve třeťáku na učňáku opravdu (alespoň většinou) pozdě. Takže nejde o mé prosazování a nucení do čehokoli - ale o vedení k tomu, že vše dělá pro sebe a jak se bude snažit, tolik toho dosáhne. Obecně schopnosti mají celkem vysoký koeficient dědivosti = genetické přredpoklady pro to dítě má, záleží POUZE na něm, jak se k tomu postaví. Druhou věcí je, že v dnešní době je vzdělání něčím, co určuje postavení člověka na pracovním trhu a s ním je to nepochybně snazší nežli bez něj. Jistě že ho neodvrhnu, nebude-li úspěšný. Ale myslím že je mojí skoro povinností nabídnout mu pomocnou ruku, pokud bude sám chtít jít kupředu.